Články / Rozhovory

Lukáš Linhart (Life for Mires): Nespoutaná příroda je zdrojem inspirace

Lukáš Linhart (Life for Mires): Nespoutaná příroda je zdrojem inspirace

Aneta Martínková | Články / Rozhovory | 10.11.2020

"Na rozmanité krajině jsme závislí," říká Lukáš Linhart, PR manažer projektu Life for Mires. A společně s týmem kolegů se snaží na území národního parku Šumava obnovovat a chránit vysychající mokřady. Iniciativa v jižních Čechách vyjednává s veřejnou správou, ale také mobilizuje dobrovolníky, kteří mohou přidat ruku k dílu a za špinavou prací vyrazit do běžně nepřístupných částí šumavské divočiny. Aktuálně Life for Mires spojili navíc síly s hudebnicí Lenkou Dusilovou, která na metafoře říčního systému postavila svou novou desku. Pro Full Moon společně s fotografkou Bet Orten vytvořily foto esej z chráněné oblasti, hudba z alba Řeka bude doprovázet film o šumavských mokřadech. Co dalšího společně chystají? S jakou motivací přijíždějí dobrovolníci pracovat na rašeliništích? A jak efektivně komunikovat s veřejností o ochraně životního prostředí?

Na začátek lajcky - jaký je rozdíl mezi mokřadem a rašeliništěm?

Rašeliniště je druhem mokřadu, a to velmi nevšedním. Jde o trvale zamokřená místa, kde nejvíc prosperuje mech rašeliník. Je tu hodně vody, nízké pH, málo kyslíku a kvůli tomu všemu se organická hmota nerozkládá tak rychle jako například padlý kmen stromu v lese. Na Šumavě je chladno, ale rašeliníky jsou na tyto nehostinné podmínky uzpůsobené. Pořád přirůstají výš a jejich spodní část naopak odumírá - ukládá se rašelina. Na některých typech rašelinišť ten proces probíhá více než 10 000 let - vrstva rašeliny tak může mít i přes 8 metrů. Celý ten příběh započal po ústupu ledovců, kdy tu byla tundra. Právě na rašeliništích se díky drsným severským podmínkám udržely druhy rostlin, které dnes známe především ze Skandinávie. Ostatní rostliny to tu mají kvůli nedostatku živin hodně a musely se adaptovat, jako například masožravky. Rašeliniště jsou čarovná a vzácná, dalo by se o nich vyprávět hodiny.

Regionální média informují o vašem projektu s nadšením - do obnovy mokřadů se vám daří zapojovat široký okruh dobrovolníků z celé republiky. Z jakého popudu se za vámi zájemci vydávají? Jsou to lidé už dlouhodobě zapálení do ekologie, nebo se vám daří přitáhnout i nováčky?

Máme z toho radost. Lidi naše akce hodně baví, protože pomůžou přírodě, ale taky s nimi procházíme skrytá a neznámá místa, kde to pěkně čvachtá. Není to jako vyrazit po lesní cestě na kopec, nahoře si dát klobásu a pivo a stejnou cestou zpět. Vydávají se k nám za zážitkem, ale určitě i proto, že mnoho z nás už cítí problém nedostatku vody v krajině. Často s dobrovolníky trávíme dlouhé chvíle nad diskuzemi o problémech příliš intenzivně využívané krajiny. Z toho je znát, že lidi se zajímají a začínají to velmi silně vnímat. A nemusí to být zapálení ekologové. Proto máme každý rok hodně nových zájemců, kteří k mokřadům vztah teprve získají.

Součástí vašeho programu je kromě samotné revitalizace mokřadů také zapojení veřejnosti do tohoto procesu. Přírodovědec Jiří Sádlo, který nedávno vydal knihu Krajina!, tvrdí, že se v komunikaci tématu ochrany životního prostředí volí příliš analytický tón. Lidé dostávají namísto důvodů, proč mít k přírodě okolo sebe nějaký vztah, tabulky a čísla. Souhlasíte s tím? Je i to důvod, proč jste se pustili do spolupráce s umělkyní Lenkou Dusilovou?

Myslím si hlavně to, že lidi už začínají mít přehršel informací o environmentálních problémech. Tedy ti, kterým není ochrana přírody úplně volná. Navíc informace jsou často abstraktní a člověk se v nich ztratí. Právě kvůli tomu pořádáme setkání přímo na místech, kde takový problém řešíme. Účastníci se zapotí, zamažou, někdy promoknou a potom se projdou mokřady, které jsou neponičené a v plné kráse. Zkrátka to zažijí a pochopí. Hudba je rovněž zážitkem a my bychom chtěli naše aktivity ztvárňovat i umělecky, protože nespoutaná příroda je velkým zdrojem inspirace. Řekli jsme si, že takovým způsobem můžeme oslovit širší okruh lidí. Když jsem zjistil, že Lenka Dusilová vydává album Řeka, spojilo se mi to. My řešíme obnovu pramenišť, kde řeky začínají, a potoků, které se v řeky splétají. Lenka pracuje s tématem fenoménu řeky, nebo chcete-li říční krajiny, v přenesených významech. Dokonce jsme následně přišli na to, že nezávisle na sobě používáme stejné asociace - například podobu krevního řečiště a říční sítě krajiny. Jsem přesvědčený, že posluchači Lenčiny hudby mají i k přírodě blízko.


