Články / Reporty

Je to záhada, zpívají o zachování věrnosti a neschopnosti zradit

Je to záhada, zpívají o zachování věrnosti a neschopnosti zradit

Andrea Morávková | Články / Reporty | 11.11.2012

Pražská MeetFactory poprvé přivítala newyorskou indiepopovou čtyřku The Pains of Being Pure at Heart. Po slabém předskokanovi dné alias Onřej Holý (původně to měli být londýnští noise/popoví Dead Wolf Club, kteří na poslední chvíli odřekli), který se snažil pěti skladbami přiblížit něco jako intergalactic trip a pomalu uspával už tak poloprázdný sál, přišli konečně na řadu ve 22 hodin samotní Pains.

Kapela v čele s hlavním vokalistou a kytaristou Kipem Bermanem sice nepropadla, ale taky neohromila. Jejich druhé studiové album Belong (2011) bylo kritiky často označováno za průměrné a to, co Pains v MeetFactory předvedli, průměr tedy zcela určitě byl. Možná za to mohlo chabé, odporně narůžovělé osvětlení, možná prořídlé, slabé publikum.

Zaznělo čtrnáct písní a z toho dva přídavky. The Pains sice po mdlém výkonu předskokana atmosféru pozvedli hned úvodní skladbou Heavens Gonna Happen Now, po níž následovala kultovní Belong, ve finále ovšem nesourodý mix obou studiovek The Pains of Being Pure at Heart (2009) a Belong (2011) nebyl tou správnou vzpruhou a kapela nedokázala vytvořit tolik očekávaný drive.

Líbivé tóny skladeb Until the Sun Explodes nebo Young Adult Friction držely rytmus a dominantním prvkem celého vystoupení byl zpěvák Kip Berman s nápisem Fear na tričku (nebál se, spíš byl otrávenej). Právě on koncert občas vyvedl ze spacího režimu, za občasné pomoci klávesistky Peggy Wang, s níž ke konci se slovy díků promluvil k publiku.

Celé vystoupení bylo umocněné silným dojmem nezájmu. Našlo se pár skalních fanoušků (svíjejících se v první řadě), kteří si vynutili přídavek A Teenager in Love a This Love Is Fucking Right a snažili se v závěru navodit dojem dobrého večera, užívajíce si poslední skladby daleko víc než těch dvanáct předchozích. Ale resumé bylo jasné: naprostá demotivace kapely, která by mohla předvést daleko lepší výkon, malým nevýrazným publikem.

Pokud se tedy The Pains of Being Pure at Heart ještě někdy do Prahy vrátí, chce to lepší nástup a výběr předkapely nebo možná zaplnit prázdnou MeetFactory alespoň z poloviny. Je to záhada. Ve skladbě Even in Dreams se zpívá o zachování věrnosti a neschopnosti zradit. Doufejme tedy, že těch pár fanoušků, co přišlo, po tomhle výkonu kapelu nezradí.

Info

The Pains of Being Pure at Heart (usa)
4. 11. 2012, MeetFactory, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?

Sen plný nostalgie (New Order)

redakce 04.10.2019

Vzpomínám na obrazy z Karlína, na Bernarda Sumnera, který si při kytarových partech poodstoupil od mikrofonu a dal hlavu na stranu, přesně jako v záznamech Joy Division.

Ekosystémy (Lunchmeat, Escher Fucker, Elías Merino & Tadej Droljc)

redakce 03.10.2019

Roztrieštená existencia večne meniacich sa objektov bola oklieštená objemom kvádrov a tento vzťah odrážala aj prítomnosť strohej architektúry CAMPu.