Články / Reporty

Lekce z překračování vlastního stínu (Robert Plant)

Lekce z překračování vlastního stínu (Robert Plant)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 01.08.2018

Robert Plant vloni vydal druhé album pod hlavičkou Sensational Space Shifters nazvané Carry Fire. Málokdy je název kapely ve své malebné psychedeličnosti i titul desky natolik výstižný a lehce použitelný pro popis živého vystoupení.

To, co totiž Plant do téměř vyprodané pardubické Tipsport Areny přivezl, byl koncert, který přesahoval a překračoval hranice geografické, hudební i kulturní. Byla to událost, která do srdcí posluchačů přinesla onen oheň radosti ze života. „I carry fire for you/ Here in my naked hands,“ to je naprosto přesný obraz toho, s čím Plant dorazil. Na pódiu stála obrovská hvězda, jedna z největších legend rockové hudby, ale tento status nebyl nijak zdůrazňován. Show to byla skromná, postavená výhradně na síle hudby, kterou doprovázela jen střídmá světelná show a místy jednoduché projekce.

Plant se před lety poměrně jasně odstřihl od dědictví Led Zeppelin. A upřímně řečeno, svou nejslavnější kapelu už nepotřeboval. Jeho sólové desky, a zvláště ty dvě poslední, právě s "úžasnými posouvači časoprostoru", jsou nabité velmi silným materiálem. Letos se však ke své minulosti postavil čelem - přeci jen je to padesát let od vydání debutu Led Zeppelin a skladby hardrockových legend tvořily páteř setlistu. Ale nebylo to zadarmo. Ke zklamání pravověrných bigbíťáků ty úplně největší hity Plant vynechal nebo je převlékl do jiného, často jen náznakového, zdánlivě nedotaženého a také notně etnického aranžmá (Whole Lotta Love se stala jen součástí závěrečného medley, veleslavný riff v Black Dog byl useknutý a „zetničtělý“). Své původní podobě se tak více blížily křehčí písně, ty, které konvenují folkovější orientaci současné Plantovy kapely, došlo tak na Gallows Pole, Rain Song nebo fascinující Babe I'm Gonna Leave You. Setlist doplnily zářezy z aktuálního (May Queen, Carry Fire, New World) i předcházejícího (Little Maggie, Rainbow) alba. A ani ve starších věcech neztrácel Plantův hlas na specifickém zabarvení, stále dovede řezat i hladit.

Téměř dvouhodinové vystoupení nemělo slabé místo, zároveň demonstrovalo Plantovu sílu: své minulosti si je vědom. Jenom nedělá to, co většina jeho generačních souputníků, nestává se revivalem sebe sama, má neustálou tendenci překračovat vlastní stín, posouvat se, starou tvorbu přetvářet a hledat v ní skuliny, kterými ji může obohatit novými prvky. A takhle nějak by to mělo vypadat.

Info

Robert Plant and The Senasational Space Shifters (uk)
31. 7. 2018 Tipsport Arena, Pardubice

foto © Tomáš Rozkovec, musicserver.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.