Články / Reporty

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Popularitu interpreta, skvělou show, zvuk anebo něco tak pofidérního jako fakt, že se v klíčový večer odehraje něco nezapomenutelného. Že se v jeden okamžik propojí energie všech zúčastněných. A přesně na to vsadili na scéně Unijazzu v břevnovském Kaštanu.

Na začátek se časoprostoru ujímají domácí Rouilleux, hudební projekt Luboše Rezka. Na pódium přichází ve dvojici s dlouholetým spolupracovníkem Martinem Sýkorou a začínají zlehka, snad nechtějí příliš hýbat přátelskou atmosférou v sále. Dlouho jim to však nevydrží. Zvuky syntezátorů, stále hustší a hrubší začínají nabírat na intenzitě a zároveň s nimi jako by se začínal zvětšovat i prostor. Přes houstnoucí atmosféru mají jejich skladby pořád dost místa k růstu, přitom zůstávají podivně něžné, zejména díky nepřeslechnutelným melodickým repeticím. Navzdory ruchům a experimentům se publikum stále koupe v písních. V písních, které se vyvinuly v něco mnohem většího a komplexnějšího, ale současně neopustily svou podstatu. Slov tolik nezazní, nejsou zásadně potřeba. Chvílemi hudba vyvolává pocit milosrdného kómatu, ale na tepně je pořád cítit pulz.

Alexandera Hackeho, baskytaristu legendárních Einstürzende Neubauten a jeho ženu Danielle de Picciotto po nástupu zalévá překvapivě hodně světla. Chvíli to vypadá, že náladu to ochromí, jenže tady nejde o přítmí, reflektory, mlhu a podobná cingrlátka. Jakmile se rozezní efekty náležitě opentlené šestistrunné basy s vysokým, řičivým a zrnivým zvukem, rozplývá se i tahle bláhová pochybnost. De Picciotto, usazená ve své sbírce exotických nástrojů, a Hacke, jehož bosé nohy náramně korespondují s černým sakem, rozjíždějí přehlídku mimořádně promyšlených skladeb, v nichž špinavý, drásavý zvuk koketuje s průzračností a čistotou.

fotogalerii z koncetu zhlédněte zde

Dvojice tenhle kontrast bedlivě hlídá. Hacke mohutnými rytmy, k nimž potřebuje dechberoucí množství energie a jediný buben, za kterým se klátí jeho vytáhlá postava, de Picciotto zase melodiemi, spíš abstraktními než kakofonními. Ať veškeré nástroje elektronicky mutují sebevíc a vzpouzejí se ze všech sil, pár hudebníků jim žádný únik nepovolí. A přesto nemohou být svobodnější. Berlínské duo ani na okamžik nevypadává z tempa a zároveň po sobě neustále pomrkává. Jestli se baví tím, že se skladba zrovna změnila až příliš, nebo naopak vše perfektně zaklaplo do sebe, není zřejmé a ani důležité. Podstatný je jen fakt, že se s každou magickou harmonií, každým neuvěřitelně mocným úderem do bubnu, každou ruchovou plochou celý svět smrskává na uhrančivou dvojici, svéráznou i elegantní, poklidnou i energickou. Neoddělitelnou od své hudby.

Info

Hackedepicciotto (de) + Rouilleux
15. 2. 2020 Kaštan, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.