Články / Reporty

Maminko, proč ten pán tak ukrutně křičí? (Deafheaven)

Maminko, proč ten pán tak ukrutně křičí? (Deafheaven)

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 07.08.2014

George Clarke vypadá jako slušný chlapec z dobré rodiny - košile, tmavé kalhoty, polobotky, vlasy hezky učesané tak, že jsem myslel, že je z Německa. Tento vjem trvá jen do chvíle, než vystoupí na pódium a chopí se mikrofonu. Pak nastává peklo, asi jako když si doma pustíte na plno výkonnou aparaturu: tlaková vlna vás přimáčkne na protější stěnu, kde vás drží a nedá vám nadechnout až do konce skladby. Vy pak v pauze lapáte po dechu a snažíte se honem najít ovladač, abyste to vypnuli nebo alespoň ztlumili, ale tady žádný dálkáč není, jen znovu a znova další vlna tsunami a tak to trvá celou hodinu. Kdybych to měl popsat jedním slovem, tak mě napadá jen fyzično.

Strahovská Sedmička je po žateckém Banánu (RIP) pravděpodobně nejmenším klubem, který jsem kdy navštívil, ale na sto procent ten s nejnižšími stropy. Proto mě překvapilo, kolik lidí si (včetně frontmana) opakovaně skočilo z pódia.

Když jsem Deafheaven viděl poprvé před dvěma lety v Matrixu, kdy předskakovali Russian Circles, vůbec se mi nelíbili, a ani zvukař jim moc nepomohl (přitom Russian Circles měli nejlepší zvuk, co jsem kdy v Matrixu slyšel), takže jsem si říkal, že jednou stačilo. Pak jsem ale na Spotify vyposlechl jejich poslední desku Sunbather, z níž hráli samosebou i na Sedmičce, rozhodl se tomu dát ještě šanci a rozhodně nelitoval. Další kandidát na letošní koncert roku. I zvukově to bylo o mnoho lepší. Ne úplně dokonalé „hi-fi”, ale to se tak nějak u téhle muziky ani neočekává.

Na předkapelu jsem se po dlouhé době těšil. Většinou vynechávám nebo přetrpím, tentokráte ne. Poslechl jsem si dostupné ukázky a dokonce si říkal, jestli nebudou lepší než Deafheaven. Nebyli a tentokrát nebyl na vině zvukař a pravidlo, že předkapela má/musí mít horší zvuk. To, co se zdálo při domácím poslechu zajímavé, bylo na koncertě zdlouhavé a nudné, takže vjemy z vystoupení Tengri oscilovaly mezi „je to skvělý” až po „jdu si zakouřit ven”. Do konceptu kapely mi navíc nesedí ani plastikpíplovský, místy falešný zvuk houslí. Škoda.

PS: Koupil jsem si dva vinyly Deafheaven. Vlastně tři, v jednom jsou dva.

Info

Deafheaven (usa) + Tengri
5. 8. 2014, Klub 007 Strahov, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace