Články / Profily/retro

La Dispute jako by nenápadně říkali: At the Drive-Out

La Dispute jako by nenápadně říkali: At the Drive-Out

sheresky | Články / Profily/retro | 29.09.2012

Pokaždé, když jsem si pustil La Dispute, měl jsem chuť dát fanouškům mewithoutYou facku a říct: Tohle je další krok. Je to lepší, labilnější, rychlejší, šílenější. Pokud má mentální sešup nějaké fáze, je na čase vzít obinadla, řetězy a pouta a přišpendlit se k vlastním démonům.

La Dispute jsou v klatbě, která je jim výhodou. Duševní nevyrovnanost, zběsilost kytar a maniakální hravost, s jakou je naplněna každá sekunda debutu, je všežravá a po několika minutách sežere i sebe sama. Kolovrátek, který vás nejprve omámí, pak udeří po hlavě a ta vás rozbolí, jako by měla každou chvílí upadnout. Jestli to bylo zamýšleno jako 3D efekt k utrpení, které La Dispute definují, pak se jim to povedlo na výbornou. Co si ale budeme povídat, nedoposlouchat CD ani jednou do konce, to je průser.

Když debut vypadl na světlo boží, napsal jsem: Všechny kytarové party jsou kolem Dreyera obtočeny, živené živelným, šlehají a bičují po stranách a na konci zaútočí v jedné lajně s vokály a mluvenou procházku zakončí neurvalým zmatkem. Všechno se hroutilo dolů a nešlo to zastavit. Další album? Kam chcete jít? Bude to další propad mentálních halucinací skrz nemocniční lůžko a brnkání prstem o jazyk? A bude nás to ještě bavit?

Deska Wildlife je umírněná. Umírněná, pokud vám zrovna dohrál debut. Není to šokující, Dreyer a jeho kumpáni mají rádi volnější tempo, i když to předtím mockrát nepředvedli. Kluci dospívají. Kouzelné formulky se nedají opakovat donekonečna, jak vědí i U2. Bylo načase ubrat, ale zároveň neztratit na výrazu.

Kluci vydali v rozmezí dvou let sérii tří ípíček s názvem Here, Hear. Povedená série dvanácti písniček vypovídá o směřování La Dispute hodně. Především to, že víc než o kytary, techniku a rychlost jim jde o texty, pocit, texty a pocit. Here, Hear je dvanáct živých, swingových jednohubek, plných nečekaných nástupů a melodramatických jazzových breakdownů, s texty Bukowského, Camuse nebo Grahama. (I toho Dreyera.)

Jordan Dreyer, kromě toho, že je psychicky labilní (nebo se tak tváří), je vynikající básník. Wildfire je emoce. Emoce potřená mladistvou revoltou, která se předem vzdává. Oproti debutu je tu víc styčných ploch, kde se kytary třou o sílu, nikoli o sebe navzájem. Bicí zesílily a zhutněly. Dreyer zůstal sám sebou, ovšem jako vypravěč udělal skok kupředu. Je radost sledovat poločas rozpadu v písních jako je King Park nebo Edward Benz nebo 27 Times, protože cítíte, že tady se odehrávají opravdová epická dramata, i když jde jen o „halekání“ jednoho ze sta v jedné z milionu.

Screamo vytěžené na kost. Dreyerovi vyčítají přílišnou nadvládu nad vším ostatním, instrumentace je ve stínu vokálu. Je chyba, když příběhy, které jsou autentické a silné, vytahuje do popředí? Najdou se takoví, co řeknou, že La Dispute moc nápadů nevytáhli, což kompenzují elementy post-rocku, alt folku nebo progresivního rocku, které jsou hojnější než dřív a dodávají kapele vyspělejší nádech.

Průběh alba je excelentní. Úder masivní. Rozpad kompletní. Stará garda emancipovaného a sebevědomého hardcore, vedená kapelami jako At the Drive-In nebo Refused, má novou tvář – rychlejší a ukřičenější, protože doba je ukřičenější a rychlejší. La Dispute jsou lodivodem „nové vlny“ (dopřejte si křiku u Defeater, Pianos Become the Teeth, Touché Amoré) a Wildlife zas albem, které se může stát zásadním. Na experimenty není čas. Teď se jde na kost.

Info

Vyšlo ve Full Moonu #20> / 2011.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vizuální cesta Einstürzende Neubauten

Jan Škop 22.04.2020

Einstürzende Neubauten a jejich vztah k videoklipům a vůbec pohyblivým obrázkům aneb doplňující materiál k hlavnímu tématu aktuálního vydání Full Moonu.

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.

Full Moon Stage 2019: Uniform

redakce 11.04.2019

O nejtvrdší koncert letošního festivalového programu, jak Full Moon Stage, tak celých Colours, se postarají američtí Uniform.