Andrea Morávková | Články / Reporty | 11.11.2012
Pražská MeetFactory poprvé přivítala newyorskou indiepopovou čtyřku The Pains of Being Pure at Heart. Po slabém předskokanovi dné alias Onřej Holý (původně to měli být londýnští noise/popoví Dead Wolf Club, kteří na poslední chvíli odřekli), který se snažil pěti skladbami přiblížit něco jako intergalactic trip a pomalu uspával už tak poloprázdný sál, přišli konečně na řadu ve 22 hodin samotní Pains.
Kapela v čele s hlavním vokalistou a kytaristou Kipem Bermanem sice nepropadla, ale taky neohromila. Jejich druhé studiové album Belong (2011) bylo kritiky často označováno za průměrné a to, co Pains v MeetFactory předvedli, průměr tedy zcela určitě byl. Možná za to mohlo chabé, odporně narůžovělé osvětlení, možná prořídlé, slabé publikum.
Zaznělo čtrnáct písní a z toho dva přídavky. The Pains sice po mdlém výkonu předskokana atmosféru pozvedli hned úvodní skladbou Heavens Gonna Happen Now, po níž následovala kultovní Belong, ve finále ovšem nesourodý mix obou studiovek The Pains of Being Pure at Heart (2009) a Belong (2011) nebyl tou správnou vzpruhou a kapela nedokázala vytvořit tolik očekávaný drive.
Líbivé tóny skladeb Until the Sun Explodes nebo Young Adult Friction držely rytmus a dominantním prvkem celého vystoupení byl zpěvák Kip Berman s nápisem Fear na tričku (nebál se, spíš byl otrávenej). Právě on koncert občas vyvedl ze spacího režimu, za občasné pomoci klávesistky Peggy Wang, s níž ke konci se slovy díků promluvil k publiku.
Celé vystoupení bylo umocněné silným dojmem nezájmu. Našlo se pár skalních fanoušků (svíjejících se v první řadě), kteří si vynutili přídavek A Teenager in Love a This Love Is Fucking Right a snažili se v závěru navodit dojem dobrého večera, užívajíce si poslední skladby daleko víc než těch dvanáct předchozích. Ale resumé bylo jasné: naprostá demotivace kapely, která by mohla předvést daleko lepší výkon, malým nevýrazným publikem.
Pokud se tedy The Pains of Being Pure at Heart ještě někdy do Prahy vrátí, chce to lepší nástup a výběr předkapely nebo možná zaplnit prázdnou MeetFactory alespoň z poloviny. Je to záhada. Ve skladbě Even in Dreams se zpívá o zachování věrnosti a neschopnosti zradit. Doufejme tedy, že těch pár fanoušků, co přišlo, po tomhle výkonu kapelu nezradí.
The Pains of Being Pure at Heart (usa)
4. 11. 2012, MeetFactory, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.