Články / Reporty

Kvelertak: vtáhnuti do světa norských hvězd

Kvelertak: vtáhnuti do světa norských hvězd

David Čajčík | Články / Reporty | 12.10.2013

Na Brutal Assault v roce 2011 přijeli Kvelertak ještě coby relativně neznámá kapela z Norska, která při zběžné youtube rešerši zaujala specifickým zvukem, který moc nekorespondoval s blackmetalovým tagem na last.fm. Spousta lidí musela mít přibližně tyhle myšlenkové pochody: Norsko, black metal, no jasně, aha, cože, divný, hustý! O pár měsíců později dosáhli vrcholu v norské hitparádě. Příkladný vztah severského národu k ne čistě pozitivnímu černému dědictví. A teď potřetí, turné k desce Meir, na Sedmičce, za velmi přátelskou cenou. Schylovalo se k něčemu velkému.

Jako předkapely vystoupili krajané headlinerů Gerilja a Årabrot. Druhým jmenovaným jsem příliš pozornosti nevěnoval, ale Gerilja byla skvělá retro volba. Osmdesátkový feeling, velké háro, něco ze Stooges a neustávající psychedelický groove. Věc, co vás baví poslouchat, protože si říkáte, jak to dřív muselo být fajn. A jak je to teď taky fajn.

Jeden kytarista, jeden riff. A... penbaring startuje a volně se přelévá do Spring Fra Livet. Na stropě začíná kondenzovat voda. Skáče první skokan. Není kam spadnout. Nebýt strop pouhých čtyřicet centimetrů nad hlavami, tak je to nejbezpečnější stage diving spot v Praze. Takhle zůstává riziko fraktury lebky, ale to je spoustě lidem při Mjød a Fossegrim jedno. Všechno, v čem Kvelertak vynikají, je vměstnáno do šesti minut extáze. Hlavně ty melodie. Když se ozve ve Fossegrim návykové „Tadýdatadádáá“ (víte, co myslím), už není cesty zpět a jste vtaženi do světa norského black’n’rollu.

Psát o hudbě není jako tančit o architektuře, ale zrovna s tímhle koncertem je to problematické. Pomůžu si menším srovnáním. Před dvěma lety v Matrixu bylo přibližně stejně lidí na mnohem větším prostoru, a pokud si dobře vzpomínám, tak bez možnosti stage divingu. Na Sedmičce působili Kvelertak jednak sehraněji, jednak si neuvěřitelným způsobem užívali, že znovu hrají koncert v prostoru velikosti většího obýváku. Narvaný klub při každé další písni znovu a znovu explodoval. Těla létala přes těla a refrény starších melodických věcí jako Ordsmedar Av Rang byly vyřvávány úplně stejně jako neméně melodické pasáže v Bruane Brenn. Stále je těžké dobře nazvučit tři kytary, ale zatímco v Matrixu byl prostor a čas kritizovat, 007 nic takového nedovolila.

O strop se obouchal kytarista, basák i zpěvák. Vrchol koncertu pro mě i mnohé další byl předposlední vál Bloodtørst. Black metal bez blast beatu jako disko bez 4/4? Jde to - obojí. Během závěrečné skladby Kvelertak jsem stál frontu na šatnu a okolo mě prošel do backstage stále hrající basák. Krátký oční kontakt: dobré to bylo.

Info

Kvelertak (nor) + Gerilja (nor) + Årabrot (nor)
7. 10. 2013, Strahov 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?