Články / Recenze

Let dýmem Sylvie Krobové

Let dýmem Sylvie Krobové

Jakub Koumar | Články / Recenze | 11.05.2015

Let dýmem se zdá být vůbec ošemetnou záležitostí. Nabízí totiž jen velmi omezené možnosti k nadechnutí; plíce s ním zápolí, dech se krátí a hlas krabatí. Když ale dým alespoň na chvíli profoukne vítr a oblaží alveoly čerstvým kyslíkem, následuje spásné nadechnutí. A to je pocit, který by nikdo nevyměnil za nic na světě. Podobně působí i nové album Sylvie Krobové. Je plné doutnajících nástrojů a chraplavého hlasu, který umí být i překvapivě vzletný. Krobová moc dobře ví, co hlasivky dokáží a jak toho využít, má k tomu ostatně slušné předpoklady, jelikož vystudovala operní zpěv na konzervatoři.

Bez něj by bylo album poloviční, ale zároveň není tím největším potěšením. Tím je nápadité zvukové aranžmá, kde si nástroje přehazují dominantní pozici, tedy až na jednu výjimku. Žestě tonálního demiurga Jana Jiruchy. Ten ve studiu Jámor rozezněl mikrofony pozounem a eufoniem a jeho práce na desce je dechberoucí. Málokdy se najde tak poutavá fúze undergroundu, jazzu, vážné hudby a improvizace. S kontrabasistou Pavlem Tichým vytvářejí až neznatelně podprahové mikrosvěty, které prorůstají řídkou atmosférou, dýmí a zaplňují každý kout. Plech drní a každý pohyb smyčce je brunátným rozezněním mohutného dřevěného těla, chvíli na to smyčec skřípe a probarvuje Sylviin akordeon, klavír i hlas.

Rýmy jsou po úvodní Fibichově básni poněkud těžkopádné a připomínají atmosféru pozdního romantismu, ovšem novodobé opilé usínání nad Schopenhauerem je koncepční a celistvé. Je to jazyk desky, kvůli němuž po ní (ne)sáhnete. Neplatí to ale o závěrečné trojkombinaci zhudebněných básní Sylvie Plath, jejíž obrazotvorná syrovost trudné existence koresponduje se zemitostí použitých nástrojů, mezi něž je potřeba zařadit i zpěvaččino nakřáplé i nasládlé hrdlo.

Album je komplexní jak rozmáchlý písňový cyklus s tu více, tu méně dramatickou atmosférou. Kantáta plná bloudění mezi živočišností a existencialismem. Duše není bezradná z neuchopitelného stavu, naopak si v něm libuje, přijímá svou rozervanost jako sebezničující jedinečnost. Jako nevyhnutelnou sebeidentitu, nenávratně směřující k zániku.

Let dýmem je vrzající, dávivý počin plný svérázu. Vedle vzdáleně podobných desek nepůsobí sebejistě, ale stojí na své niternosti, intimitě a zbídačeně krásné lidskosti. Chraptivý, kakofonní, dekadentní, i libozvučný a zpěvný. Pro nikoho, a pro všechny.

Info

Sylvie Krobová - Let dýmem (Polí5, 2015)
www.sylviekrobova.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace