Články / Reporty

Made in Valmez: Den první

Made in Valmez: Den první

Shaqualyck | Články / Reporty | 22.06.2013

Opravdu jste si mysleli, že letní festivaly rovná se betonová runway uprostřed pustiny s předraženými tretkami a davem opilých dětí? Zkuste Valašský Špalíček, budete mile překvapeni.

Na náměstí zrovna hobluje Steve Walsh a roztomilou czenglish sděluje, že dá něco jako AC/DC. Pod pódiem mu ve tři odpoledne klátivě pogují dva pivní baroni. Vyrážíme na obhlídku. Areál předčil veškerá očekávání, čtyři scény na ploše sta metrů čtverečních, zámek, nádvoří, pažit a fontána. Lidé se trousí. Mrňata, důchodci, hipsteři, vousáči s trvalou. V parném letním odpoledni nám Luboš Pospíšil se svými 5P sděluje, že mu „někdy trvá celý jaro, než se rozjaří“. Maskotem festivalu se záhy stává odhalený démon ve slamáku s ledvinkou. Rozšafně paří se všema a na všechno. Chytáme náladu a míříme do sklepního M-Klubu, kde zrovna do zblbnutí zvučí maďarští Hangmás. Ve znamení neposlušné techniky to tady dole dneska bude celou dobu. Mladí divočáci z Budapešti se evidentně shlédli v Joy Division. Za mikrákem sebou škube mladší brácha Otakára Schmidta, bubeník žvýká usilovněji než Alex Fergusson během finále FA Cupu. Jde z toho obrovská energie, „hookyovská“ basa se zarývá pod kůži, občasné taneční klávesové vsuvky připomenou Republicu v dobách největší slávy. Vydržel bych je poslouchat do nekonečna, ale na prvním nádvoří zrovna začínají British Sea Power. Ačkoliv je Špalíček spíš menší fesťák, má line-up naditý až po střechu zajímavými jmény, přebíhání se nevyhneme.

Jejich set co čtvrthodinu narušuje charakteristický zvuk linoucí se z místní zvonice. Kde tohle zažijete? Začínají pozvolnou náladovkou, ale s každou další položkou playlistu zrychlují a přitvrzují. Frontmani mezi sebou co chvíli směňují nástroje a střídají se na pozici prvního vokálu. Škoda, že z houslí je slyšet tak málo. Kytarová poezie vzešlá rovnou z chřtánu osamělé mořské příšery, které už bylo ve vlnách smutno, tak si dala pár panáků a nechala se unášet proudem kontrolujíc okolní hladinu. Nová krása. To hradečtí sranda-folkaři Jananas jsou známá firma. Láska za časů tolery a sólo na triangl. Úsměv a uvolnění. Perkusista vypadá jako Jan Svěrák a permanentně mu něco padá. Asi vítr, ne? Spěcháme na Bratry Orffy. Snová melancholie z Krnova. S růžovou košilí, xylofonem a trubkou, ze které jsem šel několikrát na prdel. „Na hadím ocase, na krku oprátku.“ Došlo i na Kittchena, mikrotenový sáček a odbočky do reggae. Noční obloha by jim určitě slušela víc, nicméně i tak největší darda dne. A v říjnu bude nová deska!

Rozdýchat se to snažíme ve velkém sále, kde zrovna řádí stand’artní divadelníci Vosto5. Trochu dadaismus, trochu improvizace, míchají Star Trek s komisařem Maigretem a publikum je smíchy bez sebe. Za zvuků Šroubů a matic se stranou červenočerného šílenství snažíme nabrat energii u kafe na zámecké terase. Měsíc nad řekou, vole! Dole v eMku je jak v peci. Hrát zrovna začínají rakouští Diver, tři rachitičtí hoši se španělkami a piánem. Vyklidněné písničkářství disponuje na můj vkus až přílišnou mírou zaměnitelnosti a nic to se mnou nedělá. Diváků ubývá s každým dalším songem a exhibici s paličkou v botě sleduje už jen slabá třetina klubu. To seznámení s Joem Blackem je jiná káva. Zmalovanej kabaretiér, poděs, showman a destrukční pianista v jednom. „If you leave me, I’ll kill you.“ Vzezřením někde mezi Glenn Close a Nicholsonovým Jokerem. Do klaviatury mlátí čelem i nohama jak do klimpru v zahulené přinádražní knajpě. S lidma si dělá, co chce. Nasazuje „Britney of Spears“ i totálně svéráznou Creep od Radiohead. Absolutní zážitek.

Vzpamatováváme se na čerstvém vzduchu s jihoafrickými Dear Reader. Rockověji posazená bossa nova, akordeon a zase ty zvony! Boris Carloff zvučil tak dlouho, až nakonec přezvučil a musel se z toho jít, chudák, i s celou kapelou a cigárkem vzpamatovat do backstage. Bohužel v době, kdy našpalaný M-Klub čeká na své hvězdy již dobrou třičtvrtěhodinu. Nasranej zvukař, otrávená kapela, vedro k zalknutí. Příště, Borjo! Nemáme sílu. Smutná tečka za jinak skvělým prvním dnem.

Info

Valašský špalíček
21. 6. 2013, Valašské Meziříčí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.