Ichor | Články / Reporty | 11.07.2017
Vstup do sobotního dění Creepy Teepee byl příjemně krkolomný, další skromný výsek domácí scény. Smuteční slavnost je v jedné z nejlepších forem, oproti nedávno vyšlé kazetě ubylo postrockových build-upů ve prospěch neúprosných riffů a nepředvídatelných struktur skladeb. Podobně, byť s diametrální odlišností, porcoval na kusy set audiovizuálního estonského projektu Music for Your Plants. Složitý klíč k uchopení konceptu není podmínkou, elektronická roztěkaná džungle a projekce autonehod upozaděných digitálně hladkými korálovitými objekty jsou nevídaným zážitkem samy o sobě. Už tou dobou byl napříč koncerty znatelný otisk producenta Arcy, v tuhle chvíli se k němu přidal i Daniel Lopatin.
Arca byl silnou oporou dánské producentce a zpěvačce Soho Rezanejad. Pomalý a rozvážný set zvolna vtahoval do osobitých vizí, od poloviny byly plíživé modulární basy, čistý zpěv i minimalistické dunivé beaty vryté hluboko do podvědomí. Podobně očistný zážitek slibovali i curyšští Veil of Light, ale industriálně laděný synthpop byl po chvíli lehce zaměnitelný. To se nedá říct o The Love Coffin, dánské rozervané kytarovce. Kříž na rozhaleném chlupatém hrudníku, oči podmalované uhlím - ať už zábavná stylizace nebo seriózní autentická show, sběr syrových gotických kytarovek ze západu fungoval skvěle.
Zatímco se začalo stmívat, Imaabs z kolektivu mexických mágů NAAFI spustil žánrově těžko definovatelný DJ set. Plynule a s přehledem sypal z rukávu snad všechny žánrové odrůdy, kterými ostatní interpreti spolutvořili kouzlo letošního Creepy, nevynechávaje ani houpavý reggaeton.
Jednu z nejzábavnějších show měl na svědomí důležitý předák queer rapu, Mykki Blanco. Improvizace stejně jako oblek z držáku na popelnici, šplhání po konstrukci pódia i performance stranou pódia mluví za všechno. Vystoupení Princess Nokia bylo podobným zážitkem, verbální smršť dala další ránu šovinistickým tendencím, nechť je aspoň jejich část rozprášená na věky.
Zbývající program uvnitř Vitamíny patřil hlavně DJům, přechody od líbivé klubové hudby k trýznivým odnožím raveu nebo hardcore techna probíhaly naprosto nenuceně. Ještě předtím nás z další hadí kůže vysvlékl Rahel Ali alias Yves Tumor. I bez slibované kapely kryptický producent popřel svůj silně duchovní a studiový charakter, aby při maximálně fyzické show křísil veličiny jako Throbbing Gristle nebo Suicide ve spojení s narkotickými klubovými riddimy. Houkání v uších zůstalo, hranice se nadále hroutily. Den druhý.
Creepy Teepee 2017
7. - 9. 7. 2017 Vitamína, Kutná Hora
foto © Creepy Teepee
Kyril Bouda 26.01.2023
Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.
redakce 23.01.2023
První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.
Minka Dočkalová 14.01.2023
Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.
Jiří Přivřel 13.12.2022
Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.
David Stoklas 12.12.2022
Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.
Václav Valtr 10.12.2022
Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“
Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022
Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.
Jiří Procházka 07.12.2022
Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?
Jiří Přivřel 05.12.2022
Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.
Ema Klubisová 03.12.2022
Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.