Články / Reporty

Kytarový SAD: do třetice všeho nejlepšího

Kytarový SAD: do třetice všeho nejlepšího

redakce | Články / Reporty | 30.07.2016

Subjektivně z již "tradičního" pelhřimovského, protentokráte dvoudenního nefestivalu. Studium prosím započněte zde a zde. Vítejte na konci.

"... a v tom staničnom rozhlase sa ozvalo, že je výluka, tak sme vystúpili a ten vlak išel ďalej bez nás...," líčí Katarzia své putování do Krnova s neplánovanou zástavkou v drsném kraji Bruntále, a já, před chvíli dorazivší na pelhřimovské setkání, si říkám, že to letos nějak nemá atmosféru, ale postupně se do toho dostávám, stejně jako Katarzia, jež se od nervozity uvolňuje historkami o všech svých frajárech, vše graduje, jak má, včetně společného fota mě, jí a hot dogu. Královna. Po ní bratia Elections in the Deaftown plní očékávání mnou do nich vložené, indie psych/pop/rock, abychom si rozuměli.

Hlavní organizátor Bratr Orff (Lukáš Novotný), který si to zas zorganizoval stylem: posekám, dovezu, odvezu, zařídím, vyřídím, zahraji, hojně rozlívá (zdarma) domací slivovici, což se hodí na psychedelické projekce a ještě psychedeličtější nátěr Maccaverius Society. Největší překvapení. Orffové, neorffové, (nejen) pro mě nejlepší z třetího ročníku. Podobně psychelicky vystupují Naoko, ještě předtím ovšem další slivovice, piva, cimbálovka a "békání" u gastra Krmelce. Nad ránem zjišťuji, že nestavění stanu není dobrý nápad... ale kdo hledá, ten také nalézá, přerušovaný spánek nelegálním drum and bass setem ukončeným "násilně" okolo sedmé...

Po probuzení a svižné návštěvě Krnova se ujímám celodenní výplně mezi koncerty indie elektrem, roubovaným dronem a ambientem.


Beata Bocek zpívá polsky, takže se cítím, ehm, ehm, doma. Jakub Čermák po koncertu pod stromy zahraje na přání Antonína ("Jestli je člověk chybou, je chybou nejkrásnější," pěli jsme s Orffem, když jsme před dvěma lety dojížděli do podobně rozkvetlého sadu obhlížet terén a mudrovat o věcech příštích...), Ira Mimosa je příjemná a nalezený Oldřich Janota dojímá svým folkem z podzemí pamětníky i nepamětníky.

"Díky" vypadnutí některých interpretů, se do lineupu vešli slovenští Núku, kteří poctivě čekají na své publikum, a jelikož jsem prvním já, vybízím je, aby začali hrát, že lidi přijdou, a lidi přicházejí a odcházejí spokokojeni.

Nemá smysl zastírat, že většina dorazila na koncert Bratří Orffů, místní kapelu, která skoro dva roky nekoncertovala. Kostel se zaplňuje jako nikdy předtím a možná ani nikdy potom, čti full house, sold out, plno. Kapela spouští do nadšeného "huraaaa", a ano, je to dojemné, někteří pláčí (sám jsem naměkko), zpívá se a atmosféra je (bez ironie) liturgická a mystická. Pro připomenutí byli to právě Bratři Orffové, kteří v podstatě zaplatili první ročník. Abychom ubrali na patosu, když dojatý Ivan Gajdoš (zpěvak, textař, skadatel, kytarista) děkuje LuKošovi (Novotnému) za organizaci, kromě bouřlivých ovací se přiopilá dívčina ptá svého přítele: "A kdo to je ten LuBoš?"

Nadšeně hrající The Ills vyplňují vnitřnosti matematickým hlukem, k vidění je pogující něžné pohlaví i kamarád, který kouří zapalovač a pije z fotoaparátu. I nefestivaly jsou náročné. Podobně radostně hrají a poskakují po odposleších Noir Voir, pomalu hodnotím situaci a... zasloužený spánek, do růžova vyspání na festivalu, řekl bych poprvé v životě, probuzení cvrlikajími ptáky.

Po opulentním druhém ročníku byl cíl jasný, více se věnovat vystupujícím a dodržovat hrací řád, což se snad podařilo. Osobně mi chyběl čtvrtek s lokálními kapelami a domáckou atmosférou a léto, fest i nefest má být v létě!!! Otázkou je, jak bude vypadat budoucnost, zda je model udržitelný. Přípravu třetího ročníku provázely problémy, ale za sebe nemám obavy. Zároveň není třeba usínat na vavřínech, plácat se po ramenou a nostalgicky vzpomínat, že první (druhý...) ročník byl nejlepší, je potřeba zamakat, aby (případný) aktuální byl tím nejlepším. Pelhřimovské setkání je pořád malý/velký zázrak.

Když jsem obhlížel případné nové bydlení a v jednom bytu mi otevřeli mladí francoužští hipstři a já viděl jejich bohémské "mieškaňko", uvědomil jsem si, jak jsem přeci jen zestárl a ještě více zkonformněl. Přejme pelhřimovskému setkání, ať se to nikdy nestane.

Děkujeme.

Info

Kytarový SAD
20. - 21. 5. 2016, Pelhřimovy

text © Václav
foto © Romania Exposora

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace