Články / Recenze

Kýžená samota? (Marcel Kříž)

Kýžená samota? (Marcel Kříž)

Libor Staněk | Články / Recenze | 13.06.2018

Marcela Kříže jsme dosud mohli zaregistrovat jako písničkáře v alternativních projektech (Panoptikum, Krchovský Kříž atd.), jenž svůj hudební žánr sám označoval jako noir-folk. Netradiční přízvisko pramenilo mimo jiné z autorových textů, v jejichž jádru se ukrývala potemněle dekadentní témata s excentricky romantizujícími rysy. Křížova debutová básnická sbírka Jen ať řvou kolejnice je souborným vydáním těchto textů, včetně dosud nepublikovaných básní. Ty vznikaly přesně dvacet let – tedy od roku 1997 do roku 2017.

Právě velké časové rozpětí sbírky vyjevuje básnickou ucelenost, která je dána věrností určitému tematickému okruhu. Mluvíme o temné lyrice dráždivých situací, o popisném záznamu tragičnosti ženských osudů nebo o odhalování kruté něhy. Autorova poezie je zároveň těkavá – jakoby psaná v posledním dechu. Pořád v ní něco vře, vychyluje se či bortí: „něco tu rachotí/ chytlavej rytmus žeber/ co okno to plast/ parapet/ ostrá hrana vycházíš naproti/ pak záběr na suterén/ stále to rachotí.“ Pod jejím povrchem možná trochu vibruje Jirousův termín pro tvorbu Psích vojáků „imbosh art“, který značil „křik lovné zvěře před uštváním“.

Lyrický subjekt je ve sbírce sžírán démony alkoholu nebo myšlenkami na sebevraždu. V těchto polohách se básníkův jazyk dynamizuje, stává se palčivějším a agresivnějším: „kůže se rozevírá/ z předloktí zejí hřeby/ pára dál stoupá z vany/ (…) ten tep/ ty pulzující spáry/ tu zparchantělou/ změnu“. Pozadí básní je i z toho důvodu zasazeno do okolí městské periferie, nejčastěji do temných prostředí barů a hospod: „Ostrovy nástupišť tramvaje noci/ lampy tu září,“ nebo: „ach/ Magdaléno/ v nočních barech ubíhá čas rychleji, “ či „jejich potlesk cítím jako věčnou slast/ na dně sklenic vína odlesk/ opojná a hořká“. Autora lze nahlížet jako básníka prokletého svým osudem. Jako rozervance, jenž ale přes to všechno bojuje o zachycení krásy v těch nejzapadlejších místech lidské duše.

Kříž se nevyhne slabým místům. Někdy příliš automaticky využívá rýmovaných veršů, které svou vynuceností přebíjí obsah a stávají se pouhými veršovánkami. To platí například v básni Ulice Morových ran: „Příliš brzo na lásku/ a příliš pozdě na víru/ v korytě řeky plné oblázků/ klade mi nahá dívka otázku“. Celkové vyznění sbírky tím ale příliš netrpí. Tyto vady na kráse jsou vykoupeny podprahovým příběhem knihy, ve kterém se rozervané autorské já vzdaluje samo od sebe, aby nalezlo kýženou samotu. Marcel Kříž je příslibem toho, že z podhoubí českého undergroundu může stále vyzrát silná poezie.

Info

Marcel Kříž - Jen ať řvou kolejnice (Ears & Wind, 2018)
web nakladatelství

Živě:
Drug Me Fest #9
15. - 16. 6. 2018
Kasárna Karlín, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.

Divé vtáky so slzami na výšivkách (Edúv syn)

Kristína Valachová 28.09.2020

Po lyrickom úvode sa ťaživá atmosféra piesne Nekonečný príbeh stáva až morbídnou... Po tohtoročnom EP I. vzniklo v júni ďalšie s názvom Plakala.

Jízda kolem slunného pobřeží (Disheveled Cuss)

Ondřej Rudel 25.09.2020

Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop.

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.