Články / Reporty

Leguán je jediný opravdový jogín... (a Petr Váša)

Leguán je jediný opravdový jogín... (a Petr Váša)

Shaqualyck | Články / Reporty | 15.04.2013

Olomoucké přinádražní Bounty Rock Cafe je zvláštní instituce. Ve dne kavárna s meníčkama, v noci převážně anything revival klub s prapodivným line-upem a pestře namíchaným obecenstvem. Petra Vášu zná kdekdo, o jeho koncertu ve středu večer nevěděla živá duše. Téměř. Je krátce po osmé, vcházím dovnitř. Hlavní aktér pokuřuje na čerstvém vzduchu a uvnitř to zatím vypadá na dekadentní večírek pro zvané. Uprostřed místnosti sedí u stolu nevlastní brácha Aleše Najbrta s obrýleným dvojníkem Johna Goodmana a srkají česnečku. Semo tamo trocha člověčiny, dvě grupies na baru, jinak prázdno. Pije se polotmavá jedenáctka. Když se o několik minut později zjeví tahoun večera a zahlásí: „Tak já jdu na to,“ spočítali byste diváky na prstech jedné ruky vášnivého cirkularisty. Promo se nekonalo, těch pár nadšenců je malý zázrak. Naivita pořadatele nebo snad exkluzivní VIP koncert pro (doslova) pár starých známých? Možná jen tuze rafinovaný door deal. Tak jako tak, trapas.

„Je tady asi dvakrát víc lidí než před rokem,“ bere mistr situaci s humorem a jeho nasazení nepočetné kulise v žádném případě neodpovídá. Naopak. Od prvních sekund se za mikrákem epilepticky zmítá, klepe, tleská, luská a vyluzuje roztodivné (pa)zvuky. Trochu Tarzan, trochu Iggy Pop. Mrzká návštěva mu, zdá se, vůbec nevadí. To samé se však nedá říct o skupince užvaněnců v popředí, kteří si evidentně spletli lokál. V káravém intermezzu dostává prostor improvizovaný rap zabedněných hospodských kecálistů. Bez úspěchu. „Já teď asi budu muset udělat něco, co jsem ještě nikdy neudělal,“ ozve se nesměle, skoro až omluvně, z pódia. „Nezlobte se, ale já tady nemám kapelu a nebudu pokračovat, dokud se vy neztišíte.“ Přiznám se, že takhle stydno mi za někoho už dlouho nebylo. Trojice zmlkne a po chvíli nasupeně vyklízí pole. Naštěstí. V průběhu večera je nahrazují náhodní příchozí z ulice. Když nic jiného, večeru to aspoň dodává na bezprostřednosti.

Jede se dál. Poctu Jindřichu Mořeplavci střídá skladba Les vábí. Jemný rozjezd, táhlé tiché zapískání na mikrofon. Prototyp romantické moravské sovy. Rázem jsme obklopeni kmeny, větvovím a divou zvěří. „Krásný hall,“ chválí Váša zvukaře. Celým setem pravidelně prostupují výlety do univerza jeho „ekopsychologické opery“ Lišák je lišák. Koncept Vášova fyzického básnictví sází na absolutní tělesnost, rytmus je pro něj vědní disciplínou, v gestikulaci si nezadá s dopravním strážníkem. Tleskáme. V mezičase si performer nedbale zavdá z dvojky červeného a jednotlivé kusy prokládá historkami o zvířátkách a cvičení u brněnské dálnice. Češtinu v textech ohýbá do takových poloh, že by i Tatáčům poklesla čelist. Žáček, Vodňanský, všechno málo. A hulí míň než Plíhal! Ty syčáci a Velký trh. Nonšalantní beatbox. Za večer slyšíme lokomotivu, moře i exotické živočišné druhy. Takhle pestrou paletu citoslovcí nevylisujete ani z celé mateřské školky.

„Teď byste si mohli zapnout mobilní telefony a vytvořit mi heavymetalový podklad.“ Co na to chcete říct? Do hry vstupuje elektrická air guitar a pomyslný hmatník je znásilňován v přímém přenosu. Váša neváhá nasadit ani svou popelavou hřívu. Kadeře levitují v prostoru a chvíli to celé skutečně zní jako neviditelná kapela. „Ejouuu, foxy lady!“ Definitivně podléhám téhle absurdní dadaistické animalitě a těším se, až si dám „Lišáka“ doma ze sluchátek. Znovu a znovu, až do zblbnutí, což nebude trvat dlouho.

Petra Vášu je v každém případě nejlepší zažít. Hezky v reálu, z očí do očí, z ruky do ruky. Střapatý lesní démon je stále ve výborné kondici a je velká škoda, že se o tom nepřišlo přesvědčit vícero alternativních nadšenců under-undergroundové poezie. Přídavek se nekoná, ono vytleskat někoho v pěti lidech dá docela fušku. Hlavní aktér toho má stejně tak akorát. „Hrál“ přes hodinu a skoro se vydal z podoby. Doufám, že se uvidíme zase za rok. To by ale promotér musel nejdřív vytáhnout hlavu z písku…

Info

Petr Váša
10. 4. 2013, Bounty Rock Cafe, Olomouc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace