Články / Reporty

Léčba zlomených srdcí na Colours of Ostrava

Léčba zlomených srdcí na Colours of Ostrava

Anna Mašátová | Články / Reporty | 20.07.2013

Kdo nesnáší hudbu, musí se tento rok na pár dní z Ostravy odstěhovat. Šance vyhnout se jí, jsou mizivé, hraje se totiž nejen v areálu Colours of Ostrava, ale i v ulicích centra. A letos je pouliční program vynikající. Ostravaci Ostravakum, kdo jiný než Buty? Přímo na hlavním náměstí se zastavují maminy v teplácích, děcka se zmrzlinou a všichni si nakonec prozpěvují Ohanbí či Krtka. Nicméně hajdy k pecím, kde duní Arcelor Mittal Stage rakouským terorem s ruským přízvukem. Russkaja neví, zda hrát thrash metal nebo lidovky, tak to plácá dohromady se skáčkem a laj, laj, laj. Už jste viděly davy lidí utíkající před rozzuřenými býky v Pamploně? Podobná zábava je prý i v Rusku, jen býka nahrazuje traktor. Tradice Sovětského svazu velí utužovat kolektiv, hurá, jde se běhat v kotli kolem dokola jako stádo ovcí. S promile v krvi to může být zábava, ale slyšet několikrát po sobě druzija, vyvolává mírný pocit nevolnosti i u mladších ročníků.

Na Asafa Avidana si museli fanoušci počkat, na hlavním pódiu se totiž nečekaně objevil moderátor Rosťa Petřík se Zlatou Holušovou, Janem Světlíkem a Alešem Najbrtem, tvůrcem tří ostravských vykřičníků. Většina Ostraváků slyšela o významu loga poprvé, pravým důvodem setkání byl však křest knihy o vítkovickém plynojemu, 1492. Křtilo se pivem, anglickou verzi dostal izraelský kmotr anglické verze, Avidan. Colours letos sází na písničkáře, feministky by asi nadšené nebyly, main stage ovládli bez výjimky chlapi. I když třeba zpívají jako ženská. Někteří tvrdí, že reinkarnací Janis Joplin byla Amy Winehouse, jiní, že Asaf. Ale kdyby se s ním nerozešla dlouholetá přítelkyně, asi bychom to ani nevěděli. Zlomené srdce začal léčit právě skládáním, v Izraeli vévodil žebříčkům s kapelou The Mojos. Po několik letech se rozhodl pro sólovou dráhu a letos, ve svých třiatřiceti, vydal album Different Pulses, na kterém se producentsky podílel Tamir Muskat. Vše je propojené se vším, Avidana miluje Devendra Banhart, který vystoupí na Colours v neděli, Muskat se zase objeví dnes v noci s Balkan Beat Boxem. Cyclamen, This Cool, bluesové i jazzy variace zpíval celý kotel, Avidan si v rychlosti střihl reklamu na Rajec, pohrál si s plyšovým zajíčkem v sukni, naříkal i ječel do mikrofonu, vtipně glosoval dění kolem, Joplin nejoplin, showman č.1.

Času nebylo nazbyt, z Avidana svižným krokem na Agrofert stage, kde už začala španělská zpěvačka a kytaristka Amparo Sánchez. Možná si ji někteří pamatují z výborného vystoupení na United Islands 2010, nakažlivá směs šansonu, blues s výrazným latino zvukem, zatančit jste si mohli třeba rumbu. Fiesta s kubánskými rytmy na nejkrásnější a nejpříjemnější scéně festivalu, úžasná doprovodná kapela, rozesmátá Sánchez, to vše dává jeden z nezapomenutelných zážitků letošního ročníku. Sprintem zpět na main stage. Irský písničkář Damien Rice si na pódiu vystačil sám, po pár kouscích rozložil dav na kousky. Komerční humbuk nesnese, sólové album nevydal sedm let, i když se prý cosi chystá. Na festivalech vystupuje zřídka, malý zázrak, že dorazil. Zatímco zpíval s odřenou kytarou či usazený za křídlem I Remember, Nine Crimes, Blower's Daughter či Cannonball, holkám se koulely slzy po tvářích. O překvapení nebyla nouze, nejdříve si na skladbu Cold Water a Cohenovu Hallelujah pozval Markétu Irglovou, pak se na pódiu objevilo kavárenské zátiší se stolkem a lahví červeného. Výzva s hledáním dívky, která miluje víno a má s sebou přítele, vypadala na boj. Vyvolená nevěřila svému štěstí, a to ještě netušila, že se stane herečkou v příběhu Cheers Darlin. Vyexovat během pěti minut sedmičku byl od obou slušný výkon, Rice byl však pánem situace a jeho scénka se nepochybně zařadí do festivalové historie. Volcano a konec.

Drive nedaleko, přesun na Mama Rosin trval minutku. Švýcarské trio založené roku 2007 žije na farmě u Ženevského jezera, veslaří, pozoruje kachny a taky skvěle hraje cajun, hudbu francouzsky mluvících kanadských osadníků, kteří se v 18. století zabydleli v Louisianě. Akordeon, bicí a kytara dokázaly přivést příchozí do extáze, festivalový objev, který se, doufejme, brzy ukáže v některém z českých klubů. Hlavní scéna oblékla černobílou, kterou dávkoval Woodkid. Snad právě kvůli tvůrci klipu Lany del Rey, Born to Die, jste mohli celý den potkávat množství dívek s hlavami ozdobenými květy. Stálo však za to se opět podívat na nejvzdálenější Agrofert. Aziz Sahmaoui & University of Gnawa, zpěvák slavného Orchestre National de Barbes, si africkými rytmy omotal již unavenější návštěvníky kolem prstu, stačila jemná pobídka a všichni pod jeho dirigováním zpívali. Milé a radostné zakončení dne. Pokud jste však nedali přednost Active stage, které vévodil několik hodin Francouz DJ a producent Click. Ten, který spolupracuje s Mahala Rai Bandou, Rachidem Tahou, Watcha Clanem, Ronou Hartner a dalšími slavnými jmény world music. Budovou burácelo techno s balkánem, Click si pohrával s brumlí, tereminem nebo perkusemi, žádný laciný pouštěč cédeček. Pátek utekl jako voda, jsme přesně v polovině festivalu. Pozor, pozor. Zpěvák Matt Bastard to mírně přehnal, zkolaboval, takže Skip the Use poslali na Colours omluvenku. Konec hlášení.

Info

Colours of Ostrava
18. 7. 2013, Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...