Články / Reporty

Laboratoř jazzu humorného i dojemného (Jazz Goes to Town)

Laboratoř jazzu humorného i dojemného (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 12.10.2018

Po loňské zkušenosti se nijak nepřipravuju, jen si přečtu anotace ve festivalovém průvodci. Více je zbytečné.

On by se taky jeden připravil o překvapení, kterých bývá na Jazz Goes to Town nemálo. Už vloni jsem se naučil jedno: Neposuzovat, jestli je tohle jazz a tohle už něco jiného. Žánrové úvahy byly na úvodním večeru přehlídky ve studiu hradecké Besedy zbytečné. Tentokrát to jazz nepochybně byl, navíc v poměrně čisté formě. Jen příjemně okořeněný svěžími nápady.

Trio Slavík/Novák/Dorůžka přivezlo do Hradce Králové program zbrusu nový, složený z materiálu dosud nenatočeného - a tudíž ani dramaturgové neměli možnost slyšet, o co vlastně půjde. Naštěstí muzikantské osobnosti jsou to spolehlivé, zkušené a vysoce kreativní, takže nezklamaly. Mluvily o inspiraci běžnými radostmi či zdánlivými malichernostmi, vtipné to bylo i hudebně, mělo to šťávu a nebylo to pouze prostou ilustrací výše zmíněného. Úvodní obraz vetknutý do titulu uváděné skladby byl jen výchozím bodem, který prodělal nejednu proměnu, nejednu variaci. Živé, nadmíru živé.

To sextet trumpetistky Štěpánky Balcarové přijel s repertoárem známým a vydaným na desce Life and Happiness of Julian Tuwim. Zhudebněné básně polského básníka tu našly adekvátní hudební odraz (klavír, trubka, saxofony/klarinet, flétny, bicí, kontrabas) a hlavně ve zpěvu Małgorzaty Hutek. Ona byla nosným melodickým prvkem, v jejím zpěvu se mísily až folklórně pojaté vokální linky s momenty, kdy se hlas měnil v další hudební nástroj skvěle doplňující ústřední dechovou sekci (Balcarová – Luboš Soukup – Robert Fischmann). Překvapivě křehká hudba, jejíž předobrazy vznikly ve značně pohnuté době. Krásný jazzový smutek, i tak by se to dalo popsat.

Že bude následující den něco jinak, naznačoval už první pohled na jeviště Divadla Drak. To totiž připomínalo dílem výprodej hudebních nástrojů, dílem laboratoř, ve které se může stát cokoliv. Druhý hlavní koncert hrál na struny experimentu a jazzové avatgardy. Obě uskupení, dvojice Liudas Mockūnas & Christian Windfeld i kvartet Akosh S. (new) Unit si nelámou hlavu s nějakými omezeními, stylovými, nástrojovými, technickými. Jakýmikoliv.

V obou případech se nám dostalo jednolitých hudebních kusů, které postupně transformovaly. Těžko říct, do jaké míry byly připravené a do jaké improvizované, zejména saxofonista Mockūnas při střídání nástrojů váhal a posléze je zase měnil. O to to bylo napínavější. Čirá hudební komunikace, beze slov k publiku, bez gest a nonverbálních signálů mezi sebou. Duo litevského saxofonisty a dánského perkusisty mělo své divoké momenty, byla v něm i spousta klidu plného bublavých zvuků (půllitr vody nalitý do saxofonu dělá divy), hukotu a imitace hluku deštného pralesa.

Pravé peklo přinesl až kvartet legendy maďarského jazzu Ákose Szelevényiho. Trojitá rytmika (dvoje bicí a kontrabas) a i sám kapelník se podstatnou část setu držel spíše perkusivních nástrojů a svůj saxofon nutil vydávat nejrůznější pazvuky. Pomalu gradující set vrcholil v apokalyptické hlukové pasáži, aby se zase všechno postupně uklidňovalo a v závěru končilo tam, kde začalo.

Zdá se, že svého avantgardního vrcholu Jazz Goes to Town dosáhl hned druhý den, následovat by měly už jasněji čitelné formy. I když - tady jeden nikdy neví, jaké trumfy dramaturgové vytáhnou. A to je dobře.

Info

Jazz Goes to Town
9. - 10. 10. 2018 Hradec Králové

foto © Lukáš Veselý / Jazz Goes To Town

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.