Články / Recenze

Len planý poplach: The Glitch Mob

Len planý poplach: The Glitch Mob

Muro | Články / Recenze | 08.09.2013

Čo je najväčšou záhadou na tomto diele, sa netýka procesu realizácie, ani dídžejov zoskupenia. Najzáhadnejším faktom sa stáva podozrivo vlažná pozornosť zo strany poslucháčov. Kde to väzí, že tejto divej odrode indietronického glitch hopu sa ušlo toľko exaltovaných bliakaní o neoriginálnom nástupe na scénu?

Nuž, dnes z niekdajšej pätice trojica Ooah, Boreta a edIT, ktorí sa ušľachtilým krížením elektronických vplyvov dopracovali za štyri roky k debutu, o ktorom je tu reč, si dovolila inšpirovať sa losangeleskou, teda domácou beat scénou. Počastovali tým niekoľkých silných fanúšikov tejto kultúry, ktorá im vzápätí vystrčila nemálo odmietavých prostredníkov na všetkých frontoch. Nespravili nič také, čo by nebol spravil Flying Lotus, ozývalo sa. Toto je veľmi slabý výkon, prikykovali iní.

Čas plynie; ubehli tri roky od doby, čo sa na hladinu on-line zinov vyplavila zdochlina na cti utrhaného počinu, a všetko je – aspoň pre mňa – inak. Nespomínam si, koľkokrát som presne čítal výroky pojednávajúce o zhola nulovej estetickej hodnote Drink the Sea. Prevažne boli podopierané nízkou originalitou, sťažnosťami na skromné vybočenia, ktoré by nejako okorenili robotický sound, narážky a urážky na podprahovú evidenciu wonky a tak ďalej a tak podobne. Stále sa márne snažím prísť na to, v čom tkvie taký pretlak nespokojnosti. Pretože, na počudovanie, Drink the Sea si popri drvivej väčšine nahrávok kultivovanej odrody glitch hopu nepestuje imidž na prietrži samplov a neuveriteľne pozornosť odvádzajúcich vsuvkách. Keď si americkí Hui, Dui a Lui nastavia na začiatku atmosféru horúcej tropickej noci, pôjdu do nej stále hlbšie a hlbšie, až dokým sa v nej stanú neviditeľnými. Na moje obrovské prekvapenie, žiadne preplácané tropical efekty sa nekonajú. Všetko sa rezko kolíše medzi inštrumentálom a priliehavo krojeným taktom dubstepu. Toto chce nekresťansky dobré audio!

Vnútorný hlas sa beštiálne rozbíja a otvára expedíciu do tmavých kopcov nočného predmestia. Vyhovuje mi spodná poloha, ktorá poskytuje bohaté možnosti a preväzuje vyslovene každú sekundu do ucelenej minutáže. Tesne za jej polovicou sa zaskvie hlas elektronickej umelkyne Swan, ktorá za normálnych okolností vystupuje predovšetkým so zoskupením Pair of Arrows. S precíteným, mierne ublíženým hlasom sa vkráda do neprerušovaných glitchov a bass dropov pri interpretovaní jemne cynického a trpko melancholického textu o nádejnej náprave vzťahu. Je nutné uznať, že po opakovanom počúvaní sa začnú aranžmány jeden na druhý ponášať, no viem si živo predstaviť, ako rozhádzaný by bol výsledok, keby tak tomu nebolo. Na Drink the Sea mi nechýba ani (twee) skwee, ani viac škrabkavého wonky a vonkoncom ani kontinentálny house. Všetko je v ňom posadené tak, aby to bolo akurátne heavy.

Podľa všetkého bolo to rozhorčenie len planým poplachom. Drink the Sea sa triezvo drží svojich zásad a s výnimkou mathrockových stredných polôh príliš neriskuje. Nebol by som mal za zlé tým, ktorí tvrdia, že beatom na zmieňovanom albume chýba hlbšia myšlienka, keby mi objasnili, v ktorom inom môžem niečo také nájsť. Kontemplovať pri dubstepe je totiž vždy to pravé.

Info

The Glitch Mob – Drink the Sea (Glass Air Records, 2010)
www.theglitchmob.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Stát se člověkem (Muž, který spadl na Zemi)

Jiří V. Matýsek 23.07.2022

Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.

K.Flay rozjíždí divoký rock 'n' roll

Jiří Procházka 29.06.2022

Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.

„Love. Nick“ (This Much I Know to Be True)

Jiří Přivřel 19.06.2022

Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...

Čekání na lepší časy (Balthazar)

Maria Pyatkina 15.06.2022

Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.

Terapie národů podle Jareda Diamonda

prof. Neutrino 11.06.2022

Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...

Pestrá paleta Alt-J

Veronika Jastrzembská 07.06.2022

Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.

Tolstoys sa obracia k potrebe nehy a rovnosti

Paulína Janičíková 21.05.2022

Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace