Články / Recenze

Makabrózní atmosféra Cancer na Totem

Makabrózní atmosféra Cancer na Totem

Jiří Mališ | Články / Recenze | 08.03.2017

V čele dánské ambientně rockové kapely Cancer stojí Nikolaj Manuel Vonsild a Kristian Finne Kristensen. Obě jména jsou na severu známá – Kristensen má sólový americana projekt Chorus Grant, zatímco Vonsild zpívá v jedné z nejvýznamnějších dánských kapel současnosti When Saints Go Machine. Když v roce 2014 společně pod jménem Cancer vydali debutové EP Ragazzi, vyvolali na tamní scéně senzaci. S nejpopulárnějším trackem Same Colours As Digital Photography se dostali i do zahraničních rádií a po necelých dvou letech na úspěch navazují prvním albem.

První singl z nové desky Die One More Time ztělesnil vše, co kapela nabídla na Ragazzi a ještě něco navíc, když čitelnější vokály daly vyniknout propracovaným textům. Temná, makabrózní atmosféra nástrojů v pozadí skvěle doplnila témata smrti, opuštění a strachu, všemu pak nasadilo korunu fenomenální falsetto Nikolaje Vonsilda. Úvodní skladby nahrávky jsou jako řeka, ve které se frontman topí a snaží si prozpívat cestu ke spasení. Na písni Esca naříká „Say you'll love me again“ a volání o pomoc neustává ani dále, naslouchat jeho utrpení bolí, jakkoliv se jedná o bolest poetickou a posilující. Jednoduše načrtnutému albu nechybí hloubka, ale trpí nedostatkem výrazných momentů.


Cancer vyvolávají pochmurnou magii a evokují dospělou rockovou verzi debutové desky The xx. Instrumentálně je Totem téměř nahý, klade se důraz na text, jen místo samoty romantické se zpívá o údolí smrti. A Nikolaj Vonsild je v těchto místech výtečným průvodcem.

Info

Cancer - Totem (Tambourhinoceros, 2017)
www.tambourhinoceros.net/product/totem

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.