Články / Recenze

Kýžená samota? (Marcel Kříž)

Kýžená samota? (Marcel Kříž)

Libor Staněk | Články / Recenze | 13.06.2018

Marcela Kříže jsme dosud mohli zaregistrovat jako písničkáře v alternativních projektech (Panoptikum, Krchovský Kříž atd.), jenž svůj hudební žánr sám označoval jako noir-folk. Netradiční přízvisko pramenilo mimo jiné z autorových textů, v jejichž jádru se ukrývala potemněle dekadentní témata s excentricky romantizujícími rysy. Křížova debutová básnická sbírka Jen ať řvou kolejnice je souborným vydáním těchto textů, včetně dosud nepublikovaných básní. Ty vznikaly přesně dvacet let – tedy od roku 1997 do roku 2017.

Právě velké časové rozpětí sbírky vyjevuje básnickou ucelenost, která je dána věrností určitému tematickému okruhu. Mluvíme o temné lyrice dráždivých situací, o popisném záznamu tragičnosti ženských osudů nebo o odhalování kruté něhy. Autorova poezie je zároveň těkavá – jakoby psaná v posledním dechu. Pořád v ní něco vře, vychyluje se či bortí: „něco tu rachotí/ chytlavej rytmus žeber/ co okno to plast/ parapet/ ostrá hrana vycházíš naproti/ pak záběr na suterén/ stále to rachotí.“ Pod jejím povrchem možná trochu vibruje Jirousův termín pro tvorbu Psích vojáků „imbosh art“, který značil „křik lovné zvěře před uštváním“.

Lyrický subjekt je ve sbírce sžírán démony alkoholu nebo myšlenkami na sebevraždu. V těchto polohách se básníkův jazyk dynamizuje, stává se palčivějším a agresivnějším: „kůže se rozevírá/ z předloktí zejí hřeby/ pára dál stoupá z vany/ (…) ten tep/ ty pulzující spáry/ tu zparchantělou/ změnu“. Pozadí básní je i z toho důvodu zasazeno do okolí městské periferie, nejčastěji do temných prostředí barů a hospod: „Ostrovy nástupišť tramvaje noci/ lampy tu září,“ nebo: „ach/ Magdaléno/ v nočních barech ubíhá čas rychleji, “ či „jejich potlesk cítím jako věčnou slast/ na dně sklenic vína odlesk/ opojná a hořká“. Autora lze nahlížet jako básníka prokletého svým osudem. Jako rozervance, jenž ale přes to všechno bojuje o zachycení krásy v těch nejzapadlejších místech lidské duše.

Kříž se nevyhne slabým místům. Někdy příliš automaticky využívá rýmovaných veršů, které svou vynuceností přebíjí obsah a stávají se pouhými veršovánkami. To platí například v básni Ulice Morových ran: „Příliš brzo na lásku/ a příliš pozdě na víru/ v korytě řeky plné oblázků/ klade mi nahá dívka otázku“. Celkové vyznění sbírky tím ale příliš netrpí. Tyto vady na kráse jsou vykoupeny podprahovým příběhem knihy, ve kterém se rozervané autorské já vzdaluje samo od sebe, aby nalezlo kýženou samotu. Marcel Kříž je příslibem toho, že z podhoubí českého undergroundu může stále vyzrát silná poezie.

Info

Marcel Kříž - Jen ať řvou kolejnice (Ears & Wind, 2018)
web nakladatelství

Živě:
Drug Me Fest #9
15. - 16. 6. 2018
Kasárna Karlín, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.