Články / Reporty

Má někdo nějakou otázku na sourozence Wainwrightovi?

Má někdo nějakou otázku na sourozence Wainwrightovi?

Anna Mašátová | Články / Reporty | 27.03.2014

Upřímně, zorganizovat koncert Rufuse Wainwrighta pouhých pět měsíců po jeho pražském vystoupení v rámci festivalu Struny podzimu, navíc ve stejný den, kdy naproti přes ulici řádí Danny Elfman s burtonovským opusem, to chce notnou dávku promotérské odvahy. Příliš tak nepřekvapilo, že sál Hybernie, který před začátkem opanovala reprodukovaně Judy Garland, nebyl zdaleka tak nabitý, jak by si kanadský dandy zasloužil.

Wainwright si letos přivezl rodinný support – sestru Lucy Wainwright Roche. Abychom to upřesnili, neboť rodinné vztahy u Wainwrightových nejsou tak úplně standardní – Lucy je dcerou Loudona Wainwrighta III, Rufusova otce. Její matkou je Suzzy Roche, taktéž písničkářka, která vystupovala se svými sestrami, stejně jako Rufusova maminka, Kate McGarrigle. Pokud je v té famílii někdo, kdo nemá nadmíru hudebního talentu, nechť o sobě dá prosím vědět! Aby čirou náhodou genialita klanu nevyprchala, pořídil si Rufus navíc potomka s dcerou Leonarda Cohena. Nemělo by se to vydávat za biologický experiment, jak zrodit superpísničkářku? Dost rodinných propletenců, zpět do divadla.

Lucy navštívila Prahu poprvé. Poté, co nakoupila pohledy pro devadesátiletou babičku a otřela si prsty od trdelníku, chopila se kytary, aby představila novou desku There’s a Last Time for Everything. Za půlhodinu stihla svou Seek and Hide nebo cover Call Your Girlfriend švédské elektro-popařky Robyn. Roche rozhodně není žádná stydlivka a vyřídilku má se svým bratrem společnou, strnulé publikum se snažila rozpovídat a ledacos na sebe prozradila. Od své brooklynské adresy (55 Pineapple Street 4E, Brooklyn, NY) až po vylíčení smutných obličejů svého psa. Na závěr šoupla Springsteenovo Hungry Heart a sál mírně rozezpívala. Když se rozdával talent, Wainwrightova rodinka dostala několik nášupů a Lucy ještě někomu olízla lžíci. Mnohým by ani nevadilo, kdyby Rufusovi z jeho setu ukrojila.

K přestavbě pódia hrála opět Judy Garland, gay ikona, jejíž jméno Rufus před pár let znovu oživil v show Rufus Does Judy. Na minutu přesně vkráčel Wainwright v roztrhaných jeansech, metalízových teniskách a flitrovou květinou na saku. I on si v Praze udělal menší promo, a to na nové best of album Vibrate, na kterém kromě jeho nejznámějších autorských písní najdete i výběr ze soundtracků (od Shreka přes Moulin Rouge po Zkrocenou horu). The Maker Makes z filmu Anga Leeho, pomalou, až medově se táhnoucí skladbu s doprovodem klavíru, vystřídala Vibrate, neskrývaná pocta Bizetově Carmen. Vibrato Wainwrightovi úplně nevyšlo a i po zbytek koncertu se zdálo, že mu výšky vzhledem k náročnému turné dávají zabrat. Pěveckou preciznost ovšem doháněl šaškárnami a vtipnými průpovídkami, když navíc vyměnil křídlo za kytaru a zahrál s rockově rozladěným nástrojem Out of the Game a Jericho, bylo jasné, že z vážnosti prožité na Strunách podzimu nebude nic.

Sólové vystoupení umožnilo Wainwrightovi zahrát i naprosté novinky, Argentinu, věnovanou svému manželovi, nebo Friendship, s níž zabrousil i do operních vod. K opeře měl Rufus vřelý vztah od dětství, v letech 2007-2008, zatímco jeho matka bojovala s rakovinou, se vypisoval z bolesti ve vlastním opusu Prima Donna. Jevištnímu provedení předcházely problémy a nyní by Wainwright rád vydal dílo na disku. Jak se zdá, i velké hvězdy mají potíže s financováním desek, proto se rozhodl vybrat peníze na internetu. Rozhodně není troškař. Za 7 500 dolarů vám bude dělat doprovod do opery, za 50 tisíc s vámi povečeří, když vytáhnete z prasátka šedesát tisíc dolarů, máte slíbenou večeři a osobní píseň. Na výběr je nicméně spousta levnějších variant, byla by škoda klasickou hudbu nepodpořit. Mrkněte na Pledgemusic a vyberte si bonus. Jak říká Rufus – poté, co zkouknete porno, mrkněte na operu. Aby svá slova dostatečně podpořil, zazněla i árie z Prima Donny, Les feux d'artifice t'appellent.

Byla by škoda nevyužít sourozeneckého tandemu, při dramatickém úvodu vtančila Lucy coby další gay ikona a dcera Garlandové Liza Minelli a proběhl pokus o dialog v češtině. Sem tam bylo i něco rozumět, zatímco si Rufus ladil kytaru, padla už poněkolikáté Lucyina oblíbená věta: „Má někdo nějakou otázku?“ Na scéně se mihl Rocky Balboa, s propracovanou choreografií výkopů zazpívali sourozenci několik písní společně, člověk si skoro říkal, zda se právě netočí Na stojáka. Komické číslo zvládala dvojka s přehledem. Poté už se Rufus vrátil ke klavíru, odehrál největší hity Candles, Going to a Town, I Don't Know What It Is i Cigarettes and Chocolate Milk a scénu opustil. Ne na dlouho. K přídavkům se nikdy nenechá pobízet, střihl si hned čtyři písně, Pretty Thing's a Cohenovo Hallelujah dokonce s Lucy. Konec. Nebo ne? Standing ovation ho ještě vrátilo na Foolish Love a definitivně zakončilo téměř dvouhodinový set. Bravo, monsieur Wainwright and miss Roche Wainwright!

Info

Rufus Wainwright (can), support Lucy Roche Wainwright (usa)
25. 3. 2014, Hybernia, Praha

foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace