Články / Recenze

M83 sní tentokrát ve vesmíru

M83 sní tentokrát ve vesmíru

Eliška Zamouřilová | Články / Recenze | 18.04.2016

OHODNOŤTE DESKU

V pořadí sedmá studiovka převážně elektronické hudební skupiny M83 s názvem Junk navazuje na předchozí Hurry Up We‘re Dreaming (2011), která obsahovala megahit Midnight City. Zakladatel skupiny Anthony Gonzalez o nejnovějším albu prohlásil, že je velmi energické, plné eklekticismu a liší se od předchozích. A při jeho poslechu mu nelze než dát za pravdu.

Vrací se v čase už v instrumentálce Moon Crystal, kterou můžeme označit jako znělku pořadu z dob minulých. V éře 80. let zůstává i songem For the Kids, který umocňuje saxofon a hlas norské zpěvačky Susanne Sundfor. Naopak píseň Do It, Try It začíná nevinně jen s klavírním doprovodem, ke kterému se přidají údery bicích, a Gonzalez se pomalu, ale jistě nechává unést na shoegazových vlnách. Stejně jako track Go!, se zpěvačkou Mai Lan v popředí, má popovější nádech, volný průběh a postupně graduje. Skladba Solitude napovídá už svým názvem a jde o samotu snoubenou s prázdnotou a brilantně znějící elektrickou kytarou. Song Time Wind ani s vokálním křovím Becka nepřináší nic nového ani překvapivého, další truchlivá balada o životě.

Proč ta vesmírná image alba? „Mám představu o kouscích lidstva, které se vznašejí ve vesmíru, navždy ztraceny,“ říká Gonzalez, který je přesvědčen o zvrácenosti dnešního světa.


Deska obsahuje změť odlišných žánrů - od bluesových prvků přes ambient k elektronice -, ale spojuje je Gonzalezovo nostalgické kňourání po něčem, co už se nedá vzít zpět. Chtěl se distancovat od přemrštěného úspěchu Midnight City, díky kterému se vetřel do povědomí posluchačů, ale tohle album není to, co bychom od něj po pěti letech čekali. Chtěl vytvořit dílo, které mu bude připomínat dobu, kdy vyrůstal, a nostalgicky se vrací do dětství. Schází mu ale ten typický elektronický drive a na úspěch předchozí nahrávky takhle dozajista nenaváže.

Info

M83 – Junk (Mute Records, 2016)
www.ilovem83.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.