Články / Recenze

Lišajova šedá hudba

Lišajova šedá hudba

Jakub Koumar | Články / Recenze | 02.09.2015

V barevném spektru má šedá zvláštní pozici. Její krajní odstíny bílá a černá jsou mysticizovány coby protipóly, šedá je vnímána jako symbol průměrnosti. Ale mnohem příhodnější by pro ni byl termín sjednocující. Szara, tedy polsky „šedá“, z autorského pera Mikuláše Odehnala aka Lišaje má silné jednotící tendence protipólů, temného života i bíle zářícího nebytí. Může to být i přesně naopak. U Lišaje totiž na protikladech až tak nezáleží, byť z nich svým způsobem vychází.

Přilétá z temného nedozírna, které se mu zarylo do křídel a jejichž šumění se nese nad hlavou po celou dobu jeho přítomnosti. Šupinky na povrchu jsou jemnou noisovou vrstvou, pokrývající pevnou ambientní složku, nijak ji přitom nenarušují, naopak zvýrazňují její barvy. Rozechvělý ambient je svébytný, snad díky zkušenostem z downtempového uskupení Les. Koketování s post-rockem se zase promítlo do systematického budování struktury, když gradace a rychlé nabírání směru ze tmy k zářící žárovce se nejvíce projevuje ve skladbě Brak.

Terénní nahrávky pochytané v norském Helu svazují elementy dohromady a vzniká celistvý a komplexní hudební podkres. Je jako noční motýl. Tajemné, ale vyvážené stvoření, vyjevující se ze tmy, do níž se zase ztrácí. Zvuky umí být úderné, což podporuje mystičnost důmyslně sterilizovaného rapování, které pak působí jako podmanivý, jiný jazyk. Kód. Jakmile ovšem proniknete dovnitř, je prvoplánový a nedospělý - nacpat do dvou slok slova: mám, sám, chrám, trám, nám, znám a krám, to chce notnou dávku buď skladatelské inkompetence, nebo sadistického smyslu pro humor.

Nesmí to však vyznít jako zásadní kritika, právě verbální projev je jednou z nejpříjemnějších stránek. Lišaj ho servíruje velice opatrně a poskrovnu, což nutí napínat uši a pochytat víc monoliticky odříkávané rozkoše. Otázkou je, jestli by se při větším dávkování nestalo stereotypní, a zefektování hlasu v CaesarB3 na tom nic nemění.

Lišaj připomíná začínajícího Kittchena. Zvláštní nejistota linoucí se ze slov vytváří estetickou hodnotu a rýsuje pochmurný svět. Zatímco ale Kittchen se zaměřuje na jeho epizodický charakter, Lišaj vykresluje kontury. Podobně jako Bones promlouvá o niterných chmurách, ovšem není ponurý, spíš benevolentní. Stejně jako šedá barva. Je jen na vás, nakolik ji budete cítit blíž černé nebo bílé.

Info

Lišaj – Szara (Genot Centre / Tape-ty, 2015)
www.genot.bandcamp.com/album/szara-ep

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pohyby ledu, součást větší hry

prof. Neutrino 14.03.2020

Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty.

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří Vladimír Matýsek 13.03.2020

Ostravský bard, který dokázal do svých textů otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života.

Reflexe dnešní doby (DJ Shadow)

Dominik Polívka 01.03.2020

Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu.

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.