Martin Řezníček | Články / Recenze | 18.09.2017
První deska dvojice Teepee byla ryze indiefolková a vycházela z tradičních písničkářských postupů. Novinka Mirror jako by se snažila z této škatulky zřetelnými úkroky směrem k dark popu vymanit. Na obvyklé schéma sloka-refrén-sloka rovnou zapomeňte, stejně jako na dříve dominantní akustickou kytaru. Zde hrají prim kytara elektrická a syntezátory, díky nimž písně přirozeně tíhnou k temnějším melodiím a aranžím.
Tak jednoduché to však zase není, matoucí vzpomínky na první album se tu a tam vynořují. Kupříkladu ve slokách Fake Applause připomíná zpěvaččin zpěv melodii Wall, Mirror zase zní dost podobně jako průlomový hit All I Want. Tato píseň je mezi ostatními nejchytlavější, zároveň budí největší rozpaky. Asi nejvíce jí ubírá školácky použitá elektronika, která nezní zdaleka tak harmonicky jako v ostatních skladbách; naopak největším plusem je souhra vokálů. O něco nenápadnější, ale ještě dokonalejší soulad nachází dvojice hlasů v baladě Flow.
Pozornost si zaslouží hlavně goticky nakročená skladba Tempting Disaster, v níž utopený vokál zprvu vytváří tajuplnou náladu, aby se posléze vynořil a transformoval do jakýchsi šamanských nápěvů, organicky propletených s táhlými syntetickými vokály a vesmírným basem. Poslední píseň možná ukazuje směr, jakým by se měla/chtěla kapela vydat. Možná. Ale zdá se, že ani Tereza Lavičková a Miroslav Patočka si tím nejsou zcela jistí. Pocit nakročení bez jasného cíle patrný už od vydání debutu Albatross zatím nadále trvá.
Karolina Veselá 23.05.2020
Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.
Štěpán Sukdol 18.05.2020
Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.
Lukáš Grygar 13.05.2020
Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.
Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020
Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.
Tomáš Kouřil 10.05.2020
Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.
Jiří Akka Emaq 09.05.2020
Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.
weru000 06.05.2020
Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.
Akana 05.05.2020
Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.
Dominik Polívka 04.05.2020
Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.
Jarmo Diehl 02.05.2020
Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.
