Články / Reporty

Lunchmeat Presents Emptyset: Klášter žije

Lunchmeat Presents Emptyset: Klášter žije

Jan Starý | Články / Reporty | 10.12.2018

Lunchmeat nemá dost. Jen chvíli po skončení tuzemského svátku odvážnější klubové hudby přišli dramaturgové s další akcí, která do plnohodnotného festivalového večera neměla daleko. Britské duo (potažmo trio, pokud počítáme i autora vizuálů) Emptyset, které patří v posledních letech mezi nejsklonovanější jména dané scény, v Praze doplnilo několik zajímavých místních projektů a frumfem samozřejmě bylo místo: Anežský klášter.

V něm se občas koncerty konají, jde ale spíš o vážnou hudbu, při níž je využití jeho specifik poměrně chudé, nyní díky volnějšímu pojetí strohého prostoru klášter na pár hodin skutečně ožil. Lunchmeat využil hned dvě „stage“ – vedlejší v moderně dostavěném kostele sv. Františka, hlavní v čistě gotickém sv. Salvátorovi –, čímž se akce hned přiblížila festivalu, a to včetně krásného zevlování v meziprostorech.

Přes veškerou monumentalitu bylo sakrální prostředí zároveň intimní, což náramně svědčilo abstraktnějším projektům, které večer otvíraly. Stanislav Abrahám předvedl verzi svého ambientu na speedu, ve kterém jako by byly tradiční struktury zhuštěny na poloviční dobu, takže plochy neplynuly, ale spíš vibrovaly – a v jejich rytmu také povedená projekce. Set intenzitou přesahoval do heckerovského power ambientu, barvami i do new age a včetně závěrečného táhlého útlumu fungoval moc pěkně.

Ještě mnohem působivější ale byli Thistle. Brněnské duo Matěje Kotoučka z projektu Sky to Speak a kolektivu AVA a finského expata Sima Hakalista jsem viděl před pár měsíci, kdy předvedli excelentní synťákové hračičkovství/šamanismus, v kostele le byli temnější a intenzivnější. Ze syntezárorů, krabiček a houslí (a terénních nahrávek?) snovali Thistle matérii postavenou na hypnotické, zastřené smyčce, která možná měla základ v akustickém nástroji a možná ne, v dílčích plochách a ploškách a desítkách prchavých detailů, jemných, praskavých střípků. Kutilské obrábění zvuku navíc mimořádně vyniklo v kontrapunktu decentních, ale výrazných basů na masivní apatatuře. Set párkrát ztratil tempo, po většinu času ale vláčel po fantaskních krajích soumraku.

fotogalerie z koncertu tady

Čirá intenzita Emptyset na bohatství Thistle navazovala dost násilně. Duo James Ginzburg – Paul Purgas obecně klade velký důraz na práci se zvukem a jak zaznělo v diskuzi před hudebním programem, také na využití specifického prostoru. V Anežském klášteře to ale úplně nefungovalo. Jejich brutálně strohé skladby nenabízely prostor vychutnat si barvu zvuku nebo napětí v kompozici (aby nedošlo k nedorozumění: ano, to může vzniknout i u naprosto monotónní hudby), ale pouze drtily. Obrovské bedny v malém kostele produkovaly menší zemětřesení, při kterém se člověk díval dvakrát, jestli se zdi opravdu netřesou. Jenže zvuk ve výsledku spíš podtrhoval, jak nelidská je preciznost Emptyset, a to včetně dokonale zvládnuté světelné show, která využívala všechny povrchy v prostoru. Intenzita se bez jakéhokoli dalšího záchytného bodu měnila v prázdnotu.

Info

Emptyset (uk) AV live
7. 12. 2018 Klášter sv. Anežky České, Praha

foto © Kateřina Jarošová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace