Články / Recenze

Kýžená samota? (Marcel Kříž)

Kýžená samota? (Marcel Kříž)

Libor Staněk | Články / Recenze | 13.06.2018

Marcela Kříže jsme dosud mohli zaregistrovat jako písničkáře v alternativních projektech (Panoptikum, Krchovský Kříž atd.), jenž svůj hudební žánr sám označoval jako noir-folk. Netradiční přízvisko pramenilo mimo jiné z autorových textů, v jejichž jádru se ukrývala potemněle dekadentní témata s excentricky romantizujícími rysy. Křížova debutová básnická sbírka Jen ať řvou kolejnice je souborným vydáním těchto textů, včetně dosud nepublikovaných básní. Ty vznikaly přesně dvacet let – tedy od roku 1997 do roku 2017.

Právě velké časové rozpětí sbírky vyjevuje básnickou ucelenost, která je dána věrností určitému tematickému okruhu. Mluvíme o temné lyrice dráždivých situací, o popisném záznamu tragičnosti ženských osudů nebo o odhalování kruté něhy. Autorova poezie je zároveň těkavá – jakoby psaná v posledním dechu. Pořád v ní něco vře, vychyluje se či bortí: „něco tu rachotí/ chytlavej rytmus žeber/ co okno to plast/ parapet/ ostrá hrana vycházíš naproti/ pak záběr na suterén/ stále to rachotí.“ Pod jejím povrchem možná trochu vibruje Jirousův termín pro tvorbu Psích vojáků „imbosh art“, který značil „křik lovné zvěře před uštváním“.

Lyrický subjekt je ve sbírce sžírán démony alkoholu nebo myšlenkami na sebevraždu. V těchto polohách se básníkův jazyk dynamizuje, stává se palčivějším a agresivnějším: „kůže se rozevírá/ z předloktí zejí hřeby/ pára dál stoupá z vany/ (…) ten tep/ ty pulzující spáry/ tu zparchantělou/ změnu“. Pozadí básní je i z toho důvodu zasazeno do okolí městské periferie, nejčastěji do temných prostředí barů a hospod: „Ostrovy nástupišť tramvaje noci/ lampy tu září,“ nebo: „ach/ Magdaléno/ v nočních barech ubíhá čas rychleji, “ či „jejich potlesk cítím jako věčnou slast/ na dně sklenic vína odlesk/ opojná a hořká“. Autora lze nahlížet jako básníka prokletého svým osudem. Jako rozervance, jenž ale přes to všechno bojuje o zachycení krásy v těch nejzapadlejších místech lidské duše.

Kříž se nevyhne slabým místům. Někdy příliš automaticky využívá rýmovaných veršů, které svou vynuceností přebíjí obsah a stávají se pouhými veršovánkami. To platí například v básni Ulice Morových ran: „Příliš brzo na lásku/ a příliš pozdě na víru/ v korytě řeky plné oblázků/ klade mi nahá dívka otázku“. Celkové vyznění sbírky tím ale příliš netrpí. Tyto vady na kráse jsou vykoupeny podprahovým příběhem knihy, ve kterém se rozervané autorské já vzdaluje samo od sebe, aby nalezlo kýženou samotu. Marcel Kříž je příslibem toho, že z podhoubí českého undergroundu může stále vyzrát silná poezie.

Info

Marcel Kříž - Jen ať řvou kolejnice (Ears & Wind, 2018)
web nakladatelství

Živě:
Drug Me Fest #9
15. - 16. 6. 2018
Kasárna Karlín, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?