Články / Reporty

Lekce z překračování vlastního stínu (Robert Plant)

Lekce z překračování vlastního stínu (Robert Plant)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 01.08.2018

Robert Plant vloni vydal druhé album pod hlavičkou Sensational Space Shifters nazvané Carry Fire. Málokdy je název kapely ve své malebné psychedeličnosti i titul desky natolik výstižný a lehce použitelný pro popis živého vystoupení.

To, co totiž Plant do téměř vyprodané pardubické Tipsport Areny přivezl, byl koncert, který přesahoval a překračoval hranice geografické, hudební i kulturní. Byla to událost, která do srdcí posluchačů přinesla onen oheň radosti ze života. „I carry fire for you/ Here in my naked hands,“ to je naprosto přesný obraz toho, s čím Plant dorazil. Na pódiu stála obrovská hvězda, jedna z největších legend rockové hudby, ale tento status nebyl nijak zdůrazňován. Show to byla skromná, postavená výhradně na síle hudby, kterou doprovázela jen střídmá světelná show a místy jednoduché projekce.

Plant se před lety poměrně jasně odstřihl od dědictví Led Zeppelin. A upřímně řečeno, svou nejslavnější kapelu už nepotřeboval. Jeho sólové desky, a zvláště ty dvě poslední, právě s "úžasnými posouvači časoprostoru", jsou nabité velmi silným materiálem. Letos se však ke své minulosti postavil čelem - přeci jen je to padesát let od vydání debutu Led Zeppelin a skladby hardrockových legend tvořily páteř setlistu. Ale nebylo to zadarmo. Ke zklamání pravověrných bigbíťáků ty úplně největší hity Plant vynechal nebo je převlékl do jiného, často jen náznakového, zdánlivě nedotaženého a také notně etnického aranžmá (Whole Lotta Love se stala jen součástí závěrečného medley, veleslavný riff v Black Dog byl useknutý a „zetničtělý“). Své původní podobě se tak více blížily křehčí písně, ty, které konvenují folkovější orientaci současné Plantovy kapely, došlo tak na Gallows Pole, Rain Song nebo fascinující Babe I'm Gonna Leave You. Setlist doplnily zářezy z aktuálního (May Queen, Carry Fire, New World) i předcházejícího (Little Maggie, Rainbow) alba. A ani ve starších věcech neztrácel Plantův hlas na specifickém zabarvení, stále dovede řezat i hladit.

Téměř dvouhodinové vystoupení nemělo slabé místo, zároveň demonstrovalo Plantovu sílu: své minulosti si je vědom. Jenom nedělá to, co většina jeho generačních souputníků, nestává se revivalem sebe sama, má neustálou tendenci překračovat vlastní stín, posouvat se, starou tvorbu přetvářet a hledat v ní skuliny, kterými ji může obohatit novými prvky. A takhle nějak by to mělo vypadat.

Info

Robert Plant and The Senasational Space Shifters (uk)
31. 7. 2018 Tipsport Arena, Pardubice

foto © Tomáš Rozkovec, musicserver.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.