Lenka Dusilová pro vás zatím společně s fotografkou Bet Orten připravila fotoesej, kterou jsme otiskli v aktuálním čísle. Co chystáte v rámci této spolupráce dál? Co si od ní slibujete?

Předběžně jsme domluvení na propůjčení Lenčiny hudební tvorby našemu filmovému dokumentu o obnově mokřadů a potoků. Myslím, že prožitek ze záběrů divočících potoků a řek nebo tajuplných a mlhavých rašelinišť doprovozený Lenčinou muzikou bude intenzivnější. Bavili jsme se rovněž o koncertování na našich eventech, ale to jsou zatím úvahy. Těším se, co dalšího se může z naší spolupráce zrodit.

Spolupracujete s partnery z Bavorska. Cítíte nějaký rozdíl v tom, jak se daří plány ochrany a obnovy mokřadů a rašelinišť realizovat na německé straně národního parku, v Bavorském lese?

Rozdíl je nejspíš v tom, že na české straně působí Iva Bufková, garantka našeho projektu, která problematikou vody v krajině naprosto žije. Věnuje se obnově mokřadů víc než 25 let a má za sebou mnoho úspěchů. Zpracovala celý koncept a program revitalizací na území NP Šumava, který dlouhodobě a se značným nasazením naplňuje. Jakýmsi vyvrcholením je tento rozsáhlý projekt. Na bavorské straně udělali rovněž spoustu práce, ale chybí tam osobnost, která by se tématu věnovala v takovém rozsahu. Částečně to vychází i z faktu, že na české straně Šumavy je mokřadů o poznání více.


Jaký tón je podle vás coby PR manažera ekologického projektu vhodné volit v kampaních na ochranu životního prostředí? Jakým způsobem se vy snažíte lidi přimět přehodnotit jejich životní styl?

My se nesnažíme přimět je k přehodnocení životního stylu. Možná jediná taková prosba z naší strany zní - nepoužívejte rašelinu na zahrádkách, protože její těžba znamená uvolňování obrovského množství oxidu uhličitého do atmosféry. Především se snažíme lidi navést na myšlenku návratu původních přírodních struktur do krajiny. Aby plošně nevysychala, podporovala biodiverzitu a udržitelnou produkci surovin pro člověka. Jedině s rozmanitou krajinou se totiž nedostaneme do průšvihu, kdy by celé soukolí zvané ekosystém zkolabovalo. Jsme na ní závislí.

Info

Life for Mires - Život pro mokřady
web projektu

Foto © Bet Orten

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Andrej Awo Štepita (Tanečno): Obdivujem aktivitu každého

Maria Pyatkina 08.08.2022

Jaké to je organizovat multižánrovou taneční akci ve vzdáleném slovenském městě? A na co se můžeme těšit příští týden v Námestovu? Vypráví organizátor festivalu Tanečno Andrej Awo Štepita

Stone Smoker: Lepší holá louka, než se podřizovat

Anna Baštýřová 06.08.2022

Barvičky, třpytky, tanec, psychedelické projekce i hudba. To je festival Stone Smoker. Rozhovor s pořadateli.

Keoni: Přimět lidi přemýšlet

Kristýna Šaarová 27.07.2022

Keoni hledá inspiraci v sexu, Bohu, vesmíru a spojení s vyšší podstatou bytí. Texty jdou ruku v ruce se směsí hudebních stylů, které se v každém tracku slévají v jednolitý…

Voice of Baceprot: Náš hlas bude silnější a hlasitější!

Barbora Števanka Kadlíčková 09.07.2022

Kapela mladých Indonésanek pocházejících z konzervativní muslimské komunity neměla zdaleka jednoduchou cestu za svým hudebním snem. Rozhovor. Živě na Colours.

Kalandra: Přijmout sebe sama a svůj díl zodpovědnosti

Barbora Števanka Kadlíčková 30.06.2022

Čtveřice, pohybující se na pomezí alternativního popu s vlivy rocku a folku a s odzbrojujícím hlasem Katrine Stenbekk v popředí, letos na Colours of Ostrava. Rozhovor.

Osheyack: Předpandemická podoba klubové zábavy je ta tam

Václav Valtr 24.06.2022

Po deseti letech strávených v Šanghaji se Osheyack stěhuje pryč a vydává album, které je jakousi labutí písní za jeho pobytem. Rozhovor před koncertem ve Fuchsu2.

Daniel Romano: Žádné potěšení by nemělo být proviněním

Adéla Polka 23.06.2022

Rozhovor o tom, co bylo a je country, jak si stojí kanadská hudební scéna, ale také malé nahlédnutí do přísných pracovních postupů.

Matěj Velek (Kasárna Karlín): Zažil jsem neuvěřitelné věci

Jarmo Diehl 22.06.2022

Klasicistní pětipodlažní vojenská budova z roku 1844, která zůstala v téměř původním stavu? Kasárna Karlín slaví pod patronací Pražského centra páté narozeniny a my chceme být u toho. Rozhovor.

Marcin Dubrawski (Dr. Fleischman): Hodně všeho kromě metalu!

redakce 31.05.2022

Dr. Fleischman chystají v Česku hned dva koncerty. Chvíli na zodpovězení pár otázek si udělal Marcin Dubrawski, který v kapele hraje na bicí a má na starosti texty.

Zach Choy (Crack Cloud): Spojuje nás to, že jsme odpadlíci

David Čajčík 16.05.2022

Jako pozvánku na květnový koncert postpunkových Crack Cloud odemykáme rozhovor, který vyšel ve Full Moonu #113.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace