Články / Reporty

Líbivé klubovky i trýznivé odnože (Creepy Teepee)

Líbivé klubovky i trýznivé odnože (Creepy Teepee)

Ichor | Články / Reporty | 11.07.2017

Vstup do sobotního dění Creepy Teepee byl příjemně krkolomný, další skromný výsek domácí scény. Smuteční slavnost je v jedné z nejlepších forem, oproti nedávno vyšlé kazetě ubylo postrockových build-upů ve prospěch neúprosných riffů a nepředvídatelných struktur skladeb. Podobně, byť s diametrální odlišností, porcoval na kusy set audiovizuálního estonského projektu Music for Your Plants. Složitý klíč k uchopení konceptu není podmínkou, elektronická roztěkaná džungle a projekce autonehod upozaděných digitálně hladkými korálovitými objekty jsou nevídaným zážitkem samy o sobě. Už tou dobou byl napříč koncerty znatelný otisk producenta Arcy, v tuhle chvíli se k němu přidal i Daniel Lopatin.

Arca byl silnou oporou dánské producentce a zpěvačce Soho Rezanejad. Pomalý a rozvážný set zvolna vtahoval do osobitých vizí, od poloviny byly plíživé modulární basy, čistý zpěv i minimalistické dunivé beaty vryté hluboko do podvědomí. Podobně očistný zážitek slibovali i curyšští Veil of Light, ale industriálně laděný synthpop byl po chvíli lehce zaměnitelný. To se nedá říct o The Love Coffin, dánské rozervané kytarovce. Kříž na rozhaleném chlupatém hrudníku, oči podmalované uhlím - ať už zábavná stylizace nebo seriózní autentická show, sběr syrových gotických kytarovek ze západu fungoval skvěle.

Zatímco se začalo stmívat, Imaabs z kolektivu mexických mágů NAAFI spustil žánrově těžko definovatelný DJ set. Plynule a s přehledem sypal z rukávu snad všechny žánrové odrůdy, kterými ostatní interpreti spolutvořili kouzlo letošního Creepy, nevynechávaje ani houpavý reggaeton.

Jednu z nejzábavnějších show měl na svědomí důležitý předák queer rapu, Mykki Blanco. Improvizace stejně jako oblek z držáku na popelnici, šplhání po konstrukci pódia i performance stranou pódia mluví za všechno. Vystoupení Princess Nokia bylo podobným zážitkem, verbální smršť dala další ránu šovinistickým tendencím, nechť je aspoň jejich část rozprášená na věky.

Zbývající program uvnitř Vitamíny patřil hlavně DJům, přechody od líbivé klubové hudby k trýznivým odnožím raveu nebo hardcore techna probíhaly naprosto nenuceně. Ještě předtím nás z další hadí kůže vysvlékl Rahel Ali alias Yves Tumor. I bez slibované kapely kryptický producent popřel svůj silně duchovní a studiový charakter, aby při maximálně fyzické show křísil veličiny jako Throbbing Gristle nebo Suicide ve spojení s narkotickými klubovými riddimy. Houkání v uších zůstalo, hranice se nadále hroutily. Den druhý.

Info

Creepy Teepee 2017
7. - 9. 7. 2017 Vitamína, Kutná Hora

foto © Creepy Teepee

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.