Články / Reporty

Mariam the Believer a obrácená frustrace

Mariam the Believer a obrácená frustrace

Tereza Tůmová | Články / Reporty | 27.02.2014

Mám napsat report z koncertu, co je dneska v Akropoli. Fakt se mi tam nechce, řikám si celej den, jak to nejlíp zrušit. Moje nemoc, moje porucha mi zatlouká hřebíky do lebečních švů, snaží se vypáčit poslední kusy mý plesnivý duše. Mlýnský kameny mi rozedíraj plíce, cáry svalů v křeči mi sotva dovolej dýchat. Kdože to hraje? Kittchen, v životě jsem od něj nic neslyšela, ale jeden čas byl fajnovej hype o něm psát. Přečetla jsem si dva rozhovory s Mariam Wallentin a zjistila, že je to další audiofilní workoholička. Nějakej song z jejího sólo debutu je prej hrozně slavnej. Viděla jsem klip, sedm minut tam kope díru jako kus hrobu, ale muziky jsem si nevšimla.

Sedím tady u stolečku, brácha říká, on to zná, tyhle stolečky tady skládá, že je dávaj, když je na pořadu ambient. A taky těch dvacet lidí kolem mě nevypadá tak osaměle. Ale už zhasínáme, akce, je tu chlápek s maskou a má bubeníka. Dneska je to akusticky a k tý stolečkový atmosféře to docela sedí. Český autory jsem dlouhý roky odmítala, čeština v muzice je příliš intimní. Zlomit tenhle blok se podařilo. Teď mě ale zajímá, jakej sociální experiment nebo konstrukt má být vytrvalý vystupování v masce v momentě, kdy se autor na pódiu emocionálně zcela otevírá. Publikum spořádaně tleská, ztuhle sleduje. Cítím romantizující nádech nostalgie a pak Kittchen vytáhne novinky, tohle prý neznáme. Líbí se mi nejvíc tahle tenzní, potemnělá Sestra. Gradace se objevuje pomaličku a závěr všechno rozpráší, konečně je muziky plný podium, nikdo už není ztracenej, hřebíky jsou kratší.

Oh, Mariam, čarodějko smyslů. Ukazuje se, že stolečky jsou chybou dramaturgie a má skepse omylem, tohle je muzika, na kterou se má tančit! Lidí je najednou spousta, hvízdání a potlesk vytváří skromný úsměv zpěvačky. Kapela, klávesák, basák a bubeník jsou dostatečně výrazní, ale všechna pozornost se opírá o Mariam. Zvládá fantastické přechody, ne nadarmo si nedávno střihla operu v Londýně, vokální rozsah v kombinaci se sebevědomím projevu unáší myšlenky do růžové mlhy efektů. Netradiční střih songů, změny rytmu i hlasová kouzla, všechno se spojí ve svébytné vystoupení, Mariam si věří a díky létům strávených na turné dostáváme nadstandardní prožitek, ve spojitosti se zvukem, na Akropoli netradičně dobrým, rozkoš. Vynutíme si přídavek. Odcházím, zklidněná bez frustrace, a přeju si ještě jednou. Rewind/play/bravo.

Info

Mariam the Believer (swe) + Kittchen
25. 2. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Organizovaný pohyb časoprostorem (Berlin Atonal)

Natálie Zehnalová 25.10.2021

Berlínský festival Atonal se po dvouleté pauze navrátil v neobvyklém formátu kombinujícím měsíc trvající výstavu se sérií živých koncertních intervencí.

Hranice komplexnosti (Caroline Shaw + Attacca Quartet)

Jan Starý 21.10.2021

Naštěstí i tyto variace mohou být skutečně silné, jak se ukázalo ve druhé půlce večera, kdy se ke kvartetu připojila Shaw v roli zpěvačky...

Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

Akana 21.10.2021

Squid jsou neurotičtí a výbušní tak akorát, aby vám to nezačalo být nepohodlné, a soustředěně ukáznění jen do té míry, aby nebyl důvod k nařčení z hráčské exhibice.

Unsound 2021: To nejlepší

David Čajčík, Jan Starý 21.10.2021

Letošní Unsound se potýkal s méně viditelnými omezeními, v důsledku kterých byl kratší, skromnější a méně členitý. Ale měl svoje jasné, dynamické vrcholy.

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace