Články / Reporty

Litoměřický kořen navzdory povodni a komárům

Litoměřický kořen navzdory povodni a komárům

Anna Mašátová | Články / Reporty | 08.07.2013

Zatímco se pražské akce kvůli povodním stěhovaly, v Litoměřicích se pustili s vervou do úklidu. Devatenáctý ročník festivalu Litoměřický Kořen se tak odehrál na tradičním místě, tedy v letním kině na labském Střeleckém ostrově. Vše se stihlo, o výši vody svědčily jen blátivé prstence na kmenech stromů a zkrácený program, upravený pouze na jednodenní hudební menu.

Pátek zahájila chvíli po poledni vpravdě renesanční žena, spisovatelka, editorka, fotografka a hudebnice Hana Lundiaková. Několik let brázdila hudební scénu s kapelami Rudovous či Tři Sestry, tentokrát představila vlastní projekt Stinka. Komorní složení akordeonu s bicími, zvláštní bolest v hlase a především výborné texty, jak z pera Lundiakové, tak kupříkladu Michala Kubese, frontmana následující kapely Ladě. Melancholické Okřižky nebo kanadskou, potemněle nostalgickou zkušenost Nasty Places si budete moci poslechnout z debutové desky KRRRVA, která vychází začátkem září.

Silnými hlasy a trochu drsnější poetikou se i pokračovalo. „Nikdo mě kurva nemá rád, prachy žádný, robota na hovno a smrdím jak vysypanej popelník.“ Přímočarost severomoravské kapely Ladě, zpívaná místy až armstrongovským chraplákem, si bezesporu přídavek zasloužila, volba padla na píseň Ostrava.

Po drásavých vyznáních zaplavily pódium brněnské Květy. Chlapci se rozvášnili hned na začátku a měli proč, letňák se totiž výrazně zaplnil. Hladivý projev Martina Kyšperského vyprávějícího o Papoušku noci, Lesním duchovi a zarostlém trávníčku je podmanivý, ale na Květy „hoblůůůj“ není tak docela mimo mísu, prý celé generace zpěvákových předků byli truhláři, a pokud chcete desku zdarma, nabídněte odvoz skříně ze třicátých let, made by Kyšperského dědeček.

Přídavek nebyl květnatý, ale zato v bio kvalitě. Biorchestr, tedy projekt bubeníka Květů Aleše Pilgra a zpěvačky Jany Koukalové, tentokrát s výjimečným bubenickým doprovodem Kyšperského. Cena útěchy pro fanoušky, Biorchestr byl jednou z vyškrtnutých skupin původního programu.

Kvalita prověřená časem zvedne z lavičky i největší lenochy. Prostorem se nesly klasiky jako Maria Kron nebo Strach, návštěvníci pařili jako o život a na co jiného, než Už jsme doma? Ona a On, Bára a Jan, prostě DVA. Folklór neexistujících národů s popem neeexistujících rádií, ale i ruské elektro s tříminutovým intrem. Přežili slunce pražící jim do očí, zkrotili nepoddajnou strunu a zpívali v neznámých jazycích, které čekají na vydání mluvnic a slovníků. Iva Bittová a Vladimír Václavek. Co dodat? Když pějí s Kájou na RfP tisíce lidí, už se píše, jak rockeři nadšeně jihnou. Jak by ne, když nám Gotta cpou od narození horem dolem, to pak znáte i nechtěné. Jistým zadostiučiněním je pak sledovat, kterak litoměřický amfiteátr zpívá s Bittovou slovo od slova Sirku v louži nebo Skácelovu Uspávanku. Dobrý vkus ještě žije. Čarovné tóny houslí střídané kalimbou a Václavkovou kytarou, klokotání potůčku a zpěv ptáků, vycházející z Ivina hrdla. Na popis krásy slova mnohdy nestačí.

Traband vždy potěší. Daly se zaslechnout výtky, že nezahráli největší hity, ale zrovna u této čtyřky téměř každá píseň zlidoví bleskovou rychlostí. Takže kdo z vás nezná Černý kafe, Kantorovy varhany, Přijíždí posel aj., měl by se zastydět. Směs „laciných rock’n’rollů“ vystřídaly prý intelektuálnější písně jako Krajina v obrazech, Jarda Svoboda vytáhl i Indiány ve městě a modlil se k Bohu, aby dostal dobrou ženu. Zatímco Traband lamentoval v přídavku nad zoufalou lidskou samotou, začaly se v okolí pódia míhat zjevení připomínající členy klanu Hells Angels případně živý vzorník tatérského salonu. Harley-Davidson v nedohlednu, navíc vousatá individua svírala nástrojové futrály. Nemělo být na programu nějaké country? Hell yeah, mělo a bylo. Jen trochu jiné, než na které jsme zvyklí. Bob Wayne a jeho parta Outlaw Carnies by stodolu Michala Tučného rozštípali na třísky a na jejích troskách si zatančili ďábelský country/punkový kvapík za zvuku skřipek. Zjevení, kvůli kterému se vyplatí navštívit 19. července Mighty Sounds a možná i osedlat herky a následovat kapelu na celém evropském turné.

Zvířený prach pod pódiem se ani neusadil, už tu byli Echt! pěknej závěr. Je milé, když se nemusí končit v deset a večírek zakončují za rozbřesku švitořící opeřenci. Komárů nemálo, ale o trošku méně, než by člověk u řeky čekal.

V sobotu se vyplatilo vrátit na místo činu. Netradičně pojatá divadelní afterparty probíhala ve skromnějším měřítku. Technika sklizena, stánek s palačinkami nahradila malá scéna. Kazety, MidiLidi? Kdepak. Radio Ivo uvedlo původní rozhlasovou hru Život nedoceníš. V původním znění bez titulků, v hlavních rolích Johana Švarcová a Petr Marek aneb jak Jitka a Martin putovali měsíce po pralesích, aby nakonec neunikli pirátům. Poučení? Bacha na zkvašené kokosové mléko a rituály podivných masérů.

I afterparty má svůj konec. Gentlemani z VOSTO5 rozšířili slovník přítomných matek o větu „já mám děti také ráda, ale ať žije rohypnol“, naučili nás hrát hru na jména, doputovali jsme z hradu Pecka na hrad Bulva a zpět a viděli, jak se baví zvrhlí kovbojové. Skončilo to svatbou, prostě happyend.

Poslední náctiletý ročník za námi. Nedá se než tleskat vzorné organizaci Kořene – vynikající dramaturgii bez hluchých míst, absenci černých šerifů s nápisem security a přesnému dodržování začátků jednotlivých vystoupení. Pět hvězdiček z pěti a významné červené plus za čisté ToiToi. V diáři kroužkuji dvacátý ročník a připisuju s vykřičníky repelent.

Info

Litoměřický Kořen
5. – 6. 7. 2013, Střelecký ostrov, Litoměřice

Foto Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.