Články / Recenze

Loud. Like. Love. Placebo.

Loud. Like. Love. Placebo.

gaga | Články / Recenze | 23.09.2013

Loud Like Love je v porovnání se zbytkem diskografie Placebo poměrně krátká deska. Čekáte-li na desku čtyři roky se zbožným přáním, ať je to lepší než minule, pak můžete jen doufat, že kvantita ustoupila a dala prostor kvalitě, která vás oslní. Oslnění, které v roce 2006 způsobilo album Meds, už asi neproběhne, ale pravdou zůstává, že bych si Loud Like Love klidně dala s dvojnásobnou stopáží i za stávající kvality.

Asi bych nevybrala jako otvírák alba sice titulní, ale píseň, která jen zbrzdí netrpělivé očekávání projíždějící celým tělem jako elektřina. Pro někoho, komu se líbila Battle for the Sun bude Loud Like Love asi nejlepším možným otvírákem, ale mně připomíná tu juchavou pachuť po poslední nahrávce. Díky bohu za Scene of the Crime. Sice pootevírá dvířka do nové dimenze (klavír v téměř každém songu je chvílemi trochu moc), ale i tak se díky ní ocitám v době Meds a letím zpátky časem. Placebo zní zase jako Placebo a tento pocit umocňuje Too Many Friends. V nostalgické, rozlítostněné náladě zasazené do jednoduchého, svižného kytarového aranžmá se slušnou gradací je zřetelný rukopis Molkovy skladatelské osobnosti a díky bohu se tu začíná i naplno projevovat, že se Placebo buď sžili s bubeníkem Stevem Forrestem, anebo jemu se podařilo zachytit esenci jejich předchozí tvorby, které se jim na Battle for the Sun zásadně nedostávalo.

Loud Like Love má všechny rysy produkce Placebo, od řízných vypalovaček se spoustou drásavé energie, v nichž Molko zní jako nasrané děcko rozhodnuté kritizovat svět, až po dekadentně-romantické hloubavé balady, které z Placebo svého času učinily jednu z nejvíc emo kapel na planetě, aniž by s emo měli příliš společného. Purify by se zařadila bez pochyb mezi ty první, a kdybych do toho měla co mluvit, stala by se jasným otvírákem. Má drive, odpich, nutnou dávku melodičnosti a podbízivosti, která k Placebo patří, ale nezní prvoplánově a bezúčelně nadšeně, jak je tomu v případě Loud Like Love. Někde mezi stojí Exit Wounds (s decentně vyčnívající elektronickým začátkem), která působí jako flashback, když ve zpěvu i v naléhavosti kytar zrcadlí například Infra-Red (z Meds), když strhuje dravostí a stísněnou potřebou, které na Battle for the Sun žalostně chyběly. Do řady druhých případů se staví Begin the End a Bosco, zatímco My Sweet Prince a The Crawl se stále topí v okázalé depresi a dramatu, ovšem už bez sebemrskačské pózy, vyzrálejší, otevřenější a s jakousi svatozáří naděje kolem.

I v textech je mnohem snazší vyznat se než kdykoli předtím. Nejednou sice vytane smutná otázka, kam se poděla Molkova rafinovanost a tajemnost, protože snad poprvé není potřeba mít pocit, že bez přímé konfrontace s jeho myšlenkovým vesmírem nelze zachytit význam. Je ale otázka, jestli se jedná o výhodu, třeba Rob the Bank je textově tak jednoduchá, že při každém dalším přehrání vybízí k přeskočení. To Million Little Pieces se může zdát až pubertálně naříkavá, ale nejedné duši rozezní tu správnou melancholickou strunu. O to ostatně u Placebo vždycky šlo a nadále se jim to daří – vyzdvihnout atmosféru, utvořit náladu rezonující kdesi uvnitř.

Není snadné smířit se s tím, že Meds se neopakuje, natož aby se ho podařilo překonat, ale žije se snáz s vědomím, že se tento hudební unikát nerozplyne ve zbytečných, přearanžovaných experimentech a že Placebo znovu našli sami sebe.

Info

Placebo – Loud Like Love (Universal, 2013¨
www.placeboworld.co.uk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslouchejte pomalu (Sně Beaty Hlavenkové)

Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021

Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Slastné hodiny unášení pochmurnou náladou (Corona Lantern)

Tomáš Kouřil 02.02.2021

Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.

Za hranice lidské duše (Moonspotter)

Tomáš Kouřil 26.01.2021

Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace