Články / Reporty

Malí a velcí riffoví onanisté

Malí a velcí riffoví onanisté

Martin Řezníček | Články / Reporty | 15.02.2018

Bloudění ulicemi Žižkaperku za zvuku ohňostroje vybuchujícího nemilosrdně nad střechami domů a drásajícího uši i nervy. Společnost pobudů, dávící muž, močící muž... Konečně Milíčova a nově otevřené sociální bistro Střecha. Sem se taky přijďte podívat, dnešní cíl je ale jinde: Bike Jesus. Cesta tam je už o poznání klidnější, což nám umožňuje ocenit krásu historických domů a ráz křivých uliček naproti Vítkovu. Rovnou po hlavě do hudební části klubu, která se nachází kde jinde než pod zemí.

Předskakující kapelu Bumbrle tvoří dva ex-členové dnes už neaktivní emo-post-hardcorové čtverky Bezbolestná, která svého času brázdila různé akce především na pražské scéně. Zatímco bývalý frontman Bezbolestné Jan Majer se věnuje elektronickému projektu Ghettoblaster (loni nominovanému na Vinylu jako objev roku), Tomáš Pácalt s Martinem Janhubou víceméně následují trend předchozí tvorby – jsou jen o něco bluesovější, melodičtější a zároveň melancholičtější. Složení kytara-bicí dává skladbám surový zvuk a chybějící spodky do velké míry kompenzuje podladěná kytara. Bicí logicky dostávají větší prostor, než je tomu zvykem v obsazenějším ansámblu, a pomáhají stavět atmosféru skladeb i jako melodický nástroj. Skladby jsou spíš instrumentální a líně artikulovaný zpěvořev se vyskytuje hlavně v euforických, málem až postrockových refrénech, do kterých vnáší jakýsi neklid až zoufalství. Dvě protichůdce emoce. Kapele svědčila domácká atmosféra klubu zaplněného několika desítkami posluchačů, jen škoda, že to často vypadalo, že si borci dávají pozor, aby všechno zahráli tak, jak si nazkoušeli ve zkušebně, a úplně se neuvolnili.

Hlavní hvězda Chris Forsyth i s podporou The Solar Motel Band zvýšil počet muzikantů ze dvou na tři, jako by měl večer patřit jen početně malým kapelám. Ale i v jejich případě to stačilo. Forsyth nás provedl různými končinami rockových žánrů, které ve své tvorbě fúzuje – jižanským rockem počínaje a art rockem říznutým ambientem konče. Tušíte správně, na své si přišli především masochisti kytarových sól a riffoví onanisti (nic ve zlém). Vrchol představovala šestnáctiminutová šlapající skladba Dreaming in The Non-Dream ze stejnojmenného loňského alba. Vystoupení bylo definováno střídáním dvou poloh: V té první šlo Forsythovi především o radost ze hry a kytarový exhibicionismus, na což publikum reagovalo uznalým přikyvováním a tancem. Druhá poloha technické pasáže a um nijak nezpochybňovala, ale mířila na niternější emoce, takže člověk v tu chvíli vnímal spíše celkovou náladu než konkrétní zvuky. Ztratit se v melodii bylo tak stejně snadné jako zabloudit na Žižkově.

Info

Chris Forsyth & The Solar Motel Band + Bumbrle
13. 2. 2018
Bike Jesus, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, standardy a já

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.