Články / Recenze

Kudy, Teepee?

Kudy, Teepee?

Martin Řezníček | Články / Recenze | 18.09.2017

První deska dvojice Teepee byla ryze indiefolková a vycházela z tradičních písničkářských postupů. Novinka Mirror jako by se snažila z této škatulky zřetelnými úkroky směrem k dark popu vymanit. Na obvyklé schéma sloka-refrén-sloka rovnou zapomeňte, stejně jako na dříve dominantní akustickou kytaru. Zde hrají prim kytara elektrická a syntezátory, díky nimž písně přirozeně tíhnou k temnějším melodiím a aranžím.


Tak jednoduché to však zase není, matoucí vzpomínky na první album se tu a tam vynořují. Kupříkladu ve slokách Fake Applause připomíná zpěvaččin zpěv melodii Wall, Mirror zase zní dost podobně jako průlomový hit All I Want. Tato píseň je mezi ostatními nejchytlavější, zároveň budí největší rozpaky. Asi nejvíce jí ubírá školácky použitá elektronika, která nezní zdaleka tak harmonicky jako v ostatních skladbách; naopak největším plusem je souhra vokálů. O něco nenápadnější, ale ještě dokonalejší soulad nachází dvojice hlasů v baladě Flow.

Pozornost si zaslouží hlavně goticky nakročená skladba Tempting Disaster, v níž utopený vokál zprvu vytváří tajuplnou náladu, aby se posléze vynořil a transformoval do jakýchsi šamanských nápěvů, organicky propletených s táhlými syntetickými vokály a vesmírným basem. Poslední píseň možná ukazuje směr, jakým by se měla/chtěla kapela vydat. Možná. Ale zdá se, že ani Tereza Lavičková a Miroslav Patočka si tím nejsou zcela jistí. Pocit nakročení bez jasného cíle patrný už od vydání debutu Albatross zatím nadále trvá.

Info

Teepee - Mirror (Tranzistor, 2017)
www.facebook.com/teepeeband

foto: Jan Kuča

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.