Články / Recenze

Lepší časy Wilco

Lepší časy Wilco

Kristýna Trochtová | Články / Recenze | 07.12.2016

OHODNOŤTE DESKU

Wilco jsou bezesporu jednou z nejzásadnějších alternativních kapel přelomu milénia. Tak schválně: ať zvedne ruku ten, kdo nevyrůstal za zvuků desek Being There nebo Yankee Hotel Foxtrot. Nikdo se nehlásí? Tušila jsem to. Albovou novinkou Schmilco kapela svou pozici jednoznačně utvrzuje a zároveň nepřešlapuje na místě. Právě naopak.

Když pro věčně ztrápeného lídra kapely Jeffa Tweedyho konečně nastaly lepší časy, fanoušci to poznali skrze loňskou desku Star Wars, která zachytila Wilco v podobě, v níž už se patrně nikdy nevrátí. V podobě nebývale experimentální až progresivní, hudebně nebojácné a svérazné. Deska byla přijata vlažně i nadšeně, nominace na Grammy však nakonec proměněna nebyla. Nové přístupy posunuly Wilco jako kapelu dál, ale s opět nešťastným a problémy přitahujícím Tweedym tato etapa nemohla trvat věčně. A tak je tady Schmilco, symbolický návrat ke klidnější a akustičtější verzi oblíbené chicagské šestice, jak jsme ji znali ze začátku nultých let. Prvoplánově patetický "návrat ke kořenům" se však nekoná, Wilco zkrátka neumí ustrnout na místě.


Pokud byly předchozí nahrávky prodchnuty idealismem a možná i naivitou, Schmilco je zhudebněním strmého pádu na zem, jakéhosi životního vystřízlivění. Wilco zde skrze humorný název alba a obalu od známého kreslíře Joana Cornelly ironizují sami sebe a nebojí se s hořkosladkým úsměvem na rtech říct, že život občas stojí za hovno. Cynicky popisují obyčejné věci, obyčejné pocity, které každý dobře zná. Právě v jednoduchosti a "obyčejnosti" Schmilca tkví jeho největší krása. Uchopit pocity s nepřeslazeným či neubrečeným (a to se týká i skladby Cry All Day) způsobem není vůbec jednoduché, tady se to však podařilo.

Jistě, o žádné hudební objevnosti nemůže být řeč, ale i to koresponduje s oním střízlivým přístupem, s nímž se Tweedy a spol. jali tvořit nový materiál. Z Wilco byl vždy cítit obrovský talent na jednoduché, přitom takřka geniální melodie, což se na Schmilcu opět plně projevilo. Pilotní singl If I Ever Was a Child je tím nejzářnějším důkazem.

Pokud razíte heslo "čím méně akordů, tím lépe" a pokud jste na tom zároveň emočně podobně jako Jeff Tweedy, album Schmilco vás pravděpodobně potěší. Nepřinese odpovědi na vaše otázky, ale alespoň vás ukonejší tím, že v tom nejste sami. Nikdy.

Info

Wilco - Schmilco (dBpm, 2016)
www.wilcoworld.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.