Jakub Gruss | Články / Recenze | 24.01.2013
Když řeknu, že mí oblíbení interpreti dost často vydávají alba na podzim, není to jenom odhad či snůška dohadů, ale takřka pravidlo. A netýká se to zdaleka jenom adorovaných hudebníků, tento trend můžeme sledovat napříč hudební scénou.
Neo-šansonová dáma s charismatickým hlasem, pro kterou není nic svaté, ani spolupráce s Current 93, Coil či Nurse With Wound, se tentokrát podílela autorsky na nové desce State of Grace s další osobou, která jí může obstojně konkurovat jak ve svérázu, tak osobním kouzlu. Své totiž řekl i Baby Dee, a tak pupen na společné snítce budil už od prvních zpráv očekávání netušených rozměrů. Nelze odolat ani společnosti hostů a přátel, kterým vévodí zvučné jméno Bonnieho Prince Billyho. Ten si jen tak mimochodem střihl s malou Annie půvabný duet, ale nepředbíhejme. Komorní spolupráce jemného saxofonu s všudypřítomným klavírem, ale i hutného cella a dalších instrumentů, přináší vyváženou a náladovou kombinaci precizních odpočinkových zážitků. Sem tam se mihne sžíravý kabaretní sarkasmus podložený autorčiným hlasem a hle, záhy je vystřídán jemnými, hladivě kolébavými party. Bezbolestné přechody a prosmýknutí mezi proutím stylů a pocitů evokují krajkovou, takřka klasickou poetiku zaniklého století. Může se o nás pokoušet pocit nostalgického klišé, ale je to pocit milý a hravý. Největší sílu, rafinovanou a dokonale ženskou, má zmíněný duet State of Grace, který nejenže odpovídá názvu desky, ale dočkáme se ho hned dvakrát. To když se ho ujme Baby Dee, aby ukázal rub téhle silné skladby. Či snad líc.
Je poněkud vedlejší, zda si libujete v anglickém čaji s mlékem nebo se mu úzkostlivě vyhýbáte, každopádně ostrovní střih americké umělkyni náramně sluší a dokáže vás přesvědčit, že to není jenom jeden z jejích uměleckých rozmarů. A že těm hudebním tvarům schází k dokonalosti pramálo. Možná Antony nebo David Tibet. Možná někdo jiný, ale třeba je to takové, jaké to má být. Nezávislé, osobité, zapomenuté mimo ono neúprosné „teď“. Pokud začínáte mít dojem, že si málo povídáte se svým zaprášeným porcelánovým servisem, je načase postavit na čaj a vyzvat někoho k tanci. Třeba sebe.
Little Annie, Baby Dee – State of Grace (Tin Angel Records, 2012)
www.littleanxietyannie.wordpress.com
www.babydee.org
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.