Články / Reporty

Kytarová princezna s aparaturou jak papež (Blood Red Shoes)

Kytarová princezna s aparaturou jak papež (Blood Red Shoes)

David Vo Tien | Články / Reporty | 07.04.2014

Jsou koncerty, co staví předkapely do svízelné situace, protože upřímně řečeno, na ně je sotvam kdo ten večer zvědavý. Často ani nehraje roli, s jak velkým nasazením se do toho pustí. Přečkat support bývá podobné masturbaci se struhadlem v ruce, tedy zábavné, ale bolestivé. Začátek The Wytches zní sabbathovsky, pak už jsou ale příliš neurvalí na doom metal, patrnější je odkaz psychedelického rocku a grunge. Tři kluci, silný rytmický spodek, jednoduché hutné basové linky a dřevorubecké bicí. Kytara s dlouhou ozvěnou, melodické vyhrávky víc než riffy. Zpěvák se sólíčkama se nepředvádí, v jeho případě to je nutnost kytarového čaroděje, co strunami hladí proti srsti. Půl hodina pryč, ani to moc nebolelo.

Tři technici chodí sem a tam, utáhnou šroubek, připraví ručníky a pití, zajdou do backstage, vylezou na stage, utáhnou jiný šroubek. Pořád a neustále zkouší, zda opravdu všechny cajky hrají, stejně jako před pár minutama. To už je skoro neurotická porucha. Vzhledem k tomu, že aparatura slečny Carter spadá spíš do kategorie “sběratelské relikvie“, se jim ani chudákům nedivím. Hlava Marshall 2210 JCM 800 a naprosto dobitá bedna, oboje jak víno z papežova sklípku. Steven měl zase za bicí soupravou připravený náhradní rytmičák, to se taky jen tak nevidí.

Krvavé střevíčky se s tím nemažou a po instrumentálním úvodu Welcome Home vyprásknou nekompromisně I Wish I Was Someone Better. Samozřejmě se hned rozezní singalong a v kotli to vře až do konce večera. Ansell je ten typ bubeníka, co svižnější věci hraje naživo ještě rychleji, jak smyslů zbavený. Laura-Mary téměř co skladbu mění kytaru. Buďto začala používat víc jak dvě ladění, nebo je jí líto na některou ze čtyř kytar nehrát. Když se na ní podívám, přestávám si být jistý. Působí plaše, ale vystupuje suverénně. Během The Perfect Mess a Speech Coma dokonce zařve jak leopardí samice.

Vzhledem k tomu, že nová deska má surový přefuzzovaný zvuk kytar, čekal jsem stejně chlupatou distorzi i u živého podání nových songů. S jednou kytarou by se nemuseli bát ani čitelnějšího soundu. Ostrý silný zvuk, se kterým by mohli v půlce songu klidně začít hrát cokoliv od Black Cobra nebo Jucifer, to sice jo, ale na desce to zní stejně špinavěji. Lucerně to však nebrání užít si koncert a oslavit návrat Blood Red Shoes do Prahy nadšeným hopsáním, pogováním a řvaním textů. Před koncem posledního přídavku vyskočí kytarová princezna na bicí jak laňka, chvíli mučí hmatník a s posledním akordem je vymalováno.

Info

Blood Red Shoes (uk) + The Wytches (uk)
6. 4. 2014, Lucerna Music Bar, Praha

foto © kurabeznohy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?