Články / Recenze

Lišajova šedá hudba

Lišajova šedá hudba

Jakub Koumar | Články / Recenze | 02.09.2015

V barevném spektru má šedá zvláštní pozici. Její krajní odstíny bílá a černá jsou mysticizovány coby protipóly, šedá je vnímána jako symbol průměrnosti. Ale mnohem příhodnější by pro ni byl termín sjednocující. Szara, tedy polsky „šedá“, z autorského pera Mikuláše Odehnala aka Lišaje má silné jednotící tendence protipólů, temného života i bíle zářícího nebytí. Může to být i přesně naopak. U Lišaje totiž na protikladech až tak nezáleží, byť z nich svým způsobem vychází.

Přilétá z temného nedozírna, které se mu zarylo do křídel a jejichž šumění se nese nad hlavou po celou dobu jeho přítomnosti. Šupinky na povrchu jsou jemnou noisovou vrstvou, pokrývající pevnou ambientní složku, nijak ji přitom nenarušují, naopak zvýrazňují její barvy. Rozechvělý ambient je svébytný, snad díky zkušenostem z downtempového uskupení Les. Koketování s post-rockem se zase promítlo do systematického budování struktury, když gradace a rychlé nabírání směru ze tmy k zářící žárovce se nejvíce projevuje ve skladbě Brak.

Terénní nahrávky pochytané v norském Helu svazují elementy dohromady a vzniká celistvý a komplexní hudební podkres. Je jako noční motýl. Tajemné, ale vyvážené stvoření, vyjevující se ze tmy, do níž se zase ztrácí. Zvuky umí být úderné, což podporuje mystičnost důmyslně sterilizovaného rapování, které pak působí jako podmanivý, jiný jazyk. Kód. Jakmile ovšem proniknete dovnitř, je prvoplánový a nedospělý - nacpat do dvou slok slova: mám, sám, chrám, trám, nám, znám a krám, to chce notnou dávku buď skladatelské inkompetence, nebo sadistického smyslu pro humor.

Nesmí to však vyznít jako zásadní kritika, právě verbální projev je jednou z nejpříjemnějších stránek. Lišaj ho servíruje velice opatrně a poskrovnu, což nutí napínat uši a pochytat víc monoliticky odříkávané rozkoše. Otázkou je, jestli by se při větším dávkování nestalo stereotypní, a zefektování hlasu v CaesarB3 na tom nic nemění.

Lišaj připomíná začínajícího Kittchena. Zvláštní nejistota linoucí se ze slov vytváří estetickou hodnotu a rýsuje pochmurný svět. Zatímco ale Kittchen se zaměřuje na jeho epizodický charakter, Lišaj vykresluje kontury. Podobně jako Bones promlouvá o niterných chmurách, ovšem není ponurý, spíš benevolentní. Stejně jako šedá barva. Je jen na vás, nakolik ji budete cítit blíž černé nebo bílé.

Info

Lišaj – Szara (Genot Centre / Tape-ty, 2015)
www.genot.bandcamp.com/album/szara-ep

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?