Články / Reporty

Lunchmeat 2019, letos s koninou

Lunchmeat 2019, letos s koninou

Vadim Petrov | Články / Reporty | 08.10.2019

Pod Lunchmeateam si představím bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinaci nalezeným. Objevování, kreativitu, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou a často nejen tou. Formálněji, Lunchmeat festival se etabloval jako příležitost seznámit se s formami, kterých může elektronická hudba nabývat, médii, které může doprovázet, a případně nahlédnout i nikam nevedoucích cest. Tak jsem ho aspoň dosud chápal, omámen souhrou světla a zvuku v ranních hodinách. Webové stránky hrdě uvádějí „Obsessed w audiovisual mindf*cks and those who question status quo“, ale je to lež.

Rozšířit dvoudenní akci na celý týden zní prďácky. Od pondělka do středy nabídne sférické promítání v planetáriu, megaširokou ledku v CAMPu nebo ambientní klídek v jinak často prudce akčním Ankali. Týden vrcholí třídenním večírkem ve Studiu Hrdinů, majestátním sále v útrobách Národní galerie. Problémy začnou záhy: lístků na celý týden je málo a na české poměry nejsou zrovna levné, kdo nevytasí dvojku hned v pravé poledne, má utrum. Doprovodné akce netřeba, říkám si, dosud mi k blaženosti vždy stačila jedna noc.

fotogalerie ze čtvrtečního programu najdete tady i tu

Hned po příchodu do Veletržního paláce zaujme přepracovaná tzv. klubová stage. Oproti loňskému kompromisu letos vypadá profesionálně, zahalená látkou a s velkou projekcí nabídne potenciál, který ale vidím naplno využit jen jednou – během nezastavitelného rychlíku HDMirror. Ten zahraje nejlepší přednahraný set, co jsem kdy slyšel, neutuchající taneční kladiva doplňuje synchronizovaná, rychle střihaná koláž motivů moderního světa. Naváže Pretty Weird Overtake, popisky slibovaly divokou párty, dočkám se ale kecací klubovky, vzpomínka na Neone, kde se zpravidla víc postávalo, než tancovalo. Doprovod k řešení problémů s exklusivně casshless platbami dobrý, status quo z hrdého motta se zde ale spíše vytváří, než boří.

Hlavní stage lahodí oku: masivní plátno, výkonný projektor, repro věže a nad hlavami baterie světel. Ty bohužel zůstávají převážně nevyužity, poslal bych zástupce Lunchmeatu na halové akce jinách žánrů a doporučil sluneční brýle. Stejně tak projektor se přibližně v polovině večera vypne a tak už zůstane do rána. Dobré show k vidění jsou (Lakker), to bych nerad popíral, ale následovány taneční hudbou, která v pražských klubech hraje každý druhý víkend bez potřeby velkých slov a nesmyslné typografie. Víkendový program je redukován na zábavnou, ale vcelku nezajímavou párty. Příkladem za všechny dám veterány Octave One: cool, hrajou na synťáky, ale balancují na hraně monotónní nudy, takhle si poslední set hlavní stage nepředstavuji.

fotogalerie z pátečního a sobotního programu tady, zde i tu

Vinu přisuzuji dvěma faktorům: Studio Hrdinů je sice atraktivní, pro potřeby Lucnhmeatu ale zcela nevhodné. Předcházející ročníky nabídly daleko členitější lokace, umožňující více experimentů zvukových, vizuálních i prostorových. Velké proluky v hlavním sále by tolik nevadily, kdyby se mezitím dalo dělat něco lepšího, než se opírat o bar nebo kouřit v dešti.

Druhou chybu vidím ve velikášství organizátorů. Odsunout zajímavé projekty do vhodnějších lokací schvaluji, ne ale za cenu strádání hlavní události. Hodiny nudy, prokládající skutečná audiovizuální vystoupení, bych vyházel a spokojil se s jedním dnem plným kvality. Hrdě se považuji za jednoho z „audiovisual mindf*cks“ a den za dnem jsem čekal do rána, co ještě přijde, abych nakonec odcházel zklamaný.

Info

Lunchmeat Festival 2019
3.–5. 10. 2019 Studio Hrdinů, Praha

foto © Lukáš Bandura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.