Články / Reporty

... letěla teatrálně k zemi (Lollapalooza 2016)

... letěla teatrálně k zemi (Lollapalooza 2016)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 13.09.2016

Jeden z největších světových festivalů se minulý rok dočkal i evropské verze, jen z letiště Tempelhof se festival přesunul do velkého Treptovského parku. Line-upem se organizátoři zavděčili snad úplně každému, horší to bylo se službami na místě. V celém areálu jste totiž nenarazili na jediný zdroj tekoucí vody, který by během horkého víkendu přišel vážně vhod, už jenom kvůli tomu, abyste se mohli opláchnout od neustále poletujícího prachu. Na druhou stranu organizátoři zabezpečili dostatek toalet a stánků s občerstvením, takže jste ani na jedno nemuseli čekat dlouhou frontu.

Z bezpečnostních důvodů jste si do areálu nemohli pronést tekutiny v plastových lahvích. Dovolené však byly tetrapaky, které si návštěvníci polepili lepicími páskami, aby je mohli nosit jako tašky přes rameno. Organizátoři se vyhnuli hromadícímu se odpadu i tím, že zvolili zálohované plastové lahve a jídlo v papírových nebo bambusových obalech. Festival také rozestavil stage dál od sebe, aby se jako minulý rok nepřehlušovala jednotlivá pódia. Kvůli tomu jste však mohli zapomenout na rychlé přeběhy, protože od alternativní stage k té hlavní to trvalo patnáct minut. Navíc jste museli kličkovat mezi desetitisíci návštěvníky.

První koncert začínal v poledne. Bohužel kvůli rozkopanému Berlínu a výluce v dopravě se cesta na místo protáhla o hodinu a electropopový zpěvák Josef Salvat dozpíval rychleji, než se k němu mnozí stačili dostat. Dalším bodem v programu byli australští Jagwar Ma a ti se postarali o největší překvapení celého podniku. Jejich hvězda stoupá prudce nahoru a připravovaná druhá deska je jednou z nejvyhlášenějších podzimních událostí indie scény. Psychedelický rock nabourával žánrové mantinely, když se v půli odrazil k tanečním prvkům, absenci bicích pak zastoupili housové nebo minimalistické samply a beaty, které živě vyniknou více než z desky. Ještě více by však vynikly v klubu.

Kaiser Chiefs se do line-upu dostali na poslední chvíli, když svoji účast odřekl rapper Logic. Pro ně byla alternativní stage zase příliš malá, když do nejmenšího koutu areálu přilákali nejvíce lidí. Koncert odstartovali hitem Everyday I Love You Less and Less, na který navázali další starou peckou Never Miss a Beat. Po silném začátku bohužel přišla řada na novější singly jako Parachute, které kvalitou nesahají těm starším ani ke kotníkům. Situaci zachraňoval rozdováděný frontman Ricky Wilson se svými vtípky, energií a tyrkysovou bundou, která brzy letěla teatrálně k zemi.

Většina elektroniky na Lollapalooze se odehrávala na Perry’s stagi, jejíž program tvořili z drtivé většiny EDM producenti. Výjimkou byli Chase & Status společně s MC Ragem; bohužel přijeli pouze s DJ setem, jemuž chyběla energie. Podobným zklamáním byl i set Paula Kalkbrennera, který byl spíše o jeho charizmatu za pultem než o mixování. Situaci mohla zachránit až závěrečná skladba Aaron, ale ta zazněla v příliš rychlé a osekané podobě, takže vůbec nevynikla. O nejlepší elektronickou show se tedy v podvečer postaralo duo Odesza, jejichž devízou je živé hraní, s nímž jim příležitostně vypomáhají další muzikanti. Chillwave kombinovaný s tanečními beaty fungoval i díky vesmírným projekcím, pro které jste jim odpustili i slabší vokální pasáže.

Headlinerem prvního dne byli britští rockeři Kings of Leon. Po poslechu ještě horkého singlu Waste a Moment jsem se ale rozhodl dát šanci alternativní stagi, kterou uzavírali New Order. Ti byli ve skvělé formě. Výtečné byly i projekce, jež spočívaly ve střídaní krátkých artových filmů doplňovaných abstraktními barevnými obrazci. Jejich koncert byl klidnou a čistou oázou, která zastiňovala vše ostatní. I publikum vypadalo a hlavně se chovalo jinak. Setlist měl řád, od kytarových, postpunkem nasátých písní se pomalu přesouvali k těm synthpopovým, a závěr pak patřil důvtipným tanečním kouskům. Bonusem byl přídavek v podobě dvou songů od Joy Division (Decades a Love Will Tear Us Apart). New Order by se ale obešli i bez nich.

Info

Lollapalooza 2016
10. - 11. 9. 2016 Treptovský park, Berlín

foto © Greg Noire

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.