Články / Sloupky/Blogy

Lesu je jedno, jak se máte #1

Lesu je jedno, jak se máte #1

Jiří Špičák | Články / Sloupky/Blogy | 24.03.2020

Lesu je jedno, jak se máte, napsal Luke Turner ve své loňské knize Out of the Woods a já na tuhle větu od té doby pořád myslím. Je to totiž jedno i potoku, hlíně, všem ptákům a ostatním zvířatům. U potoka nemá nikdo na nic názor, nebaví se o tom, co děláte vy, co neděláte a co byste měli dělat. Nemusíte tam poslouchat, kolik lidí je ještě vhodné obětovat šlapající ekonomice, kolik procent smrtí je v pořádku a od jakého věku už můžeme lidi odepisovat.

Nemusíte tam ale ani poslouchat, že je Covid-19 trestem Matky přírody na lidstvu, že nám posílá morový vzkaz a oplácí nám naše chování. Neoplácí nám nic, přírodě je to všechno jedno.

A to potřebuju slyšet. Nic.

Tady by to mohlo končit, ale nekončí. Ani já úplně nezvládám nedělat nic, i když bych se to chtěl naučit. Takže výpravy k potoku, kde ráno bývá málo lidí, odpoledne jenom o několik víc, a když je pořádně protáhnu k jezeru, není už tam vůbec nikdo, prokládám četbou knih o chození, přírodě a o tom, že je obecně dobré nic neříkat. Prokládám je kromě toho ještě hraním počítačových her, ale jenom těch, ve kterých se hodně chodí. O tom ale jindy.

O Lukeovi Turnerovi a jeho knížce Out of the Woods už jsem psal přesně před rokem, ve Full Moonu #96 věnovaném hnutí New Weird Britain. Milostný dopis Eppingskému lesu na severovýchodním okraji Londýna, kam se Turner chodí ukrývat, když ho život něčím nalomí, záměrně nabourává představy o nature writing jako o něčem vznešeném a meditativním. Out of the Woods je temná knížka o osobních démonech, sexuálním zneužívání a depresi, která se vždy nakonec vrátí. Les vás z ní nevyléčí, musíte to zkusit jinak.

„Dojděte až do pekla a až tam budete, nezastavujte se,‟ píše Rebecca Solnit v knize esejů A Field Guide to Getting Lost. „Nakonec vyjdete na druhé straně.‟ Solnit je přední americká feministka a environmentalistka, píše o aktivismu, politice a lidských právech a všechna tahle témata se v knize A Field Guide to Getting Lost objevují. Jedna výzva ale převládá: zkuste nedržet život tak křečovitě ve svých rukou a na chvíli se ztratit. Budete překvapeni, co všechno v tom ztracení najdete.

„Krajina, ve které je člověk zakotvený, není pevná. Je tvořená pamětí a touhou, ne kameny a hlínou,‟ píše Rebecca Solnit a mně tahle část knihy připomněla, proč jsem se po patnácti letech vrátil zpátky do Olomouce a proč mě tak baví chodit po stále stejných místech. Protože samozřejmě nejsou stejná. Před patnácti lety jsem jezdil autobusem do školy do Litovle, cesta trvala čtyřicet minut a já ji vždycky celou prospal. Mezi Olomoucí a Litovlí jsem neviděl žádnou spojnici, Litovel byla ostrov, na kterém jsem nechtěl zůstat, ale stejně jsem na něm ztroskotával.

Před měsícem jsem jel do Litovle znovu, to ještě nikdo netušil, že město za chvíli skončí odříznuté v karanténě, ještě za tmy jsem nasedl do autobusu, stejně jako před patnácti lety. Chtěl jsem si poprvé spojit Litovel s Olomoucí, promyslet tu cestu a celou ji projít pěšky. A tak jsem to udělal. Asi jsem si myslel, že na něco přijdu, ale když jsem se po šesti hodinách cesty lužními jasanovými lesy, meandry řeky Moravy a nivními loukami vynořil na kraji Olomouce a uviděl špici kostela svatého Cyrila a Metoděje v Hejčíně, nestalo se vůbec nic.

A to mě uklidnilo.

Luke Turner měl pravdu. Pravdu měla i Olivia Laing, která v knize To the River léčí svoji nejistotu cestou podél celého toku řeky Ouse, stejné řeky, do níž v roce 1941 vstoupila Virginia Woolf s kameny v kapsách. Olivia Laing po cestě dekóduje krajinu, vzpomíná na spisovatele Kennetha Grahama a paleontologa Gideona Mantella, který u řeky Ouse objevoval dinosauří kosti. Odpočívá u stromu, svačí jablko a sýr, čeká, až klesne slunce a ona bude moct pokračovat dál. Nakonec dojde až k místu, kde se Ouse vlévá do estuáru Humber a dál do Severního moře. A na nic nepřijde.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #78: Potopa

Michal Pařízek 06.05.2022

Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné...

Sharpe 2022: To nejlepší

redakce 26.04.2022

Po reportu a fotogalerii ještě přinášíme obvyklé shromáždění vrcholů přehlídky, oslovili jsme taky další obvyklé podezřelé, kamarády a jiné celebrity.

Šejkr #77: Prokopat se ven

Michal Pařízek 22.04.2022

Nedávno mi jeden známý v baru říkal, že mu dnešní doba občas připomíná jakési „vylepšené devadesátky“. Upřímně mě to vyděsilo, hlubší definici jsem z něj nedostal, třeba ji ani neznal.

Свiт нiколи не буде колишнiм (Svět nikdy nebude stejný)

Alexander Proletarskyi 20.04.2022

Publikujeme v ukrajinštině hlavní text Full Moonu #132 od novináře, fotografa a hudebního aktivisty Alexandra Proletarského, který přispívá do magazínů Sho nebo Karabas Live a žije v Oděse.

Šejkr #76: „Almond caramel frappe pineapple root beer“

Michal Pařízek 08.04.2022

Když vás jednou nepustí do oblíbeného baru, tak to může být i výhra. Historka se váže ke středečnímu večeru, nakonec jsme s kamarádkou skončili o pár bloků níže ve Vrškách…

Šejkr #75: Znenadání

Michal Pařízek 25.03.2022

Když jsem ze schránky vytahoval pohled s obrazem mračného západu slunce nad Virginií, fakt jsem se divil...

Preview: Jeden svět 2022

Ondra Helar 20.03.2022

Téma festivalu dokumentárních filmů Jeden svět se obrací k jeho kořenům. „Cesty svobody“ přímo odkazují na lidskoprávní tematiku, která stála u jeho založení. Tipy pro vás.

Šejkr #74: „Jako všichni.“

Michal Pařízek 11.03.2022

Mířím do karlínských Kasáren na jednu z mnoha benefic. Hned při vstupu do dvora udělá člověku radost, kolik je tam lidí, nakonec se do sálu vlastně ani nedostanu.

Šejkr #73: „What the hammer, what the chain... “

Michal Pařízek 25.02.2022

S Daniellou a Alexanderem se bavíme i o tom, jak v době války budou lidé reagovat. Nemyslím státnicky, spíš v rámci společnosti, obyčejně. Čtu jim nahlas jeden z hrdě národoveckých…

Šejkr #72: „Prodali jsme léto?“

Michal Pařízek 11.02.2022

Taky vám přijde, že je neuvěřitelné, jak rychle problém, se kterým už dva roky žijeme, najednou zmizel? Alespoň tedy podle rétoriky a postojů jistých elit.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace