Anna Pleslová | Články / Reporty | 22.06.2013
Jak všichni jistě víme, na podmáčené půdě se stage stavět nedají, a tak United Islands kvůli bezpečnosti museli najít jiné místo, kde největší pražský festival uspořádat. Nakonec z toho vyšel ráj in-line bruslařů a jiných nadšenců – park Ladronka. Z centra je to sice pěkný kus cesty v rozpálené tramvaji či busu, ale hned po příchodu do areálu zjistíte, že se cesta vyplatila. Travička jak na Coachelle a výborně vybraná místa na podia, jež se netlučou, ani neztrácejí.
V dálce už jsou slyšet průpovídky právě začínajících Čokovoko. Sešlo se na ně dost diváků, protože na jiných podiích zrovna všechno dohrálo a holky rozhodně nezklamaly. Vtipně drzým, řekněme svérázným DIY humorem si nás získaly hned prvním veršem. „Na Zelňáku mě cizí kluk oslovil, jestli nezajdem na ňákou tekutinu. To, že je revizor, mu asi neprominu.“ Roboticky se kroutí do beatů a ještě mezi tím stačí stejně vtipně komentovat děj před sebou. Po Etapách ženy se holky loučí a nám z očí nemizí vypálené skvrny z jejich flitrových bodyček.
Přesouvám se na Radio 1 stage, kde už to do mikrofonu drtí nějaký kat pod maskou, jmenuje se Kittchen a jeho texty jsou tak nějak z domácí kuchyně. Je jasné, že lepší než kat bude Kato. Dobíhám na Urban stage, kde si Prago Union rozbalují náčiníčko. Přitáhli většinu a dokázali to rozjet. Nápis „Way too loud“ na lídrově triku rozhodně neplatí, zvukaři zvládají práci skvěle, ale filtr na bezzubé rapery bohužel nemají. Prago končí a na druhé straně areálu už se chystá konečně něco jiného než hip hop, za chvíli už na Radio 1 stage poskakuje přerostlý skřítek u kláves. Pak si bere hoboj a nakonec i saxofon, ze kterého už vyrostl.
Všechno je to v mlze a všechno je to fajn. Floex nikdy nezklame. Na hlavním podiu vedle lidi víc láká jedna z hlavních hvězd večera, britská svěženka Princess Chelsea. Dáma není fanynka fotbalu, ale Pána prstenů, je totiž z Nového Zélandu. Zavádí nás do pohádkových rytmů a přitom si občas cinkne na triangl u krku. Hipsteři za plotem vypadají, že by si rádi cinkli taky.
Je to příjemné, ale pro ty, co se nechtějí zasnít, jsou tu dubstepáři z Izraele se zakódovaným názvem – 3421. Zatím asi nejvíc rozjetý set dne. Ale já šetřím síly na zítřejší pecky a pro dnešek to balím. S opálenými rameny se proplétám večerními běžci a už se těším na další den.
United Islands České Spořitelny
21. 6. 2013, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.