Články / Reporty

Líbivé klubovky i trýznivé odnože (Creepy Teepee)

Líbivé klubovky i trýznivé odnože (Creepy Teepee)

Ichor | Články / Reporty | 11.07.2017

Vstup do sobotního dění Creepy Teepee byl příjemně krkolomný, další skromný výsek domácí scény. Smuteční slavnost je v jedné z nejlepších forem, oproti nedávno vyšlé kazetě ubylo postrockových build-upů ve prospěch neúprosných riffů a nepředvídatelných struktur skladeb. Podobně, byť s diametrální odlišností, porcoval na kusy set audiovizuálního estonského projektu Music for Your Plants. Složitý klíč k uchopení konceptu není podmínkou, elektronická roztěkaná džungle a projekce autonehod upozaděných digitálně hladkými korálovitými objekty jsou nevídaným zážitkem samy o sobě. Už tou dobou byl napříč koncerty znatelný otisk producenta Arcy, v tuhle chvíli se k němu přidal i Daniel Lopatin.

Arca byl silnou oporou dánské producentce a zpěvačce Soho Rezanejad. Pomalý a rozvážný set zvolna vtahoval do osobitých vizí, od poloviny byly plíživé modulární basy, čistý zpěv i minimalistické dunivé beaty vryté hluboko do podvědomí. Podobně očistný zážitek slibovali i curyšští Veil of Light, ale industriálně laděný synthpop byl po chvíli lehce zaměnitelný. To se nedá říct o The Love Coffin, dánské rozervané kytarovce. Kříž na rozhaleném chlupatém hrudníku, oči podmalované uhlím - ať už zábavná stylizace nebo seriózní autentická show, sběr syrových gotických kytarovek ze západu fungoval skvěle.

Zatímco se začalo stmívat, Imaabs z kolektivu mexických mágů NAAFI spustil žánrově těžko definovatelný DJ set. Plynule a s přehledem sypal z rukávu snad všechny žánrové odrůdy, kterými ostatní interpreti spolutvořili kouzlo letošního Creepy, nevynechávaje ani houpavý reggaeton.

Jednu z nejzábavnějších show měl na svědomí důležitý předák queer rapu, Mykki Blanco. Improvizace stejně jako oblek z držáku na popelnici, šplhání po konstrukci pódia i performance stranou pódia mluví za všechno. Vystoupení Princess Nokia bylo podobným zážitkem, verbální smršť dala další ránu šovinistickým tendencím, nechť je aspoň jejich část rozprášená na věky.

Zbývající program uvnitř Vitamíny patřil hlavně DJům, přechody od líbivé klubové hudby k trýznivým odnožím raveu nebo hardcore techna probíhaly naprosto nenuceně. Ještě předtím nás z další hadí kůže vysvlékl Rahel Ali alias Yves Tumor. I bez slibované kapely kryptický producent popřel svůj silně duchovní a studiový charakter, aby při maximálně fyzické show křísil veličiny jako Throbbing Gristle nebo Suicide ve spojení s narkotickými klubovými riddimy. Houkání v uších zůstalo, hranice se nadále hroutily. Den druhý.

Info

Creepy Teepee 2017
7. - 9. 7. 2017 Vitamína, Kutná Hora

foto © Creepy Teepee

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.