Články / Recenze

Om: Přistupte blíže, neznabozi, ke kurzům levitace

Om: Přistupte blíže, neznabozi, ke kurzům levitace

vapoor | Články / Recenze | 13.09.2012

První den Bůh řekl: „Budiž světlo!“ A bylo světlo. Bůh oddělil světlo od tmy, nazval ho dnem a tmu nocí, a hned potom, zřejmě z čirého egoismu, stvořil Om. Pochybnosti? Darwinova evoluční teorie má taky svoje mouchy. I když se kolem celé diskograafie Om vznáší nepřehlédnutelná duchovní aura, ohánět se Hospodinem nebylo nikdy relevantnější než dnes, v souvislosti s novým, pátým studiovým albem. Al Cisneros, Emil Amos a poprvé jako oficiální člen sestavy i Robert Lowe (aka Lichens) kladou na Advaitic Songs, plném explicitních odkazů k různým náboženským a filosofickým směrům, víc než kdy dřív důraz na hypnotický účinek hudby, svádí k modlitbě či meditaci a ve vibrujících tónech stoupají kamsi k nebeským sférám. Přistupte blíže, neznabozi, filozofie Advaita-védánta vás naučí „porazit nevědomost nezdolným mečem, ukutým v ohni poznání“.

Žádný strach, o intenzivní katarzi při poslechu novinky nepřijdou ani ateisté, kteří se spokojí s lakonickým konstatováním, že Om jsou „pouze“ levým varletem legendárních stoner/doom metalistů Sleep. Těch Sleep, kteří kdysi strčili Ježíšovi do ruky jointa a pak o tom napsali tak dlouhou písničku, že kdyby se nerozhádali, hrajou ji ještě dneska. Svět by byl chudší jak o „božské“ Om, tak i o High on Fire kytaristy Matta Pikea, zde varle pravé. Om vyrukovali s poměrně osobitým stylem, ale svůj „genetický“ původ nezapřou a při troše tolerance je lze, zvlášť ve fázi rámované debutem a třetí deskou Pilgrimage, cejchovat přívlastky metalových škatulek. Hluboký zvuk rytmické sekce prostý načechraných kadeří, pomalé repetitivní riffy, monotónní vokál evokující odříkávání mantry a psychedelická atmosféra charakterizují toto období nejlépe. A i když Om nesešli z prošlapané cesty nikterak radikálně, lakmusové papírky ponořené do zvuku následujícího alba God Is Good a zejména toho aktuálního už se barví poněkud odlišnými odstíny.

Příčinou mohou být ne zrovna nepodstatné změny, ke kterým po Pilgrimage došlo. Om přešli pod křídla labelu Drag City a původního bubeníka Sleep Chrise Hakiuse nahradil Emil Amos z Grails, což současně s vlivem všestranného umělce Roberta Lowea nemohlo zůstat bez následků. Opomenout nelze ani zvukového mága Steva Albiniho. Ten už měl sice prsty v soundu Pilgrimage, pevně se ale mixpultu chopil až při nahrávání alba God Is Good, které naznačilo, co lze očekávat od Advaitic Songs. V kontextu starších nahrávek je zvuk novinky pestřejší a uhlazenější díky stále zřetelnějšímu vlivu orientální kultury a souvisejícího spektra použitých akustických nástrojů. Kde dříve burácely neprostupné stonerové hradby, tkají dnes pavučinu smyčce. Muezzin z minaretu svolává věřící k modlitbě a hypnotické rytmy se silným vnitřním napětím i téměř ambientní plochy nahrávají celkové meditativní náladě. Největší kouzlo Advaitic Songs spočívá v promyšlené koncepci a dokonalé kontinuitě hudební formy a obsahu. Myšlenka odpoutání se od pomíjivého světa a dosažení jednoty s Bohem se albem táhne jako smrad romaduru; aranžmá jednotlivých skladeb korespondují jak s obsahem příslušných odkazů, tak i s jejich původem v křesťanství, judaismu, islámu, buddhismu nebo hinduismu. Om tak pomocí tónů geniálním způsobem velebí nejen sjednocení s transcendentnem, ale zároveň i jednotnou podstatu základních monoteistických náboženství.

Hudba Om zřejmě nikdy nebude mainstreamovou záležitostí, byť je nová deska stravitelnější a jejich posluchačskou základnu určitě rozšíří. Na druhou stranu, jistý odklon od zvuku starších nahrávek nemusí, zvlášť ortodoxní fans, kvitovat zrovna s nadšením. Je však nutné vnímat Advaitic Songs jako logický krok – v lepší společnosti tomu dokonce říkají vývoj. Omezené prostředky, jakými jsou baskytara a bicí, se nedají ždímat donekonečna a omílat dokola týž riff i identické postupy není žádné terno. Věrnost (žánru) je sice pěkná věc, ovšem „hudební monogamie“ zavání spíš připosraností než pevným charakterem. Om ale nebrousí podřadné kurvičky z laciných bordelů. Ať už masturbují nad svatými obrázky Panny Marie, dráždí klitoris world music, hledají inspiraci pod hábity arabských krásek či obcují s kyprými tvary violoncella, jde jim to lépe než Siffredimu na vrcholu kariéry. A co je podstatné – i přesto, že se dříve pevné monolity postupně drolí pod nánosy různých vlivů, jsou Om stále Om. Stejně hypnotičtí, stejně mystičtí, a z pod nikábů halících nyní Cisnerosovu, Amosovu a Loweovu tvář je stále jasně cítit starý dobrý marihuanový odér. Amen.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace