Články / Reporty

Maminko, proč ten pán tak ukrutně křičí? (Deafheaven)

Maminko, proč ten pán tak ukrutně křičí? (Deafheaven)

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 07.08.2014

George Clarke vypadá jako slušný chlapec z dobré rodiny - košile, tmavé kalhoty, polobotky, vlasy hezky učesané tak, že jsem myslel, že je z Německa. Tento vjem trvá jen do chvíle, než vystoupí na pódium a chopí se mikrofonu. Pak nastává peklo, asi jako když si doma pustíte na plno výkonnou aparaturu: tlaková vlna vás přimáčkne na protější stěnu, kde vás drží a nedá vám nadechnout až do konce skladby. Vy pak v pauze lapáte po dechu a snažíte se honem najít ovladač, abyste to vypnuli nebo alespoň ztlumili, ale tady žádný dálkáč není, jen znovu a znova další vlna tsunami a tak to trvá celou hodinu. Kdybych to měl popsat jedním slovem, tak mě napadá jen fyzično.

Strahovská Sedmička je po žateckém Banánu (RIP) pravděpodobně nejmenším klubem, který jsem kdy navštívil, ale na sto procent ten s nejnižšími stropy. Proto mě překvapilo, kolik lidí si (včetně frontmana) opakovaně skočilo z pódia.

Když jsem Deafheaven viděl poprvé před dvěma lety v Matrixu, kdy předskakovali Russian Circles, vůbec se mi nelíbili, a ani zvukař jim moc nepomohl (přitom Russian Circles měli nejlepší zvuk, co jsem kdy v Matrixu slyšel), takže jsem si říkal, že jednou stačilo. Pak jsem ale na Spotify vyposlechl jejich poslední desku Sunbather, z níž hráli samosebou i na Sedmičce, rozhodl se tomu dát ještě šanci a rozhodně nelitoval. Další kandidát na letošní koncert roku. I zvukově to bylo o mnoho lepší. Ne úplně dokonalé „hi-fi”, ale to se tak nějak u téhle muziky ani neočekává.

Na předkapelu jsem se po dlouhé době těšil. Většinou vynechávám nebo přetrpím, tentokráte ne. Poslechl jsem si dostupné ukázky a dokonce si říkal, jestli nebudou lepší než Deafheaven. Nebyli a tentokrát nebyl na vině zvukař a pravidlo, že předkapela má/musí mít horší zvuk. To, co se zdálo při domácím poslechu zajímavé, bylo na koncertě zdlouhavé a nudné, takže vjemy z vystoupení Tengri oscilovaly mezi „je to skvělý” až po „jdu si zakouřit ven”. Do konceptu kapely mi navíc nesedí ani plastikpíplovský, místy falešný zvuk houslí. Škoda.

PS: Koupil jsem si dva vinyly Deafheaven. Vlastně tři, v jednom jsou dva.

Info

Deafheaven (usa) + Tengri
5. 8. 2014, Klub 007 Strahov, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mé dojetí se tady snadno ztratí (Low)

Jiří Přivřel 14.05.2022

Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…

GusGus každému z nás

Tomáš Kouřil 10.05.2022

Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?

Letmé, a intenzivní (Donaufestival)

Bára Jurašková 10.05.2022

Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet...

Mnohorozměrná Róisín Murphy

Akana 05.05.2022

Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea...

Zkrocený temperament Céu

Akana 01.05.2022

Písně, v nichž Céu kombinuje brazilské tradiční rytmy s popem, jazzem nebo elektronikou, nejsou stavěné pro hlučné arény.

Král pouštního blues (Mdou Moctar)

Jiří V. Matýsek 29.04.2022

Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. V MeetFactory hrál v české premiéře.

Sharpe 2022: O tom, co ti chci říct...

Michal Pařízek 25.04.2022

Skvělý songwriting, úžasný hlas a hlavně nefalšovaná radost z možnosti po několika velmi těžkých měsících být znovu před publikem. Silná místa, i ta slabší, rovnováha.

Tempo lidských strojů (Nitzer Ebb & co.)

Michal Smrčina 24.04.2022

McCarthy si v černém obleku, košili a brýlích udržuje výraz cynického kazatele, který neztrácí nadšení z dob, kdy začínali.

Nová zostava, rovnaké čaro (Billy Barman)

Ema Klubisová 23.04.2022

V sále zavládlo ticho a na tri a pol minúty publikum prevzalo rolu speváka, zatiaľ čo Juro hral.

Fanúšik je kamarát (Tommy Cash)

Ema Klubisová 10.04.2022

O pár minút na to sa rozsvietili červené svetlá a po krátkom potlesku a skandovaní sa ukázala aj estónska superstar...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace