Andrea Petrovičová | Články / Sloupky/Blogy | 08.12.2015
Zrazu som sa tam ocitla.
Cestu a pumpy si stále pamätám.
Nízke slnko nad plochou krajinou, poníky, a v Rotterdame sýto ružové pelikány, prístav, a roztavené svetlo na hladine, a všetko len na pár sekúnd pred očami, ale stále si to pamätám.
A z toho zvyšku musím odhrabať nánosy bahna.
Všetko sa to stalo v sobotu 21. 11. 2015.
Porcelánový zajac hovorí v noci z výkladu – kúp si ma, kúp si ma – ráno vpadol do ruky sám. Má trochu zlovestný pohľad.
Celý deň sme čakali na večer.
Som sa ponevierala po Tivoliveredenburgu, od skla ku sklu, pozerala na život pod nohami, za sebou. Niekam som prišla, potom odišla, všade bolo veľa ľudí, kam pred nimi odísť.... V sále Hertz ich bolo najskor málo, na pódiu krídlo v obložení plyšovej zveri a Charle-Magne. Čakala som, čo sa stane. A bolo to tak čarovné, tak jeho a svoje.
Šla som sa pomodliť k plagátom Sunn O))) a potom za Keijim. Ukázal mi iný svet, ťahy štetcom na rozpitom papieri, silu a krehkosť zároveň. Zostali len otlačky čierneho tela a striebristej hlavy v pohybe, trhané náčrtky, skice počutého.
A prišiel okamih, kedy som presne som vedela, kde musím stáť, aby som dostala, čo chcem a potrebujem. A čakala som. A čakala. A čakala. A verila, že príde. A dúfala, že príde, že sa hmla rozostúpi, že kozmický Ježiš zíde z nebies do sálu Ronda v sobotu 21. 11. o 23:15, že jeho lúče sa zabodnú, vyleptajú ohnivé čiary. Ak nie teraz, tak už nikdy inokedy.
A v jeden okamih som pochopila, že už nepríde.... Pália ma oči, nič nevidím...., bóžinku, nič nevidím...
A hovorím si: musíš vidieť, práve teraz musíš! Pretože aj tak je to tak nadpozemské, tak jedinečné, tak výnimočné!!! A práve teraz cítíš, ako Ti žiletka prerezáva bubienky, to máš odmenu za to čakanie, a aj tie slzy máš za odmenu.
Tak jo.
A potom som uz nič nechcela vnímať a mala som hneď odísť, aby ten pokrútený poklad zostal čistý, nepoškvrnený v pamäti.
A zostala som, Tivolivredenburg zalievalo bahno, celý Utrecht sa v ňom topil.
Cestu a pumpy si stále pamätám.
A zrazu som sa ocitla späť.
foto © Andrea Petrovičová
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?
redakce 04.01.2024
Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...
redakce 03.01.2024
Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.