Anna Pleslová | Články / Reporty | 22.06.2013
Jak všichni jistě víme, na podmáčené půdě se stage stavět nedají, a tak United Islands kvůli bezpečnosti museli najít jiné místo, kde největší pražský festival uspořádat. Nakonec z toho vyšel ráj in-line bruslařů a jiných nadšenců – park Ladronka. Z centra je to sice pěkný kus cesty v rozpálené tramvaji či busu, ale hned po příchodu do areálu zjistíte, že se cesta vyplatila. Travička jak na Coachelle a výborně vybraná místa na podia, jež se netlučou, ani neztrácejí.
V dálce už jsou slyšet průpovídky právě začínajících Čokovoko. Sešlo se na ně dost diváků, protože na jiných podiích zrovna všechno dohrálo a holky rozhodně nezklamaly. Vtipně drzým, řekněme svérázným DIY humorem si nás získaly hned prvním veršem. „Na Zelňáku mě cizí kluk oslovil, jestli nezajdem na ňákou tekutinu. To, že je revizor, mu asi neprominu.“ Roboticky se kroutí do beatů a ještě mezi tím stačí stejně vtipně komentovat děj před sebou. Po Etapách ženy se holky loučí a nám z očí nemizí vypálené skvrny z jejich flitrových bodyček.
Přesouvám se na Radio 1 stage, kde už to do mikrofonu drtí nějaký kat pod maskou, jmenuje se Kittchen a jeho texty jsou tak nějak z domácí kuchyně. Je jasné, že lepší než kat bude Kato. Dobíhám na Urban stage, kde si Prago Union rozbalují náčiníčko. Přitáhli většinu a dokázali to rozjet. Nápis „Way too loud“ na lídrově triku rozhodně neplatí, zvukaři zvládají práci skvěle, ale filtr na bezzubé rapery bohužel nemají. Prago končí a na druhé straně areálu už se chystá konečně něco jiného než hip hop, za chvíli už na Radio 1 stage poskakuje přerostlý skřítek u kláves. Pak si bere hoboj a nakonec i saxofon, ze kterého už vyrostl.
Všechno je to v mlze a všechno je to fajn. Floex nikdy nezklame. Na hlavním podiu vedle lidi víc láká jedna z hlavních hvězd večera, britská svěženka Princess Chelsea. Dáma není fanynka fotbalu, ale Pána prstenů, je totiž z Nového Zélandu. Zavádí nás do pohádkových rytmů a přitom si občas cinkne na triangl u krku. Hipsteři za plotem vypadají, že by si rádi cinkli taky.
Je to příjemné, ale pro ty, co se nechtějí zasnít, jsou tu dubstepáři z Izraele se zakódovaným názvem – 3421. Zatím asi nejvíc rozjetý set dne. Ale já šetřím síly na zítřejší pecky a pro dnešek to balím. S opálenými rameny se proplétám večerními běžci a už se těším na další den.
United Islands České Spořitelny
21. 6. 2013, Praha
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.