Články / Reporty

Kvelertak: vtáhnuti do světa norských hvězd

Kvelertak: vtáhnuti do světa norských hvězd

David Čajčík | Články / Reporty | 12.10.2013

Na Brutal Assault v roce 2011 přijeli Kvelertak ještě coby relativně neznámá kapela z Norska, která při zběžné youtube rešerši zaujala specifickým zvukem, který moc nekorespondoval s blackmetalovým tagem na last.fm. Spousta lidí musela mít přibližně tyhle myšlenkové pochody: Norsko, black metal, no jasně, aha, cože, divný, hustý! O pár měsíců později dosáhli vrcholu v norské hitparádě. Příkladný vztah severského národu k ne čistě pozitivnímu černému dědictví. A teď potřetí, turné k desce Meir, na Sedmičce, za velmi přátelskou cenou. Schylovalo se k něčemu velkému.

Jako předkapely vystoupili krajané headlinerů Gerilja a Årabrot. Druhým jmenovaným jsem příliš pozornosti nevěnoval, ale Gerilja byla skvělá retro volba. Osmdesátkový feeling, velké háro, něco ze Stooges a neustávající psychedelický groove. Věc, co vás baví poslouchat, protože si říkáte, jak to dřív muselo být fajn. A jak je to teď taky fajn.

Jeden kytarista, jeden riff. A... penbaring startuje a volně se přelévá do Spring Fra Livet. Na stropě začíná kondenzovat voda. Skáče první skokan. Není kam spadnout. Nebýt strop pouhých čtyřicet centimetrů nad hlavami, tak je to nejbezpečnější stage diving spot v Praze. Takhle zůstává riziko fraktury lebky, ale to je spoustě lidem při Mjød a Fossegrim jedno. Všechno, v čem Kvelertak vynikají, je vměstnáno do šesti minut extáze. Hlavně ty melodie. Když se ozve ve Fossegrim návykové „Tadýdatadádáá“ (víte, co myslím), už není cesty zpět a jste vtaženi do světa norského black’n’rollu.

Psát o hudbě není jako tančit o architektuře, ale zrovna s tímhle koncertem je to problematické. Pomůžu si menším srovnáním. Před dvěma lety v Matrixu bylo přibližně stejně lidí na mnohem větším prostoru, a pokud si dobře vzpomínám, tak bez možnosti stage divingu. Na Sedmičce působili Kvelertak jednak sehraněji, jednak si neuvěřitelným způsobem užívali, že znovu hrají koncert v prostoru velikosti většího obýváku. Narvaný klub při každé další písni znovu a znovu explodoval. Těla létala přes těla a refrény starších melodických věcí jako Ordsmedar Av Rang byly vyřvávány úplně stejně jako neméně melodické pasáže v Bruane Brenn. Stále je těžké dobře nazvučit tři kytary, ale zatímco v Matrixu byl prostor a čas kritizovat, 007 nic takového nedovolila.

O strop se obouchal kytarista, basák i zpěvák. Vrchol koncertu pro mě i mnohé další byl předposlední vál Bloodtørst. Black metal bez blast beatu jako disko bez 4/4? Jde to - obojí. Během závěrečné skladby Kvelertak jsem stál frontu na šatnu a okolo mě prošel do backstage stále hrající basák. Krátký oční kontakt: dobré to bylo.

Info

Kvelertak (nor) + Gerilja (nor) + Årabrot (nor)
7. 10. 2013, Strahov 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Monkey Week 2023: Jako doma

Michal Pařízek 29.11.2023

Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.

Down in the past (Mando Diao)

Eva Karpilovská 28.11.2023

V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.

Nepřestávám vrhat stín (WWW Neurobeat)

Tomáš Jančík 26.11.2023

Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.

Tired of life, start over (Blank Banshee)

Dominik Polívka 26.11.2023

Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.

Tanec v krajině snů (Jaga Jazzist)

Kryštof Kočtář 24.11.2023

Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.

Chvála ozubeným kolesům i vesmírným potulkám (Laibach)

Michal Smrčina 23.11.2023

Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...

Nebuďme zdvořilí (Laurie Anderson with Sexmob)

Lukáš Grygar 22.11.2023

Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.

Stále silnější deprese (Blues Alive)

Jiří V. Matýsek 21.11.2023

Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.

S kladivem a empatií (Yaeji)

Ondřej Pěkný 18.11.2023

A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?

Všichni jsme tu kámoši (Shame)

Filip Peloušek 15.11.2023

Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace