Martin Řezníček | Články / Reporty | 15.02.2018
Bloudění ulicemi Žižkaperku za zvuku ohňostroje vybuchujícího nemilosrdně nad střechami domů a drásajícího uši i nervy. Společnost pobudů, dávící muž, močící muž... Konečně Milíčova a nově otevřené sociální bistro Střecha. Sem se taky přijďte podívat, dnešní cíl je ale jinde: Bike Jesus. Cesta tam je už o poznání klidnější, což nám umožňuje ocenit krásu historických domů a ráz křivých uliček naproti Vítkovu. Rovnou po hlavě do hudební části klubu, která se nachází kde jinde než pod zemí.
Předskakující kapelu Bumbrle tvoří dva ex-členové dnes už neaktivní emo-post-hardcorové čtverky Bezbolestná, která svého času brázdila různé akce především na pražské scéně. Zatímco bývalý frontman Bezbolestné Jan Majer se věnuje elektronickému projektu Ghettoblaster (loni nominovanému na Vinylu jako objev roku), Tomáš Pácalt s Martinem Janhubou víceméně následují trend předchozí tvorby – jsou jen o něco bluesovější, melodičtější a zároveň melancholičtější. Složení kytara-bicí dává skladbám surový zvuk a chybějící spodky do velké míry kompenzuje podladěná kytara. Bicí logicky dostávají větší prostor, než je tomu zvykem v obsazenějším ansámblu, a pomáhají stavět atmosféru skladeb i jako melodický nástroj. Skladby jsou spíš instrumentální a líně artikulovaný zpěvořev se vyskytuje hlavně v euforických, málem až postrockových refrénech, do kterých vnáší jakýsi neklid až zoufalství. Dvě protichůdce emoce. Kapele svědčila domácká atmosféra klubu zaplněného několika desítkami posluchačů, jen škoda, že to často vypadalo, že si borci dávají pozor, aby všechno zahráli tak, jak si nazkoušeli ve zkušebně, a úplně se neuvolnili.
Hlavní hvězda Chris Forsyth i s podporou The Solar Motel Band zvýšil počet muzikantů ze dvou na tři, jako by měl večer patřit jen početně malým kapelám. Ale i v jejich případě to stačilo. Forsyth nás provedl různými končinami rockových žánrů, které ve své tvorbě fúzuje – jižanským rockem počínaje a art rockem říznutým ambientem konče. Tušíte správně, na své si přišli především masochisti kytarových sól a riffoví onanisti (nic ve zlém). Vrchol představovala šestnáctiminutová šlapající skladba Dreaming in The Non-Dream ze stejnojmenného loňského alba. Vystoupení bylo definováno střídáním dvou poloh: V té první šlo Forsythovi především o radost ze hry a kytarový exhibicionismus, na což publikum reagovalo uznalým přikyvováním a tancem. Druhá poloha technické pasáže a um nijak nezpochybňovala, ale mířila na niternější emoce, takže člověk v tu chvíli vnímal spíše celkovou náladu než konkrétní zvuky. Ztratit se v melodii bylo tak stejně snadné jako zabloudit na Žižkově.
Chris Forsyth & The Solar Motel Band + Bumbrle
13. 2. 2018
Bike Jesus, Praha
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.