Články / Recenze

Kýžená samota? (Marcel Kříž)

Kýžená samota? (Marcel Kříž)

Libor Staněk | Články / Recenze | 13.06.2018

Marcela Kříže jsme dosud mohli zaregistrovat jako písničkáře v alternativních projektech (Panoptikum, Krchovský Kříž atd.), jenž svůj hudební žánr sám označoval jako noir-folk. Netradiční přízvisko pramenilo mimo jiné z autorových textů, v jejichž jádru se ukrývala potemněle dekadentní témata s excentricky romantizujícími rysy. Křížova debutová básnická sbírka Jen ať řvou kolejnice je souborným vydáním těchto textů, včetně dosud nepublikovaných básní. Ty vznikaly přesně dvacet let – tedy od roku 1997 do roku 2017.

Právě velké časové rozpětí sbírky vyjevuje básnickou ucelenost, která je dána věrností určitému tematickému okruhu. Mluvíme o temné lyrice dráždivých situací, o popisném záznamu tragičnosti ženských osudů nebo o odhalování kruté něhy. Autorova poezie je zároveň těkavá – jakoby psaná v posledním dechu. Pořád v ní něco vře, vychyluje se či bortí: „něco tu rachotí/ chytlavej rytmus žeber/ co okno to plast/ parapet/ ostrá hrana vycházíš naproti/ pak záběr na suterén/ stále to rachotí.“ Pod jejím povrchem možná trochu vibruje Jirousův termín pro tvorbu Psích vojáků „imbosh art“, který značil „křik lovné zvěře před uštváním“.

Lyrický subjekt je ve sbírce sžírán démony alkoholu nebo myšlenkami na sebevraždu. V těchto polohách se básníkův jazyk dynamizuje, stává se palčivějším a agresivnějším: „kůže se rozevírá/ z předloktí zejí hřeby/ pára dál stoupá z vany/ (…) ten tep/ ty pulzující spáry/ tu zparchantělou/ změnu“. Pozadí básní je i z toho důvodu zasazeno do okolí městské periferie, nejčastěji do temných prostředí barů a hospod: „Ostrovy nástupišť tramvaje noci/ lampy tu září,“ nebo: „ach/ Magdaléno/ v nočních barech ubíhá čas rychleji, “ či „jejich potlesk cítím jako věčnou slast/ na dně sklenic vína odlesk/ opojná a hořká“. Autora lze nahlížet jako básníka prokletého svým osudem. Jako rozervance, jenž ale přes to všechno bojuje o zachycení krásy v těch nejzapadlejších místech lidské duše.

Kříž se nevyhne slabým místům. Někdy příliš automaticky využívá rýmovaných veršů, které svou vynuceností přebíjí obsah a stávají se pouhými veršovánkami. To platí například v básni Ulice Morových ran: „Příliš brzo na lásku/ a příliš pozdě na víru/ v korytě řeky plné oblázků/ klade mi nahá dívka otázku“. Celkové vyznění sbírky tím ale příliš netrpí. Tyto vady na kráse jsou vykoupeny podprahovým příběhem knihy, ve kterém se rozervané autorské já vzdaluje samo od sebe, aby nalezlo kýženou samotu. Marcel Kříž je příslibem toho, že z podhoubí českého undergroundu může stále vyzrát silná poezie.

Info

Marcel Kříž - Jen ať řvou kolejnice (Ears & Wind, 2018)
web nakladatelství

Živě:
Drug Me Fest #9
15. - 16. 6. 2018
Kasárna Karlín, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Jan Starý 18.07.2020

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem.

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.

Kořeny i zrcadlo (Protest the Hero)

Štěpán Sukdol 09.07.2020

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.