Články / Sloupky/Blogy

Lázeňské dvojhránky #3: Komorná

Lázeňské dvojhránky #3: Komorná

Viktor Palák, Veronika Havlová | Články / Sloupky/Blogy | 09.07.2016

Veronika: Korejský režisér Park Chan-wook je minimálně od filmu Oldboy (2003) miláčkem českých artových diváků. Ve svých dílech zkoumá často extrémní krutost i možnosti obrany a pomsty. Zároveň jsou jeho filmy vizuálně silné, skoro každý záběr je zralý na zarámování. Dokáže zobrazovat často dost drsné a strašlivé věci, umí vzbuzovat v divákovi pocit hnusu, okouzlení i pobavení a to často zaráz. Svůj předposlední film, hitchcockovské kostýmní drama Stoker, natočil v britsko-americké koprodukci. A jako předlohu filmu Komorná zvolil román slavné britské autorky Sarah Watersové, který u nás vyšel pod názvem Zlodějka. Přesadil ho však do Koreje 30. let minulého století.
Vzhledem k tomu, že jsem četla knižní předlohu, byla má recepce filmu nutně odlišná. Tak by mě zajímalo, do jaké míry byly jednotlivé zvraty zajímavé a překvapivé pro tebe. A jestli se ti to v rámci filmů pracujících s nespolehlivým vypravěčem jevilo jako zajímavý exemplář.

Viktor: Ono nespolehlivé vypravěčství mi na mysl nijak nepřicházelo, nezdá se mi, že režisér Park staví právě tohle do popředí. Což ale nepopírá skutečnost, že právě proměny perspektivy a zvraty ve vyprávění jsou tím, co dělá z Komorné zajímavější film, než by se zprvu mohlo zdát.
Zatímco v první ze tří částí téhle dobové romance jsem vzpomínal povětšinou na filmy jako Jacquotův Deník komorné, který loni soutěžil jaksi do počtu na Berlinale, s postupujícími minutami mě více a více bavilo sledovat, jak se příběh zakroutí a s jakou libůstkou přijde Park Chan-wook v další minutě. A ještě zajímavější mi přišlo, jak se tady pracuje s perspektivou ženských hrdinek. Je tohle přímý odraz knížky?


Veronika: Sarah Watersová ve svém díle s ženskou perspektivou pracuje. Její romány se odehrávají v období viktoriánské Anglie a ženy, jejich vztahy, postavení ve společnosti a způsob života stojí vždycky v centru. Její knihy jsou trochu vzpourou proti dickensovským románům, ze kterých ale zároveň čerpá. Ženy, především ty z nižších společenských vrstev, získávají prostor, berou život do svých rukou a často se obejdou zcela bez mužů. Právě momenty, kdy se doposud tichá, neprůbojná a sešněrovaná žena rozhodne osvobodit, což jde ruku v ruce s objevováním její sexuality, zjevně Park Chan-wooka zaujaly nejvíc.
Spiknutí mladých dívek proti mužům, kteří je vnímají jen jako prostředek k získání majetku nebo potěšení, je u něj ještě intenzivnější, divočejší, nekompromisnější. Zároveň tu hraje roli i pohrdání všemi, kteří se stydí za svůj původ. Oba hlavní padouši, zvrhlý strýc i mladý svůdce, kteří se stydí za korejskou krev, jsou hnáni touhou proniknout do bohatých a vlivných vrstev japonské smetánky. Zatímco v předloze hraje hlavní roli nedůvěra, zraněné duše, které už z různých důvodů nevěří nikomu, nedůvěra nejen mezi společenskými vrstvami, ale i mezi generacemi, ženami a muži, které je téměř nemožné se zbavit, Park Chan-wook hrdinkám dopřává úplné a extatické osvobození.

Viktor: I s tímto na mysli je ale dlužno říct, že Komorná je Parkovým dosud nejvíce (u)tlumeným filmem a to navzdory všemu požitkářství, které je z něj cítit (často jsem myslel na Petera Stricklanda). Ono překvapující zklidnění je do jisté míry odrazem časů, do kterých je film zasazen, ale též touhy soustředit pozornost jinam, než jen na roztomilý afekt hrdinek či groteskní podání mužské sexuality. Výsledných takřka sto padesát minut je tak nejen nakažlivě barevných, ale i trošičku salónních, což bychom od Parka možná tak úplně nečekali.

Info

51. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1. - 9. 7. 2016, Karlovy Vary
www.kviff.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.