Články / Reporty

Lázeňské dvojhránky 2021 (Memoria)

Lázeňské dvojhránky 2021 (Memoria)

Veronika Havlová, Viktor Palák | Články / Reporty | 23.08.2021

Více než deset let po canneském vítězství se Strýčkem Búnmím se Apichatpong Weerasethakul vydal do Kolumbie - a na magickou výpravu vzal i Tildu Swinton.

VIKTOR: „Nebudete se dojímat krásou světa. Ani jeho smutky.” Publikum v karlovarském kině Čas bylo trpělivé - takřka dvě a půl hodiny plynuly, v sále to ani nedutalo, odešlo jen pár lidí. „Že by to kouzlo fungovalo na všechny?” říkal jsem si. Titulky, úlevný smích poloviny sálu, sporadický potlesk. Nefungovalo.

Apichatpong Weerasethakul je filmař, kterého jsem si oblíbil pro to, jak nenuceně se v jeho filmech snoubí realistické, pozorovatelské pojetí kinematografie s magií. Ta však do světů postav nevstupuje zvnějšku, je jejich součástí - jen není od začátku přítomná, zjevná, a neodhalí se všem. A tenhle přístup opakuje i v prvním filmu, který natočil mimo domov.

VERONIKA: Režisér hraje s divákem snad i trochu zlomyslnou hru. Trousí drobečky, náznaky, kousky šifry. A divák, místo aby se oddal rytmu filmu a takzvaně nic neřešil, lapá tyhle stopy s přesvědčením, že když je správně poskládá, dostane se mu odměny, vysvětlení, dořečení. Ale pointa působící trochu jako z jiného filmu, ba doslova z jiného světa místo odpovědi přidává jen další otázky. Zmatení a nepochopení sálající z publika bylo téměř hmatatelné, někteří našli drobnou útěchu alespoň v možnosti nandat to režisérovi nízkým hodnocením na čsfd. Přitom jednou z výrazně uspokojivých cest, jak si užít Memorii bez frustrace, je vnímat ji spíš jako druh umělecké instalace, videoartu. Podobné věci tvoří zásadní součást Weerasethakulovy tvorby. Tilda Swinton ve filmu v jedné scéně prochází jeho reálnou, přes deset let starou videoinstalací, z níž ostatně pochází i výše zmíněná „pointa”.

VIKTOR: Režisér pár let zpátky otevřel na festivalu v Rotterdamu SLEEPCINEMAHOTEL, místo, kde jste se mohli vyspat v obklopení uměleckými instalacemi. Memoria ale není film od Warhola, aby nevadilo, když její část prospíte. Ony detaily, jakkoliv se nakonec třeba ukáže, že nefungují jako důležitá vodítka, jsou silné, třeba jako když kolumbijská lékařka říká hlavní hrdince, že proč by jí předepisovala Xanax, když by pak přišla o dojetí nad krásami i smutky světa. A tenhle náhled na prožívání může být povědomý i západnímu publiku. Artová mindfulness?

A pak je tady ještě jeden kontext, který mi udělal radost. Weerasethakul natočil svůj první film vně hranic své domoviny, navíc anglicky a španělsky. A nedopadlo to podobně, jako když se do jiných jazykových oblastí vydala jiná artová esa jako Abbás Kiarostamí či Asghar Farhádí. Memoria rozvíjí estetiku i motivy dřívějších režisérových celovečeráků a je to neméně magické.

VERONIKA: Možná je to tím, že se kolumbijská příroda od té thajské zas tolik neliší. A možná se prostě jistý typ poetiky lépe přesazuje. Prozaicky řečeno artově divní můžete být stejně dobře na Dálném východě jako v Jižní Americe. Artová mindfulness? Spíš starý dobrý šamanismus. Film jako magie, která tvůrci umožňuje ovládat smysly a duše diváků. A Weerasethakul možností audiovizuálního média využívá naplno. Nejenže se můžeme kochat krásnými obrazy, ale hlavně práce se zvukem nám připomíná, že se pořád točí filmy, které si nejlépe užijete v kině vybaveném kvalitní reprodukční technikou. A nejde zdaleka jen o scénu, v níž se hlavní hrdinka ve zvukovém studiu snaží pomocí mladší verze tajemného dvojjediného Hernana rekonstruovat onen zvuk, který ji po příjezdu do Bogoty začal pronásledovat. V Memorii zní i ticho neuvěřitelně hutně.

Info

MFF KV
20.–28. 8. 2021 Karlovy Vary

foto © se svolením MFF KV

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Propíjení barev (Colours 2024): Finále po finále

Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024

Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...

Propíjení barev (Colours 2024): Pestré harmonie, temné promluvy

Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024

Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.

Propíjení barev (Colours 2024): Živelnosť v plnom prúde

Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024

Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.

Propíjení barev (Colours 2024): Dozvuky

Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024

Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.

Hořet bezpečně (Creepy Teepee 2024)

Timon Láska 17.07.2024

Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.

Pohoda (2024) počasí navzdory

Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024

Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.

Asijský koktejl v Sudetech (Eastern Tunes 2024)

Václav Valtr 16.07.2024

Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.

Transforma 2024: Přijít k sobě

Aneta Martínková 15.07.2024

Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.

Eartheater, s tebou je vše jednodušší

Jakub Béreš 14.07.2024

Zatímco se před osmi lety na scéně ještě hledala, dnes pravidelně spolupracuje se jmény jako Sega Bodega nebo Caroline Polacheck... Eartheater v Praze.

Pohodu potrebujeme (Pohoda 2024)

Richard Michalik 14.07.2024

Headlinerom poobedia bolo po prvých šuškandách sledovanie radaru SHMÚ a neustále návštevy osviežovacích staníc. Väčšinu návštevníkov, ale vysoké teploty neodradili...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace