Články / Recenze

Lišajova šedá hudba

Lišajova šedá hudba

Jakub Koumar | Články / Recenze | 02.09.2015

V barevném spektru má šedá zvláštní pozici. Její krajní odstíny bílá a černá jsou mysticizovány coby protipóly, šedá je vnímána jako symbol průměrnosti. Ale mnohem příhodnější by pro ni byl termín sjednocující. Szara, tedy polsky „šedá“, z autorského pera Mikuláše Odehnala aka Lišaje má silné jednotící tendence protipólů, temného života i bíle zářícího nebytí. Může to být i přesně naopak. U Lišaje totiž na protikladech až tak nezáleží, byť z nich svým způsobem vychází.

Přilétá z temného nedozírna, které se mu zarylo do křídel a jejichž šumění se nese nad hlavou po celou dobu jeho přítomnosti. Šupinky na povrchu jsou jemnou noisovou vrstvou, pokrývající pevnou ambientní složku, nijak ji přitom nenarušují, naopak zvýrazňují její barvy. Rozechvělý ambient je svébytný, snad díky zkušenostem z downtempového uskupení Les. Koketování s post-rockem se zase promítlo do systematického budování struktury, když gradace a rychlé nabírání směru ze tmy k zářící žárovce se nejvíce projevuje ve skladbě Brak.

Terénní nahrávky pochytané v norském Helu svazují elementy dohromady a vzniká celistvý a komplexní hudební podkres. Je jako noční motýl. Tajemné, ale vyvážené stvoření, vyjevující se ze tmy, do níž se zase ztrácí. Zvuky umí být úderné, což podporuje mystičnost důmyslně sterilizovaného rapování, které pak působí jako podmanivý, jiný jazyk. Kód. Jakmile ovšem proniknete dovnitř, je prvoplánový a nedospělý - nacpat do dvou slok slova: mám, sám, chrám, trám, nám, znám a krám, to chce notnou dávku buď skladatelské inkompetence, nebo sadistického smyslu pro humor.

Nesmí to však vyznít jako zásadní kritika, právě verbální projev je jednou z nejpříjemnějších stránek. Lišaj ho servíruje velice opatrně a poskrovnu, což nutí napínat uši a pochytat víc monoliticky odříkávané rozkoše. Otázkou je, jestli by se při větším dávkování nestalo stereotypní, a zefektování hlasu v CaesarB3 na tom nic nemění.

Lišaj připomíná začínajícího Kittchena. Zvláštní nejistota linoucí se ze slov vytváří estetickou hodnotu a rýsuje pochmurný svět. Zatímco ale Kittchen se zaměřuje na jeho epizodický charakter, Lišaj vykresluje kontury. Podobně jako Bones promlouvá o niterných chmurách, ovšem není ponurý, spíš benevolentní. Stejně jako šedá barva. Je jen na vás, nakolik ji budete cítit blíž černé nebo bílé.

Info

Lišaj – Szara (Genot Centre / Tape-ty, 2015)
www.genot.bandcamp.com/album/szara-ep

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim 27.10.2019

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.