Články / Recenze

Kudy, Teepee?

Kudy, Teepee?

Martin Řezníček | Články / Recenze | 18.09.2017

První deska dvojice Teepee byla ryze indiefolková a vycházela z tradičních písničkářských postupů. Novinka Mirror jako by se snažila z této škatulky zřetelnými úkroky směrem k dark popu vymanit. Na obvyklé schéma sloka-refrén-sloka rovnou zapomeňte, stejně jako na dříve dominantní akustickou kytaru. Zde hrají prim kytara elektrická a syntezátory, díky nimž písně přirozeně tíhnou k temnějším melodiím a aranžím.


Tak jednoduché to však zase není, matoucí vzpomínky na první album se tu a tam vynořují. Kupříkladu ve slokách Fake Applause připomíná zpěvaččin zpěv melodii Wall, Mirror zase zní dost podobně jako průlomový hit All I Want. Tato píseň je mezi ostatními nejchytlavější, zároveň budí největší rozpaky. Asi nejvíce jí ubírá školácky použitá elektronika, která nezní zdaleka tak harmonicky jako v ostatních skladbách; naopak největším plusem je souhra vokálů. O něco nenápadnější, ale ještě dokonalejší soulad nachází dvojice hlasů v baladě Flow.

Pozornost si zaslouží hlavně goticky nakročená skladba Tempting Disaster, v níž utopený vokál zprvu vytváří tajuplnou náladu, aby se posléze vynořil a transformoval do jakýchsi šamanských nápěvů, organicky propletených s táhlými syntetickými vokály a vesmírným basem. Poslední píseň možná ukazuje směr, jakým by se měla/chtěla kapela vydat. Možná. Ale zdá se, že ani Tereza Lavičková a Miroslav Patočka si tím nejsou zcela jistí. Pocit nakročení bez jasného cíle patrný už od vydání debutu Albatross zatím nadále trvá.

Info

Teepee - Mirror (Tranzistor, 2017)
www.facebook.com/teepeeband

foto: Jan Kuča

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?