David Čajčík | Články / Reporty | 12.10.2013
Na Brutal Assault v roce 2011 přijeli Kvelertak ještě coby relativně neznámá kapela z Norska, která při zběžné youtube rešerši zaujala specifickým zvukem, který moc nekorespondoval s blackmetalovým tagem na last.fm. Spousta lidí musela mít přibližně tyhle myšlenkové pochody: Norsko, black metal, no jasně, aha, cože, divný, hustý! O pár měsíců později dosáhli vrcholu v norské hitparádě. Příkladný vztah severského národu k ne čistě pozitivnímu černému dědictví. A teď potřetí, turné k desce Meir, na Sedmičce, za velmi přátelskou cenou. Schylovalo se k něčemu velkému.
Jako předkapely vystoupili krajané headlinerů Gerilja a Årabrot. Druhým jmenovaným jsem příliš pozornosti nevěnoval, ale Gerilja byla skvělá retro volba. Osmdesátkový feeling, velké háro, něco ze Stooges a neustávající psychedelický groove. Věc, co vás baví poslouchat, protože si říkáte, jak to dřív muselo být fajn. A jak je to teď taky fajn.
Jeden kytarista, jeden riff. A... penbaring startuje a volně se přelévá do Spring Fra Livet. Na stropě začíná kondenzovat voda. Skáče první skokan. Není kam spadnout. Nebýt strop pouhých čtyřicet centimetrů nad hlavami, tak je to nejbezpečnější stage diving spot v Praze. Takhle zůstává riziko fraktury lebky, ale to je spoustě lidem při Mjød a Fossegrim jedno. Všechno, v čem Kvelertak vynikají, je vměstnáno do šesti minut extáze. Hlavně ty melodie. Když se ozve ve Fossegrim návykové „Tadýdatadádáá“ (víte, co myslím), už není cesty zpět a jste vtaženi do světa norského black’n’rollu.
Psát o hudbě není jako tančit o architektuře, ale zrovna s tímhle koncertem je to problematické. Pomůžu si menším srovnáním. Před dvěma lety v Matrixu bylo přibližně stejně lidí na mnohem větším prostoru, a pokud si dobře vzpomínám, tak bez možnosti stage divingu. Na Sedmičce působili Kvelertak jednak sehraněji, jednak si neuvěřitelným způsobem užívali, že znovu hrají koncert v prostoru velikosti většího obýváku. Narvaný klub při každé další písni znovu a znovu explodoval. Těla létala přes těla a refrény starších melodických věcí jako Ordsmedar Av Rang byly vyřvávány úplně stejně jako neméně melodické pasáže v Bruane Brenn. Stále je těžké dobře nazvučit tři kytary, ale zatímco v Matrixu byl prostor a čas kritizovat, 007 nic takového nedovolila.
O strop se obouchal kytarista, basák i zpěvák. Vrchol koncertu pro mě i mnohé další byl předposlední vál Bloodtørst. Black metal bez blast beatu jako disko bez 4/4? Jde to - obojí. Během závěrečné skladby Kvelertak jsem stál frontu na šatnu a okolo mě prošel do backstage stále hrající basák. Krátký oční kontakt: dobré to bylo.
Kvelertak (nor) + Gerilja (nor) + Årabrot (nor)
7. 10. 2013, Strahov 007, Praha
Michal Pařízek 29.11.2023
Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.
Ondřej Pěkný 18.11.2023
A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?
Filip Peloušek 15.11.2023
Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.