Články / Reporty

Made in Valmez: Den první

Made in Valmez: Den první

Shaqualyck | Články / Reporty | 22.06.2013

Opravdu jste si mysleli, že letní festivaly rovná se betonová runway uprostřed pustiny s předraženými tretkami a davem opilých dětí? Zkuste Valašský Špalíček, budete mile překvapeni.

Na náměstí zrovna hobluje Steve Walsh a roztomilou czenglish sděluje, že dá něco jako AC/DC. Pod pódiem mu ve tři odpoledne klátivě pogují dva pivní baroni. Vyrážíme na obhlídku. Areál předčil veškerá očekávání, čtyři scény na ploše sta metrů čtverečních, zámek, nádvoří, pažit a fontána. Lidé se trousí. Mrňata, důchodci, hipsteři, vousáči s trvalou. V parném letním odpoledni nám Luboš Pospíšil se svými 5P sděluje, že mu „někdy trvá celý jaro, než se rozjaří“. Maskotem festivalu se záhy stává odhalený démon ve slamáku s ledvinkou. Rozšafně paří se všema a na všechno. Chytáme náladu a míříme do sklepního M-Klubu, kde zrovna do zblbnutí zvučí maďarští Hangmás. Ve znamení neposlušné techniky to tady dole dneska bude celou dobu. Mladí divočáci z Budapešti se evidentně shlédli v Joy Division. Za mikrákem sebou škube mladší brácha Otakára Schmidta, bubeník žvýká usilovněji než Alex Fergusson během finále FA Cupu. Jde z toho obrovská energie, „hookyovská“ basa se zarývá pod kůži, občasné taneční klávesové vsuvky připomenou Republicu v dobách největší slávy. Vydržel bych je poslouchat do nekonečna, ale na prvním nádvoří zrovna začínají British Sea Power. Ačkoliv je Špalíček spíš menší fesťák, má line-up naditý až po střechu zajímavými jmény, přebíhání se nevyhneme.

Jejich set co čtvrthodinu narušuje charakteristický zvuk linoucí se z místní zvonice. Kde tohle zažijete? Začínají pozvolnou náladovkou, ale s každou další položkou playlistu zrychlují a přitvrzují. Frontmani mezi sebou co chvíli směňují nástroje a střídají se na pozici prvního vokálu. Škoda, že z houslí je slyšet tak málo. Kytarová poezie vzešlá rovnou z chřtánu osamělé mořské příšery, které už bylo ve vlnách smutno, tak si dala pár panáků a nechala se unášet proudem kontrolujíc okolní hladinu. Nová krása. To hradečtí sranda-folkaři Jananas jsou známá firma. Láska za časů tolery a sólo na triangl. Úsměv a uvolnění. Perkusista vypadá jako Jan Svěrák a permanentně mu něco padá. Asi vítr, ne? Spěcháme na Bratry Orffy. Snová melancholie z Krnova. S růžovou košilí, xylofonem a trubkou, ze které jsem šel několikrát na prdel. „Na hadím ocase, na krku oprátku.“ Došlo i na Kittchena, mikrotenový sáček a odbočky do reggae. Noční obloha by jim určitě slušela víc, nicméně i tak největší darda dne. A v říjnu bude nová deska!

Rozdýchat se to snažíme ve velkém sále, kde zrovna řádí stand’artní divadelníci Vosto5. Trochu dadaismus, trochu improvizace, míchají Star Trek s komisařem Maigretem a publikum je smíchy bez sebe. Za zvuků Šroubů a matic se stranou červenočerného šílenství snažíme nabrat energii u kafe na zámecké terase. Měsíc nad řekou, vole! Dole v eMku je jak v peci. Hrát zrovna začínají rakouští Diver, tři rachitičtí hoši se španělkami a piánem. Vyklidněné písničkářství disponuje na můj vkus až přílišnou mírou zaměnitelnosti a nic to se mnou nedělá. Diváků ubývá s každým dalším songem a exhibici s paličkou v botě sleduje už jen slabá třetina klubu. To seznámení s Joem Blackem je jiná káva. Zmalovanej kabaretiér, poděs, showman a destrukční pianista v jednom. „If you leave me, I’ll kill you.“ Vzezřením někde mezi Glenn Close a Nicholsonovým Jokerem. Do klaviatury mlátí čelem i nohama jak do klimpru v zahulené přinádražní knajpě. S lidma si dělá, co chce. Nasazuje „Britney of Spears“ i totálně svéráznou Creep od Radiohead. Absolutní zážitek.

