Články / Reporty

Malí a velcí riffoví onanisté

Malí a velcí riffoví onanisté

Martin Řezníček | Články / Reporty | 15.02.2018

Bloudění ulicemi Žižkaperku za zvuku ohňostroje vybuchujícího nemilosrdně nad střechami domů a drásajícího uši i nervy. Společnost pobudů, dávící muž, močící muž... Konečně Milíčova a nově otevřené sociální bistro Střecha. Sem se taky přijďte podívat, dnešní cíl je ale jinde: Bike Jesus. Cesta tam je už o poznání klidnější, což nám umožňuje ocenit krásu historických domů a ráz křivých uliček naproti Vítkovu. Rovnou po hlavě do hudební části klubu, která se nachází kde jinde než pod zemí.

Předskakující kapelu Bumbrle tvoří dva ex-členové dnes už neaktivní emo-post-hardcorové čtverky Bezbolestná, která svého času brázdila různé akce především na pražské scéně. Zatímco bývalý frontman Bezbolestné Jan Majer se věnuje elektronickému projektu Ghettoblaster (loni nominovanému na Vinylu jako objev roku), Tomáš Pácalt s Martinem Janhubou víceméně následují trend předchozí tvorby – jsou jen o něco bluesovější, melodičtější a zároveň melancholičtější. Složení kytara-bicí dává skladbám surový zvuk a chybějící spodky do velké míry kompenzuje podladěná kytara. Bicí logicky dostávají větší prostor, než je tomu zvykem v obsazenějším ansámblu, a pomáhají stavět atmosféru skladeb i jako melodický nástroj. Skladby jsou spíš instrumentální a líně artikulovaný zpěvořev se vyskytuje hlavně v euforických, málem až postrockových refrénech, do kterých vnáší jakýsi neklid až zoufalství. Dvě protichůdce emoce. Kapele svědčila domácká atmosféra klubu zaplněného několika desítkami posluchačů, jen škoda, že to často vypadalo, že si borci dávají pozor, aby všechno zahráli tak, jak si nazkoušeli ve zkušebně, a úplně se neuvolnili.

Hlavní hvězda Chris Forsyth i s podporou The Solar Motel Band zvýšil počet muzikantů ze dvou na tři, jako by měl večer patřit jen početně malým kapelám. Ale i v jejich případě to stačilo. Forsyth nás provedl různými končinami rockových žánrů, které ve své tvorbě fúzuje – jižanským rockem počínaje a art rockem říznutým ambientem konče. Tušíte správně, na své si přišli především masochisti kytarových sól a riffoví onanisti (nic ve zlém). Vrchol představovala šestnáctiminutová šlapající skladba Dreaming in The Non-Dream ze stejnojmenného loňského alba. Vystoupení bylo definováno střídáním dvou poloh: V té první šlo Forsythovi především o radost ze hry a kytarový exhibicionismus, na což publikum reagovalo uznalým přikyvováním a tancem. Druhá poloha technické pasáže a um nijak nezpochybňovala, ale mířila na niternější emoce, takže člověk v tu chvíli vnímal spíše celkovou náladu než konkrétní zvuky. Ztratit se v melodii bylo tak stejně snadné jako zabloudit na Žižkově.

Info

Chris Forsyth & The Solar Motel Band + Bumbrle
13. 2. 2018
Bike Jesus, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace