Veronika Mrázková | Články / Reporty | 07.12.2013
U příležitosti posledního letošního koncertu Solo Colours se úvodu ujala jako vždy euforická Zlata Holušová. Rozhodná slova o energii a nadšení, kterého se nám od London Community Gospel Choir dostane, se naplnila beze zbytku. Byl to standardizovaný, prvotřídní a úderný gospel, jaký žije jedině mimo evropský kontinent. U gospelu přeci nejde o nic inovativního. Zaplaťpánbůh! Gospel musí zůstat zakonzervován jako svátost. Jako neměnná doména milovníků jazzu, blues a funky a milovníků vokálního velikášství. V případě London Community Gospel Choir navíc podpořeného kvintetem jazzmanů. V jejich čele stanul Basil, pianista, zpěvák, kapelník, ceremoniář a neodolatelný konferenciér. A již po deseti minutách koncertu zvedl celý sál, aby se bez velkého přesvědčování roztleskal a rozezněl. Kdo by odolal starému dobrému hitu Rivers of Babylon od Boney M.?
Hlavní roli mělo ale sedmero zpěvných. Pro lepší představu si sedmkrát vynásobte „čistou“ a skromnou Whitney Houston s lehkou nadváhou. Dostanete přehlídku černošského talentu, hřejivých témbrů i půvabně staromódních tradic. Není to málo. Koncert, kde je perfektum prezentováno s lehkostí a úsměvem, neskutečně povznáší. Stejně jako někoho povznáší sté provolání „everybody, love, Jesus, my lord“ či „amen“. Dalo by se to ale dělat jinak? Ani vyznání víry a svědectví o překonané rakovině jedné ze zpěvaček nemuselo být každému po chuti. Je možné nazvat je ohavně fanatickými, osobně bych raději volila termín „spirituální“ nebo „charizmatické“. Malé věrozvěstné okénko navíc nebylo dlouhé a prostor dostaly i Vánoce a houpavé funky.
Těsně před koncem se na pódiu a nakonec i v hledišti všichni tak rozparádili, že se začala pohupovat betonová podlaha. A Basil za celé London Community Gospel Choir prohlásil, že jsou v České republice poprvé, ale určitě ne naposledy. Zlata Holušová v první řadě souhlasně pokývala, my také. Na rozloučenou jsme dostali překrásné Let It Be. Oh, Happy Day! Byli jsme z toho celí „joyfull, joyfull“. A Gong to nakonec ustál. Hallelujah!
Solo Colours: London Community Gospel Choir (uk)
4. 12. 2013, Gong, Ostrava
foto © Matyáš Theuer
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.