Vzpamatováváme se na čerstvém vzduchu s jihoafrickými Dear Reader. Rockověji posazená bossa nova, akordeon a zase ty zvony! Boris Carloff zvučil tak dlouho, až nakonec přezvučil a musel se z toho jít, chudák, i s celou kapelou a cigárkem vzpamatovat do backstage. Bohužel v době, kdy našpalaný M-Klub čeká na své hvězdy již dobrou třičtvrtěhodinu. Nasranej zvukař, otrávená kapela, vedro k zalknutí. Příště, Borjo! Nemáme sílu. Smutná tečka za jinak skvělým prvním dnem.

Info

Valašský špalíček
21. 6. 2013, Valašské Meziříčí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na Bojišti lítá pohoda (Obscene Extreme 2021)

Radka Bednarzová 19.07.2021

Freak festival, něco blití, naháčů a vůkolní přírody, a hlavně smrtící dávka hudby. Vděčně a s pokorou.

Fitko pod věží (Hotspot)

Veronika Mrázková 17.07.2021

Kde začít? Děsivou bouřkou, scénou v koksárenské baterii, králem diskoték nebo rovnou hlavní hvězdou Axelem Thesleffem? Ten večer měl všechno.

24 hodín (Pohoda on the Ground)

Richard Michalik 11.07.2021

Nevadí nám ani 37 stupňov a takmer žiadny tieň poskytujúci úkryt. Hlavné je, že sme na Pohode. Minulý pandemický rok niečo nemožné. Tentokrát možné len na 24 hodín.

Hradby Samoty: Prímajúci ostrov divnohudby

Lucia Banáková 05.07.2021

Desiaty ročník Hradieb Samoty pomaly, ale isto započal festivalovú sezónu.

Jiné hlasy, jiné (lázeňské) pokoje aneb Luhovaný Vincent

cyril kosak 01.07.2021

O létajících střechách, technických službách, lázeňském programu a Luhovaném Vincentovi, který nutí prožívat město jinak. Nově. O nejzajímavějších festivalu široko daleko.

Odhozené masky (Katarzia)

Michal Pařízek 25.06.2021

Katarzia křest svého Celibátu přesouvala na několikrát a bolestivě, nakonec ani ohledně finálního termínu nebylo nic jednoduché.

Pivo a zmrzlina aneb Krákor 2021

Adéla Polka 22.06.2021

Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...

Nikdy to nikomu neřeknu: tandemová instalace v Galerii Průchod

Minka Dočkalová 01.05.2021

Autoři výstavy jsou partnery a v nově připravené výstavě se rozhodli zúročit svou zkušenost se závažnými zdravotními problémy v dětství.

Pouliční umění na krabicích od pizzy (Jan Vykypěl, Galerie Průchod)

Minka Dočkalová 02.04.2021

Součástí výstavy je kolekce pomalovaných obalů od pizzy. Využití odpadního materiálu ilustruje Vykypělův obvyklý způsob práce, jejíž jádro tkví v procesu tvorby.

Festival na dosah myši - SXSW 2021

David Čajčík, Michal Pařízek, su 25.03.2021

Jaké to je dívat se čtyři dny po nocích na kapely, filmy a moudré diskuze? Přinášíme report z online festivalu SXSW.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace