Články / Reporty

Londýnský chorál jako dárek

Londýnský chorál jako dárek

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 07.12.2013

U příležitosti posledního letošního koncertu Solo Colours se úvodu ujala jako vždy euforická Zlata Holušová. Rozhodná slova o energii a nadšení, kterého se nám od London Community Gospel Choir dostane, se naplnila beze zbytku. Byl to standardizovaný, prvotřídní a úderný gospel, jaký žije jedině mimo evropský kontinent. U gospelu přeci nejde o nic inovativního. Zaplaťpánbůh! Gospel musí zůstat zakonzervován jako svátost. Jako neměnná doména milovníků jazzu, blues a funky a milovníků vokálního velikášství. V případě London Community Gospel Choir navíc podpořeného kvintetem jazzmanů. V jejich čele stanul Basil, pianista, zpěvák, kapelník, ceremoniář a neodolatelný konferenciér. A již po deseti minutách koncertu zvedl celý sál, aby se bez velkého přesvědčování roztleskal a rozezněl. Kdo by odolal starému dobrému hitu Rivers of Babylon od Boney M.?

Hlavní roli mělo ale sedmero zpěvných. Pro lepší představu si sedmkrát vynásobte „čistou“ a skromnou Whitney Houston s lehkou nadváhou. Dostanete přehlídku černošského talentu, hřejivých témbrů i půvabně staromódních tradic. Není to málo. Koncert, kde je perfektum prezentováno s lehkostí a úsměvem, neskutečně povznáší. Stejně jako někoho povznáší sté provolání „everybody, love, Jesus, my lord“ či „amen“. Dalo by se to ale dělat jinak? Ani vyznání víry a svědectví o překonané rakovině jedné ze zpěvaček nemuselo být každému po chuti. Je možné nazvat je ohavně fanatickými, osobně bych raději volila termín „spirituální“ nebo „charizmatické“. Malé věrozvěstné okénko navíc nebylo dlouhé a prostor dostaly i Vánoce a houpavé funky.

Těsně před koncem se na pódiu a nakonec i v hledišti všichni tak rozparádili, že se začala pohupovat betonová podlaha. A Basil za celé London Community Gospel Choir prohlásil, že jsou v České republice poprvé, ale určitě ne naposledy. Zlata Holušová v první řadě souhlasně pokývala, my také. Na rozloučenou jsme dostali překrásné Let It Be. Oh, Happy Day! Byli jsme z toho celí „joyfull, joyfull“. A Gong to nakonec ustál. Hallelujah!

Info

Solo Colours: London Community Gospel Choir (uk)
4. 12. 2013, Gong, Ostrava

foto © Matyáš Theuer

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace