Články / Reporty

... letěla teatrálně k zemi (Lollapalooza 2016)

... letěla teatrálně k zemi (Lollapalooza 2016)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 13.09.2016

Jeden z největších světových festivalů se minulý rok dočkal i evropské verze, jen z letiště Tempelhof se festival přesunul do velkého Treptovského parku. Line-upem se organizátoři zavděčili snad úplně každému, horší to bylo se službami na místě. V celém areálu jste totiž nenarazili na jediný zdroj tekoucí vody, který by během horkého víkendu přišel vážně vhod, už jenom kvůli tomu, abyste se mohli opláchnout od neustále poletujícího prachu. Na druhou stranu organizátoři zabezpečili dostatek toalet a stánků s občerstvením, takže jste ani na jedno nemuseli čekat dlouhou frontu.

Z bezpečnostních důvodů jste si do areálu nemohli pronést tekutiny v plastových lahvích. Dovolené však byly tetrapaky, které si návštěvníci polepili lepicími páskami, aby je mohli nosit jako tašky přes rameno. Organizátoři se vyhnuli hromadícímu se odpadu i tím, že zvolili zálohované plastové lahve a jídlo v papírových nebo bambusových obalech. Festival také rozestavil stage dál od sebe, aby se jako minulý rok nepřehlušovala jednotlivá pódia. Kvůli tomu jste však mohli zapomenout na rychlé přeběhy, protože od alternativní stage k té hlavní to trvalo patnáct minut. Navíc jste museli kličkovat mezi desetitisíci návštěvníky.

První koncert začínal v poledne. Bohužel kvůli rozkopanému Berlínu a výluce v dopravě se cesta na místo protáhla o hodinu a electropopový zpěvák Josef Salvat dozpíval rychleji, než se k němu mnozí stačili dostat. Dalším bodem v programu byli australští Jagwar Ma a ti se postarali o největší překvapení celého podniku. Jejich hvězda stoupá prudce nahoru a připravovaná druhá deska je jednou z nejvyhlášenějších podzimních událostí indie scény. Psychedelický rock nabourával žánrové mantinely, když se v půli odrazil k tanečním prvkům, absenci bicích pak zastoupili housové nebo minimalistické samply a beaty, které živě vyniknou více než z desky. Ještě více by však vynikly v klubu.

Kaiser Chiefs se do line-upu dostali na poslední chvíli, když svoji účast odřekl rapper Logic. Pro ně byla alternativní stage zase příliš malá, když do nejmenšího koutu areálu přilákali nejvíce lidí. Koncert odstartovali hitem Everyday I Love You Less and Less, na který navázali další starou peckou Never Miss a Beat. Po silném začátku bohužel přišla řada na novější singly jako Parachute, které kvalitou nesahají těm starším ani ke kotníkům. Situaci zachraňoval rozdováděný frontman Ricky Wilson se svými vtípky, energií a tyrkysovou bundou, která brzy letěla teatrálně k zemi.

Většina elektroniky na Lollapalooze se odehrávala na Perry’s stagi, jejíž program tvořili z drtivé většiny EDM producenti. Výjimkou byli Chase & Status společně s MC Ragem; bohužel přijeli pouze s DJ setem, jemuž chyběla energie. Podobným zklamáním byl i set Paula Kalkbrennera, který byl spíše o jeho charizmatu za pultem než o mixování. Situaci mohla zachránit až závěrečná skladba Aaron, ale ta zazněla v příliš rychlé a osekané podobě, takže vůbec nevynikla. O nejlepší elektronickou show se tedy v podvečer postaralo duo Odesza, jejichž devízou je živé hraní, s nímž jim příležitostně vypomáhají další muzikanti. Chillwave kombinovaný s tanečními beaty fungoval i díky vesmírným projekcím, pro které jste jim odpustili i slabší vokální pasáže.

Headlinerem prvního dne byli britští rockeři Kings of Leon. Po poslechu ještě horkého singlu Waste a Moment jsem se ale rozhodl dát šanci alternativní stagi, kterou uzavírali New Order. Ti byli ve skvělé formě. Výtečné byly i projekce, jež spočívaly ve střídaní krátkých artových filmů doplňovaných abstraktními barevnými obrazci. Jejich koncert byl klidnou a čistou oázou, která zastiňovala vše ostatní. I publikum vypadalo a hlavně se chovalo jinak. Setlist měl řád, od kytarových, postpunkem nasátých písní se pomalu přesouvali k těm synthpopovým, a závěr pak patřil důvtipným tanečním kouskům. Bonusem byl přídavek v podobě dvou songů od Joy Division (Decades a Love Will Tear Us Apart). New Order by se ale obešli i bez nich.

Info

Lollapalooza 2016
10. - 11. 9. 2016 Treptovský park, Berlín

foto © Greg Noire

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.