David Vo Tien | Články / Reporty | 23.10.2014
James Kelly založil sólový projekt WIFE v roce 2012, tedy v době, kdy nic nenasvědčovalo tomu, že konec Altar of Plagues přijde tak nečekaně, v momentě, kdy se kapele dostávalo největší pozornosti. Ta přišla s albem Teethed Glory and Injury, na kterém Altar of Plagues upustili od dlouhých hypnotických riffů a přišli s broadrickovskou vizí black metalu. Desku sice James Kelly skládal s vědomím, že jde o poslední práci pod značkou Altar of Plagues, jako labutí píseň ale ohlášená nebyla. Rozhodnutí ukončit činnost skupiny ohlásili až v červenci 2013, čtvrt roku před posledními koncerty. A po black metalu není ve WIFE ani stopy.
Kdo si říkal, že s elektronikou přijdou temné darkambientní kasematy, jež by kdykoli a instantně posloužily jako soundtrack k hororovému tripu Begotten, ve stylu Aghast, Moëvöt nebo Diagnose: Lebensgefahr, ocitne se ztracený v downtempovém ambientu. Ač hromově dunící, unylé beaty doprovázené popovým zpěvem zdály se před Liars poněkud nepatřičné. Jaksi se nemůžu zbavit dojmu, že s Altar of Plagues, kde byl jediným autorem, se Kellymu dařilo tvořit zajímavější hudbu, což je hodnocení, které nemám jak podložit, musím ale podotknout, že žánr v tomto případě nehraje roli.
Liars navázali na pomalejší tempo, jinak si nelze vysvětlit opatrný začátek. Mám za to, že jela Perpetual Village, střednětempá psychedelická pouť trvající devět minut. Skladba, která víc pohlcuje, než že by rozněcovala taneční rozbušky v těle. Při takovém rozjezdu jsem měl dost času a prostoru všimnout si, že zpěvák Angus Andrew vypadá v oranžové bundě s kapucí na hlavě, z níž čouhaly jen vlasy, jako mix mimozemšťana s bratrancem Itt z Addamsovy rodiny. Naštěstí Vox Turned D.E.D. pulzovala tak, že nebyla možnost přemýšlet nad podobnýma blbostma moc dlouho.
Jenže zvuk byl strašlivě nečitelný, nekonkrétní, zastřený, jako by přes něj byla přehozená deka. Vokály zněly tak předelayovaně, že jsem měl problém rozumět většině textům. Do toho se mě začal zmocňovat pocit, že taneční bicí jsou založené na dvou střídajících se rytmech. Ideální cesta, jak se vydat na koncert, ze kterého není šance mít dobrý pocit. Nebýt kytary, ani nezjistím, že Liars hráli starší věci. Ani ne tak díky zvuku, který se pohyboval v zrnitých frekvencích kytary i kláves, ale díky samotné přítomnosti kytary. Ačkoli to může vyznívat pesimisticky, koncert to špatný nebyl, to vůbec, show parádní, plná energie. Těch, co odcházelo s podobnými pocity těm mým, bych spočítal na prstech jednoprsté ruky.
Wife (irl) + Liars (us)
21. 10. 2014 Roxy, Praha
foto © kurabeznohy
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.