David Vo Tien | Články / Reporty | 07.04.2014
Jsou koncerty, co staví předkapely do svízelné situace, protože upřímně řečeno, na ně je sotvam kdo ten večer zvědavý. Často ani nehraje roli, s jak velkým nasazením se do toho pustí. Přečkat support bývá podobné masturbaci se struhadlem v ruce, tedy zábavné, ale bolestivé. Začátek The Wytches zní sabbathovsky, pak už jsou ale příliš neurvalí na doom metal, patrnější je odkaz psychedelického rocku a grunge. Tři kluci, silný rytmický spodek, jednoduché hutné basové linky a dřevorubecké bicí. Kytara s dlouhou ozvěnou, melodické vyhrávky víc než riffy. Zpěvák se sólíčkama se nepředvádí, v jeho případě to je nutnost kytarového čaroděje, co strunami hladí proti srsti. Půl hodina pryč, ani to moc nebolelo.
Tři technici chodí sem a tam, utáhnou šroubek, připraví ručníky a pití, zajdou do backstage, vylezou na stage, utáhnou jiný šroubek. Pořád a neustále zkouší, zda opravdu všechny cajky hrají, stejně jako před pár minutama. To už je skoro neurotická porucha. Vzhledem k tomu, že aparatura slečny Carter spadá spíš do kategorie “sběratelské relikvie“, se jim ani chudákům nedivím. Hlava Marshall 2210 JCM 800 a naprosto dobitá bedna, oboje jak víno z papežova sklípku. Steven měl zase za bicí soupravou připravený náhradní rytmičák, to se taky jen tak nevidí.
Krvavé střevíčky se s tím nemažou a po instrumentálním úvodu Welcome Home vyprásknou nekompromisně I Wish I Was Someone Better. Samozřejmě se hned rozezní singalong a v kotli to vře až do konce večera. Ansell je ten typ bubeníka, co svižnější věci hraje naživo ještě rychleji, jak smyslů zbavený. Laura-Mary téměř co skladbu mění kytaru. Buďto začala používat víc jak dvě ladění, nebo je jí líto na některou ze čtyř kytar nehrát. Když se na ní podívám, přestávám si být jistý. Působí plaše, ale vystupuje suverénně. Během The Perfect Mess a Speech Coma dokonce zařve jak leopardí samice.
Vzhledem k tomu, že nová deska má surový přefuzzovaný zvuk kytar, čekal jsem stejně chlupatou distorzi i u živého podání nových songů. S jednou kytarou by se nemuseli bát ani čitelnějšího soundu. Ostrý silný zvuk, se kterým by mohli v půlce songu klidně začít hrát cokoliv od Black Cobra nebo Jucifer, to sice jo, ale na desce to zní stejně špinavěji. Lucerně to však nebrání užít si koncert a oslavit návrat Blood Red Shoes do Prahy nadšeným hopsáním, pogováním a řvaním textů. Před koncem posledního přídavku vyskočí kytarová princezna na bicí jak laňka, chvíli mučí hmatník a s posledním akordem je vymalováno.
Blood Red Shoes (uk) + The Wytches (uk)
6. 4. 2014, Lucerna Music Bar, Praha
foto © kurabeznohy
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.