Jakub Koumar | Články / Recenze | 02.09.2015
V barevném spektru má šedá zvláštní pozici. Její krajní odstíny bílá a černá jsou mysticizovány coby protipóly, šedá je vnímána jako symbol průměrnosti. Ale mnohem příhodnější by pro ni byl termín sjednocující. Szara, tedy polsky „šedá“, z autorského pera Mikuláše Odehnala aka Lišaje má silné jednotící tendence protipólů, temného života i bíle zářícího nebytí. Může to být i přesně naopak. U Lišaje totiž na protikladech až tak nezáleží, byť z nich svým způsobem vychází.
Přilétá z temného nedozírna, které se mu zarylo do křídel a jejichž šumění se nese nad hlavou po celou dobu jeho přítomnosti. Šupinky na povrchu jsou jemnou noisovou vrstvou, pokrývající pevnou ambientní složku, nijak ji přitom nenarušují, naopak zvýrazňují její barvy. Rozechvělý ambient je svébytný, snad díky zkušenostem z downtempového uskupení Les. Koketování s post-rockem se zase promítlo do systematického budování struktury, když gradace a rychlé nabírání směru ze tmy k zářící žárovce se nejvíce projevuje ve skladbě Brak.
Terénní nahrávky pochytané v norském Helu svazují elementy dohromady a vzniká celistvý a komplexní hudební podkres. Je jako noční motýl. Tajemné, ale vyvážené stvoření, vyjevující se ze tmy, do níž se zase ztrácí. Zvuky umí být úderné, což podporuje mystičnost důmyslně sterilizovaného rapování, které pak působí jako podmanivý, jiný jazyk. Kód. Jakmile ovšem proniknete dovnitř, je prvoplánový a nedospělý - nacpat do dvou slok slova: mám, sám, chrám, trám, nám, znám a krám, to chce notnou dávku buď skladatelské inkompetence, nebo sadistického smyslu pro humor.
Nesmí to však vyznít jako zásadní kritika, právě verbální projev je jednou z nejpříjemnějších stránek. Lišaj ho servíruje velice opatrně a poskrovnu, což nutí napínat uši a pochytat víc monoliticky odříkávané rozkoše. Otázkou je, jestli by se při větším dávkování nestalo stereotypní, a zefektování hlasu v CaesarB3 na tom nic nemění.
Lišaj připomíná začínajícího Kittchena. Zvláštní nejistota linoucí se ze slov vytváří estetickou hodnotu a rýsuje pochmurný svět. Zatímco ale Kittchen se zaměřuje na jeho epizodický charakter, Lišaj vykresluje kontury. Podobně jako Bones promlouvá o niterných chmurách, ovšem není ponurý, spíš benevolentní. Stejně jako šedá barva. Je jen na vás, nakolik ji budete cítit blíž černé nebo bílé.
Lišaj – Szara (Genot Centre / Tape-ty, 2015)
www.genot.bandcamp.com/album/szara-ep
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.