Jakub Béreš | Články / Reporty | 28.09.2016
I tento rok organizátoři festivalu Lunchmeat připravili mimo hlavní program několik zahřívacích večerů. Ten opravdu speciální se konal v jindy nepřístupném gotickém Anežském klášteru na Františku a jeho přilehlém komplexu. Program odstartoval v zahradě v pravé poledne nepřetržitými sety tuzemských djs a producentů, nechyběly stánky s netradičním občerstvením, ani oddělená kuřárna.
Mimo delikátní line-up Lunchmeat vyniká i citlivým přístupem k prostoru. Venkovní stage tak nenarušovala prostředí zahrady, když s ní spíše splývala, organizátoři zabudovali světelné instalace přímo do okolních keřů. Vyčníval pouze černý mixážní pult, který se ztrácel se západem slunce a pod návaly dýmu, načež zůstala osvětlená pouze zadní plocha pro diváky.
Hlavní program se odehrával za zdmi osm set let staré budovy. S přicházející tmou se otevřely chodby kláštera pod dozorem audiovizuální show z dílny kolektivu Roj a jejich ambientní set doprovázely bílé projekce poletující po všech stěnách táhnoucích se chodeb. Během hodinového vystoupení nebylo vidět nic jiného.
Pokud jste se nezamotali v sakrálním labyrintu, bylo na čase přesunout se do hlavní klášterní lodi, kde právě začínal hlavní bod večera – v projektu The Well spojili síly britský producent z labelu Young Turks Koreless a vizuální umělec Emannuel Biard. Oba se krčili u svých nástrojů, které byly položeny na zemi, aby nezacláněly obřímu zrcadlu. V něm se odrážely paprsky světla, jež rozpohybovávala hudba, vznášely se v obřím prostoru, jemuž dominovaly tři nasvětlené protáhlé gotické vitríny a vysoký strop kláštera.
Koreless vystupoval na festivalu už v roce 2014, tehdy se však představil v live setu. S tím se v létě zastavil i na slovenské Pohodě, kde na Red Bull Music Academy Stagi konkuroval Nině Kraviz, která o kus dále předváděla jeden ze svých zběsilých setů. Zato britský producent vrstvil jednotlivé tracky pomaleji a ve výsledku předvedl rozmanitější a zapamatovatelnější koncert, na který se dalo stejně dobře tancovat, jako jej poslouchat z dálky. Pražské vystoupení v rámci projektu The Well bylo logicky méně pestré, protože hudba hrála pouze jednu ze dvou hlavních rolí. Táhnoucí se minimalistický ambient se rozprostíral postupně, Koreless do něj přidával stále nové a nové hudební vrstvy. Stejně tak se “rozevíralo“ i zrcadlo, které teprve během vystoupení umělci natočili směrem k publiku.
Větší úspěch měla druhá, pestřejší půlka večera, kterou Koreless otevřel svým hitem Sun, na nějž navázal sérií velkorysejších tracků. Ty byly skvělým doprovodem pro vizuální show, která stejně jako hudební podklad začala nabírat na intenzitě. Kolem zrcadla se otevřel nový, neznámý, až mystický svět, jehož intenzitu násobily hypnotické rituální beaty, skvěle se doplňující se sakrálním duchem místa.
Lunchmeat Festival Special Opening:
The Well (Koreless/Biard)
25. 9. 2016 Národní galerie v Praze - Klášter sv. Anežky České, Praha
foto © Anna Baštýřová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.