Články / Recenze

Om: Přistupte blíže, neznabozi, ke kurzům levitace

Om: Přistupte blíže, neznabozi, ke kurzům levitace

vapoor | Články / Recenze | 13.09.2012

První den Bůh řekl: „Budiž světlo!“ A bylo světlo. Bůh oddělil světlo od tmy, nazval ho dnem a tmu nocí, a hned potom, zřejmě z čirého egoismu, stvořil Om. Pochybnosti? Darwinova evoluční teorie má taky svoje mouchy. I když se kolem celé diskograafie Om vznáší nepřehlédnutelná duchovní aura, ohánět se Hospodinem nebylo nikdy relevantnější než dnes, v souvislosti s novým, pátým studiovým albem. Al Cisneros, Emil Amos a poprvé jako oficiální člen sestavy i Robert Lowe (aka Lichens) kladou na Advaitic Songs, plném explicitních odkazů k různým náboženským a filosofickým směrům, víc než kdy dřív důraz na hypnotický účinek hudby, svádí k modlitbě či meditaci a ve vibrujících tónech stoupají kamsi k nebeským sférám. Přistupte blíže, neznabozi, filozofie Advaita-védánta vás naučí „porazit nevědomost nezdolným mečem, ukutým v ohni poznání“.

Žádný strach, o intenzivní katarzi při poslechu novinky nepřijdou ani ateisté, kteří se spokojí s lakonickým konstatováním, že Om jsou „pouze“ levým varletem legendárních stoner/doom metalistů Sleep. Těch Sleep, kteří kdysi strčili Ježíšovi do ruky jointa a pak o tom napsali tak dlouhou písničku, že kdyby se nerozhádali, hrajou ji ještě dneska. Svět by byl chudší jak o „božské“ Om, tak i o High on Fire kytaristy Matta Pikea, zde varle pravé. Om vyrukovali s poměrně osobitým stylem, ale svůj „genetický“ původ nezapřou a při troše tolerance je lze, zvlášť ve fázi rámované debutem a třetí deskou Pilgrimage, cejchovat přívlastky metalových škatulek. Hluboký zvuk rytmické sekce prostý načechraných kadeří, pomalé repetitivní riffy, monotónní vokál evokující odříkávání mantry a psychedelická atmosféra charakterizují toto období nejlépe. A i když Om nesešli z prošlapané cesty nikterak radikálně, lakmusové papírky ponořené do zvuku následujícího alba God Is Good a zejména toho aktuálního už se barví poněkud odlišnými odstíny.

Příčinou mohou být ne zrovna nepodstatné změny, ke kterým po Pilgrimage došlo. Om přešli pod křídla labelu Drag City a původního bubeníka Sleep Chrise Hakiuse nahradil Emil Amos z Grails, což současně s vlivem všestranného umělce Roberta Lowea nemohlo zůstat bez následků. Opomenout nelze ani zvukového mága Steva Albiniho. Ten už měl sice prsty v soundu Pilgrimage, pevně se ale mixpultu chopil až při nahrávání alba God Is Good, které naznačilo, co lze očekávat od Advaitic Songs. V kontextu starších nahrávek je zvuk novinky pestřejší a uhlazenější díky stále zřetelnějšímu vlivu orientální kultury a souvisejícího spektra použitých akustických nástrojů. Kde dříve burácely neprostupné stonerové hradby, tkají dnes pavučinu smyčce. Muezzin z minaretu svolává věřící k modlitbě a hypnotické rytmy se silným vnitřním napětím i téměř ambientní plochy nahrávají celkové meditativní náladě. Největší kouzlo Advaitic Songs spočívá v promyšlené koncepci a dokonalé kontinuitě hudební formy a obsahu. Myšlenka odpoutání se od pomíjivého světa a dosažení jednoty s Bohem se albem táhne jako smrad romaduru; aranžmá jednotlivých skladeb korespondují jak s obsahem příslušných odkazů, tak i s jejich původem v křesťanství, judaismu, islámu, buddhismu nebo hinduismu. Om tak pomocí tónů geniálním způsobem velebí nejen sjednocení s transcendentnem, ale zároveň i jednotnou podstatu základních monoteistických náboženství.

Hudba Om zřejmě nikdy nebude mainstreamovou záležitostí, byť je nová deska stravitelnější a jejich posluchačskou základnu určitě rozšíří. Na druhou stranu, jistý odklon od zvuku starších nahrávek nemusí, zvlášť ortodoxní fans, kvitovat zrovna s nadšením. Je však nutné vnímat Advaitic Songs jako logický krok – v lepší společnosti tomu dokonce říkají vývoj. Omezené prostředky, jakými jsou baskytara a bicí, se nedají ždímat donekonečna a omílat dokola týž riff i identické postupy není žádné terno. Věrnost (žánru) je sice pěkná věc, ovšem „hudební monogamie“ zavání spíš připosraností než pevným charakterem. Om ale nebrousí podřadné kurvičky z laciných bordelů. Ať už masturbují nad svatými obrázky Panny Marie, dráždí klitoris world music, hledají inspiraci pod hábity arabských krásek či obcují s kyprými tvary violoncella, jde jim to lépe než Siffredimu na vrcholu kariéry. A co je podstatné – i přesto, že se dříve pevné monolity postupně drolí pod nánosy různých vlivů, jsou Om stále Om. Stejně hypnotičtí, stejně mystičtí, a z pod nikábů halících nyní Cisnerosovu, Amosovu a Loweovu tvář je stále jasně cítit starý dobrý marihuanový odér. Amen.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Síla starého světa Dying Passion

Tomáš Kouřil 19.04.2022

S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...

Helms Alee demonštrujú svoju vyzretosť

Filip Švantner 11.04.2022

Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.

Nadčasová kontroverze (Hvězdná pěchota)

Jiří V. Matýsek 02.04.2022

Hvězdná pěchota je klasika, kterou překryla její filmová adaptace, a nové vydání nakladatelství Argo ji tak u nás může vrátit do oběhu.

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky (Houeida Hedfi)

Jiří Přivřel 01.04.2022

Hudební inspirace řekou jako omílané téma? V tomto případě to rozhodně neplatí.

Post-apokalyptický ambient aneb Yeule je späť

Ema Klubisová 17.03.2022

Na prvý pohľad pôsobí Glitch Princess ako syntéza ranej tvorby Grimes, estetiky Chromatics a minimalistickej výpravnosti ambientu.

Jako na kolotoči (VDYD)

Veronika Tichá 15.03.2022

VDYD vydávají první album s názvem Carousel a s ním novou nálož zasněných kytarových riffů a jemných melodií s texty plnými nostalgie, smutku, ale i radosti a naděje.

Třináct let života Kevina Whelana (Aeon Station)

Eva Mrázková 09.03.2022

Něžnost, intimita, ale také odhodlanost a rozjímání nad věcmi, které už nikdy nebudou jako dřív. To vytváří atmosféru provázející sólový debut Observatory od Aeon Station.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace