Články / Reporty

Lahodný jak Bueno, ale my radši Surprise (Grape, den 1.)

Lahodný jak Bueno, ale my radši Surprise (Grape, den 1.)

Adam Vrána | Články / Reporty | 15.08.2015

Vztek z vedra začíná bublat a první kapičky skoro přetékají přes okraj. Šťáva se ale musí šetřit a navrch je mi líto si vybíjet zlost na letišti u Piešťan, kde je pořád daleko větší pravděpodobnost se potkat s lidmi, co nemají v hlavě nakydáno. Mlsné okukování stagí zahajujeme navečer po zčeknutí arzenálu dobrot (a že jich zase je, sweet, sweet Slovakia). Zastávka číslo 1 – Space Aréna, line-up nemáme a paměť neslouží. Bavíme se neznámem, užíváme klidu, kvílení kytar a paradoxně i klimatu, který pod stanem nemá daleko k rozpálené sauně. Z lidí kolem teče proudem, ale vzduch zůstává čistý, spíš než v pavilonu opic jsme v botanické zahradě. „Díky, my jsme Carnival Youth…“ Plácáme se do čela: „No jasně!“.

Se zbytkem Grapu se stahujeme pod hlavní stage, kde je nastoupená armáda čekající na pokyn k útoku. Velí Napoleon bez komplexů, belgická pardálka Selah Sue. Její věci nejsou a nikdy nebyly žánrově můj šálek, ale zajímá nás provedení a jestli nám třebas něco neprotéká mezi prsty. Dali jsme celý set, vyměnili kvanta názorů a došli k verdiktu: „Lahodný jak Bueno, ale my radši Surprise.“

Dochází k dělení, polovička směřuje na Balthazar, sám volím Bad Karma Boy. Jasně, mít možnost rozkrojit se vedví a stihnout obojí je hezká představa, žel, při ruce není nůž. Nakonec není čeho litovat, BKB mají naživo tak palčivou jiskru, že by se u vstupu ke stagi měl fasovat ohnivzdorný obleček nebo kanystr vody (té není nikdy dost). Nenápadné partnerské techtle mechtle mezi Jurajem a Adélou set rozvážně koření, celé je to tak pěkné, že div nezůstávám na přídavek.

Den ustupuje večeru, kytary se hlásí o slovo. The Maccabees po nás jdou ze všech stran, hlavní nápor vedou Orlando Weeks, Hugo & Felix Whiteovi a Rupert Jarvis. Snažíme se odolávat, ale oslabení ciderem se nezmůžeme na protiútok. Podléháme masakru.

Od Foals jsme, přiznám se, čekali o dost víc a je mi jasné, že kdyby se všechno sešlo, jak mělo, do stanů bychom se plazili po kolenou. Chemie mezi lidmi a kapelou ale nezafungovala správně, zjevně se očekávaly hopsačka a tanečky, které s Inhaler, Providence a What Went Down moc nejdou dohromady. Piešťany měly díky Yannisovi co dělat s trpasličím Poseidónem, který Krakena pouští z uzdy bez varování. A možnost poznat armagedon prokaučovaly na celé čáře, protože zanedbaly přípravu...

Info

Grape Festival 2015
14. - 15. 8. 2015, Letisko Piešťany

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace