Články / Reporty

Malý velký koncert (Disillusion)

Malý velký koncert (Disillusion)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 03.02.2020

Na nové album se napjatě čekalo dlouhých třináct let, a když konečně vyšlo, sklidilo zasloužený ohlas. Ne, tentokrát není řeč o kultovních Tool, byť se pohybují ve stejném stylovém ranku. Řeč je o Disillusion, kteří se vloni vrátili na scénu velmi vřele přijatou nahrávkou The Liberation. Slávu, jakou mají zmínění Tool, nebo největší králové progresivního metalu Dream Theater, tihle Němci nikdy neměli a bohužel jí asi nikdy nedosáhnou, to ale neznamená, že by se mělo jednat o méně pozoruhodnou muziku. V jistých ohledech oba uvedené spolky překonává.

The Liberation je konzistentním albem, které působí hladkým spojením melodií, mnohdy připomínajících zasněnost pozdních Pink Floyd, s nekompromisně odsýpající riffovou masáží, která nedává příliš možností k odpočinku. Nová deska se, celkem pochopitelně, stala důvodem k tomu, aby se formace vydala na turné. Prahu nevynechali, nicméně celkový dojem z akce je rozporuplný. Malý velký koncert.

Malý svým rozměrem a doslova intimitou, kterou útulný pokojíček Klubovna v pražských Dejvicích nabízí. Skupinu, která v pohodě zvládá i výrazně větší prostory, a taky by se je zasloužila, čekalo nějakých čtyřicet lidí. Možná i proto lidí znalých, poučených a v nepříliš rozsáhlé diskografii kapely zběhlých. Osou téměř dvouhodinového setu byla nová nahrávka, která zazněla ve vší ucelenosti i aranžérské bohatosti rozprostřené mezi trojici kytar. Do čerstvého materiálu se vklínily kusy z oceňovaného debutu Back to the Times of Splendor i následující Gloria, zazněl i desetiminutový monument Alea ze stejnojmenného EP. I když roky mezi jednotlivými alby znamenaly rozdíly v přístupu, celek byl sourodý a muzikantsky precizní.

Naživo jasně vyplynuly nesporné klady party kolem Andyho Schmidta: výrazná schopnost sypat z rukávu jeden výrazný melodický motiv za druhým, neulpívání na matematicky přesném variování motivu, neoddávání se samožernému utvrzování ve vlastních kvalitách – to jsou hlavní výhody, které Němci mají proti výše uvedeným veličinám. Disilusion jsou skromní a uvěřitelnější, bez marketingové podpory a aury kultu, pořád „jen“ chlápci od vedle. Vynikající koncert.

Info

Disillusion (de)
1. 2. 2020 Klubovna, Praha

foto © archiv kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.