Články / Recenze

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar | Články / Recenze | 21.10.2020

Jedním z poznávacích znamení, kterými se může pyšnit Pontiac Streator, je záliba v rozličných kooperacích. K tomu, aby mohl hudbu kombinovat s mnoha kolegy, potřeboval nalézt výjimečný balanc mezi pro něj příznačným všeobjímajícím klidem a rafinovanou extatičností. To se projevuje na celé práci, včetně nejnovější desky Triz. 

Pokud bychom chtěli identifikovat nejvýznamnější, žánr určující hudební prvek, museli bychom sáhnout po ambientu. Jak předchozí album natočené ve spolupráci s filadelfskou ambientní skladatelkou Ullou Straus nazvané 11 Items, tak aktuální Triz kolem sebe má lehce zamlžený meditativní nádech stojící na měkkých a konstantních zvukových plochách. Jenže jedním dechem je třeba dodat, že Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly. Svědčí o tom i fakt, že tenhle projekt letos zároveň vstoupil do dalších kooperací jako velmi subtilní, až křehce strukturovaný Micro Incubus nebo naopak náležitě hutný harsh-noisový projekt Virtualdemonlaxative. 

Jako by se Pontiac Streator rozhodl ambient přetvořit, modernizovat, a to ze všech, třebas těch naprosto nepravděpodobných směrů. Nejsou mu cizí ani bezohledně vhozené noisově zmatené prskance, IDM či glitch. A jak se mu hudba pod rukama vyvíjí, započíná i malá zvuková evoluce. Do skladeb přicházejí nové a nové prvky, které na sebe neustále reagují a vytvářejí zcela funkční a soběstačné zvukové prostředí, kde není nic absolutní.

Zvukové plochy jsou často tak tence nakrájené, že spíš prokládají mnohem syrovější hmotu stvořenou z pulzů, šramotů a rytmů. Mezi nimi se objevují fragmenty a úlomky melodií, z nichž se teprve v hlavě skládá nějaký konkrétnější objekt, nebo spíš reminiscence na jeho tvar. Když dojde na terénní nahrávky, mají tak neurčitý charakter, že se neobjeví ani náznak touhy je jakkoli asociovat. Dokonce se vkrádají pochyby, jestli o field recordings opravdu jde. Organicky bohaté skladby splývají převážně ve volném tempu a zároveň jejich zvuková hojnost podporuje rostoucí závislost. Přitom se veškeré proměny skrývají v nepatrnostech. Rozlámaný beat se nenápadně posune, útržek melodie se zlehka pozmění… Nejednou se začnou vtírat neodbytné otázky. Změnilo se to doopravdy? Nebo je to jen dojem uvnitř hlavy? 

Triz je album vyvolávající dojem obrovského prostoru. V každém okamžiku, záchvěvu, rezonanci je kousek nekonečna. Každý obhroublý nebo dynamický prvek je zahalen jednotným filtrem a jeho vlnění usměrněno. Zároveň neztrácí šmrnc díky psychedelické patině a překvapivé barevnosti, která zároveň působí přirozeně jako zoxidovaná měď. Pontiac Streator zní jako by měl mnoho rukou, přičemž nemá nejmenší problém s jejich koordinací, protože je řídí jediná a dokonalá mysl.

Info

Pontiac Streator – Triz (Motion Ward, 2020)
bandcamp interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Písně, které chceš obejmout (Adrianne Lenker)

Jiří Přivřel 02.12.2020

To, co by u jiného mohlo být jen skicou, stává se tady hotovou a hodnotnou nahrávkou.

Přiznaná posedlost Depeche Mode (Greg Puciato)

waghiss666 01.12.2020

Greg Puciato není druhý Mike Patton, ani si to nemyslí, na rozdíl od velkohubých onanií recenzentů, z nichž jeden poslal album do světa dřív, než ho svět měl slyšet.

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.