Články / Reporty

Malí a velcí riffoví onanisté

Malí a velcí riffoví onanisté

Martin Řezníček | Články / Reporty | 15.02.2018

Bloudění ulicemi Žižkaperku za zvuku ohňostroje vybuchujícího nemilosrdně nad střechami domů a drásajícího uši i nervy. Společnost pobudů, dávící muž, močící muž... Konečně Milíčova a nově otevřené sociální bistro Střecha. Sem se taky přijďte podívat, dnešní cíl je ale jinde: Bike Jesus. Cesta tam je už o poznání klidnější, což nám umožňuje ocenit krásu historických domů a ráz křivých uliček naproti Vítkovu. Rovnou po hlavě do hudební části klubu, která se nachází kde jinde než pod zemí.

Předskakující kapelu Bumbrle tvoří dva ex-členové dnes už neaktivní emo-post-hardcorové čtverky Bezbolestná, která svého času brázdila různé akce především na pražské scéně. Zatímco bývalý frontman Bezbolestné Jan Majer se věnuje elektronickému projektu Ghettoblaster (loni nominovanému na Vinylu jako objev roku), Tomáš Pácalt s Martinem Janhubou víceméně následují trend předchozí tvorby – jsou jen o něco bluesovější, melodičtější a zároveň melancholičtější. Složení kytara-bicí dává skladbám surový zvuk a chybějící spodky do velké míry kompenzuje podladěná kytara. Bicí logicky dostávají větší prostor, než je tomu zvykem v obsazenějším ansámblu, a pomáhají stavět atmosféru skladeb i jako melodický nástroj. Skladby jsou spíš instrumentální a líně artikulovaný zpěvořev se vyskytuje hlavně v euforických, málem až postrockových refrénech, do kterých vnáší jakýsi neklid až zoufalství. Dvě protichůdce emoce. Kapele svědčila domácká atmosféra klubu zaplněného několika desítkami posluchačů, jen škoda, že to často vypadalo, že si borci dávají pozor, aby všechno zahráli tak, jak si nazkoušeli ve zkušebně, a úplně se neuvolnili.

Hlavní hvězda Chris Forsyth i s podporou The Solar Motel Band zvýšil počet muzikantů ze dvou na tři, jako by měl večer patřit jen početně malým kapelám. Ale i v jejich případě to stačilo. Forsyth nás provedl různými končinami rockových žánrů, které ve své tvorbě fúzuje – jižanským rockem počínaje a art rockem říznutým ambientem konče. Tušíte správně, na své si přišli především masochisti kytarových sól a riffoví onanisti (nic ve zlém). Vrchol představovala šestnáctiminutová šlapající skladba Dreaming in The Non-Dream ze stejnojmenného loňského alba. Vystoupení bylo definováno střídáním dvou poloh: V té první šlo Forsythovi především o radost ze hry a kytarový exhibicionismus, na což publikum reagovalo uznalým přikyvováním a tancem. Druhá poloha technické pasáže a um nijak nezpochybňovala, ale mířila na niternější emoce, takže člověk v tu chvíli vnímal spíše celkovou náladu než konkrétní zvuky. Ztratit se v melodii bylo tak stejně snadné jako zabloudit na Žižkově.

Info

Chris Forsyth & The Solar Motel Band + Bumbrle
13. 2. 2018
Bike Jesus, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.