Články / Reporty

Litoměřický kořen navzdory povodni a komárům

Litoměřický kořen navzdory povodni a komárům

Anna Mašátová | Články / Reporty | 08.07.2013

Zatímco se pražské akce kvůli povodním stěhovaly, v Litoměřicích se pustili s vervou do úklidu. Devatenáctý ročník festivalu Litoměřický Kořen se tak odehrál na tradičním místě, tedy v letním kině na labském Střeleckém ostrově. Vše se stihlo, o výši vody svědčily jen blátivé prstence na kmenech stromů a zkrácený program, upravený pouze na jednodenní hudební menu.

Pátek zahájila chvíli po poledni vpravdě renesanční žena, spisovatelka, editorka, fotografka a hudebnice Hana Lundiaková. Několik let brázdila hudební scénu s kapelami Rudovous či Tři Sestry, tentokrát představila vlastní projekt Stinka. Komorní složení akordeonu s bicími, zvláštní bolest v hlase a především výborné texty, jak z pera Lundiakové, tak kupříkladu Michala Kubese, frontmana následující kapely Ladě. Melancholické Okřižky nebo kanadskou, potemněle nostalgickou zkušenost Nasty Places si budete moci poslechnout z debutové desky KRRRVA, která vychází začátkem září.

Silnými hlasy a trochu drsnější poetikou se i pokračovalo. „Nikdo mě kurva nemá rád, prachy žádný, robota na hovno a smrdím jak vysypanej popelník.“ Přímočarost severomoravské kapely Ladě, zpívaná místy až armstrongovským chraplákem, si bezesporu přídavek zasloužila, volba padla na píseň Ostrava.

Po drásavých vyznáních zaplavily pódium brněnské Květy. Chlapci se rozvášnili hned na začátku a měli proč, letňák se totiž výrazně zaplnil. Hladivý projev Martina Kyšperského vyprávějícího o Papoušku noci, Lesním duchovi a zarostlém trávníčku je podmanivý, ale na Květy „hoblůůůj“ není tak docela mimo mísu, prý celé generace zpěvákových předků byli truhláři, a pokud chcete desku zdarma, nabídněte odvoz skříně ze třicátých let, made by Kyšperského dědeček.

Přídavek nebyl květnatý, ale zato v bio kvalitě. Biorchestr, tedy projekt bubeníka Květů Aleše Pilgra a zpěvačky Jany Koukalové, tentokrát s výjimečným bubenickým doprovodem Kyšperského. Cena útěchy pro fanoušky, Biorchestr byl jednou z vyškrtnutých skupin původního programu.

Kvalita prověřená časem zvedne z lavičky i největší lenochy. Prostorem se nesly klasiky jako Maria Kron nebo Strach, návštěvníci pařili jako o život a na co jiného, než Už jsme doma? Ona a On, Bára a Jan, prostě DVA. Folklór neexistujících národů s popem neeexistujících rádií, ale i ruské elektro s tříminutovým intrem. Přežili slunce pražící jim do očí, zkrotili nepoddajnou strunu a zpívali v neznámých jazycích, které čekají na vydání mluvnic a slovníků. Iva Bittová a Vladimír Václavek. Co dodat? Když pějí s Kájou na RfP tisíce lidí, už se píše, jak rockeři nadšeně jihnou. Jak by ne, když nám Gotta cpou od narození horem dolem, to pak znáte i nechtěné. Jistým zadostiučiněním je pak sledovat, kterak litoměřický amfiteátr zpívá s Bittovou slovo od slova Sirku v louži nebo Skácelovu Uspávanku. Dobrý vkus ještě žije. Čarovné tóny houslí střídané kalimbou a Václavkovou kytarou, klokotání potůčku a zpěv ptáků, vycházející z Ivina hrdla. Na popis krásy slova mnohdy nestačí.

Traband vždy potěší. Daly se zaslechnout výtky, že nezahráli největší hity, ale zrovna u této čtyřky téměř každá píseň zlidoví bleskovou rychlostí. Takže kdo z vás nezná Černý kafe, Kantorovy varhany, Přijíždí posel aj., měl by se zastydět. Směs „laciných rock’n’rollů“ vystřídaly prý intelektuálnější písně jako Krajina v obrazech, Jarda Svoboda vytáhl i Indiány ve městě a modlil se k Bohu, aby dostal dobrou ženu. Zatímco Traband lamentoval v přídavku nad zoufalou lidskou samotou, začaly se v okolí pódia míhat zjevení připomínající členy klanu Hells Angels případně živý vzorník tatérského salonu. Harley-Davidson v nedohlednu, navíc vousatá individua svírala nástrojové futrály. Nemělo být na programu nějaké country? Hell yeah, mělo a bylo. Jen trochu jiné, než na které jsme zvyklí. Bob Wayne a jeho parta Outlaw Carnies by stodolu Michala Tučného rozštípali na třísky a na jejích troskách si zatančili ďábelský country/punkový kvapík za zvuku skřipek. Zjevení, kvůli kterému se vyplatí navštívit 19. července Mighty Sounds a možná i osedlat herky a následovat kapelu na celém evropském turné.

Zvířený prach pod pódiem se ani neusadil, už tu byli Echt! pěknej závěr. Je milé, když se nemusí končit v deset a večírek zakončují za rozbřesku švitořící opeřenci. Komárů nemálo, ale o trošku méně, než by člověk u řeky čekal.

V sobotu se vyplatilo vrátit na místo činu. Netradičně pojatá divadelní afterparty probíhala ve skromnějším měřítku. Technika sklizena, stánek s palačinkami nahradila malá scéna. Kazety, MidiLidi? Kdepak. Radio Ivo uvedlo původní rozhlasovou hru Život nedoceníš. V původním znění bez titulků, v hlavních rolích Johana Švarcová a Petr Marek aneb jak Jitka a Martin putovali měsíce po pralesích, aby nakonec neunikli pirátům. Poučení? Bacha na zkvašené kokosové mléko a rituály podivných masérů.

I afterparty má svůj konec. Gentlemani z VOSTO5 rozšířili slovník přítomných matek o větu „já mám děti také ráda, ale ať žije rohypnol“, naučili nás hrát hru na jména, doputovali jsme z hradu Pecka na hrad Bulva a zpět a viděli, jak se baví zvrhlí kovbojové. Skončilo to svatbou, prostě happyend.

Poslední náctiletý ročník za námi. Nedá se než tleskat vzorné organizaci Kořene – vynikající dramaturgii bez hluchých míst, absenci černých šerifů s nápisem security a přesnému dodržování začátků jednotlivých vystoupení. Pět hvězdiček z pěti a významné červené plus za čisté ToiToi. V diáři kroužkuji dvacátý ročník a připisuju s vykřičníky repelent.

Info

Litoměřický Kořen
5. – 6. 7. 2013, Střelecký ostrov, Litoměřice

Foto Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...